Půvabné ženy, divoká příroda, (ne)mocní léčitelé. Tswanové, badimo a drsná realita

Jihoafričtí Tswanové (singulár: Motswana, plurál: Batswana) jsou bantuským etnikem tvořícím většinu populace v Botswaně, která právě po nich získala svůj název. Počet Tswanů je odhadován na sedm milionů osob, přičemž dva miliony žijí v Botswaně, pět milionů v Jihoafrické republice, menší skupiny v okolních zemích.

Hovoří vlastním jazykem setswana. Jejich předkové přišli do oblasti jižní Afriky patrně až na přelomu 6. a 7. století ze severozápadu. Tswanové žijící v Botswaně se dále dělí na deset hlavních kmenů. Každý kmen má svého náčelníka zvaného kgosikgolo, který svým zvolením získává nárok na místo v poradním orgánu parlamentu země.

Původní náboženství Tswanů se nazývá badimo – v překladu „předkové“. Většina Tswanů se dnes hlásí ke křesťanství (v rozličných denominacích s největší množinou katolíků římského ritu a mnoha protestantskými směry), ovšem paralelně udržuje přinejmenším některé aspekty náboženství badimo. Lze hovořit o vícečetné náboženské identitě, pozorovat lze také synkretizování křesťanství s náboženstvím badimo, nejrozšířenější je ale důraz na křesťanství a vedle toho přetrvávající dodržování některých prvků náboženství badimo, ponejvíce přechodových rituálů. Podle recentních výzkumů udržuje většina Tswanů alespoň některé z rituálů badimo a přibližně 4 % Tswanů se hlásí pouze k náboženství badimo.

Pojem badimo neznamená pouze zemřelé lidi, kteří tu byli a více nejsou, ale spíše „živé mrtvé“. V tradičním africkém světonázoru jsou totiž zesnulí předkové nadále přítomni ve světě a jsou aktivně zapojeni do každodenního života jednotlivců, rodin i celých kmenů. V Botswaně lidé věří, že když někdo zemře, odchází na jiné místo, odkud dohlíží na živé. Věří se, že pokud někdo udělá něco, co se předkovi nelíbí, může ho předek tvrdě potrestat. Trestem pro jednotlivce může být neúspěch, nemoc – a to je v zemi epidemizované pohlavně přenosnými chorobami neustále přítomná hrozba – nebo nehoda. Člověk, kterého trestá předek, by měl zajít na hřbitov a požádat předka o odpuštění. To je rovněž nutné doprovodit příslušnou obětí.

Náboženství badimo stojí na předcích, kteří sídlí v botswanských horách Tswapong. (Nejsou to žádné velehory, spíše kopce, ale rozhodně stojí za jeden dva treky.) Tito „živí mrtví“ předkové jsou neviditelní, zaslechnout je mohou malé děti nebo naopak velmi staří lidé; mluví nicméně neznámým jazykem a kdykoli se pohnou, způsobí prudký závan větru. Lidem většinou pomáhají a také rozhodují, zda bude člověk zdravý, či nikoli. Tswanové tvrdí, že se vyskytlo mnoho případů, kdy byl předky unesen malý chlapec, a poté vrácen s plnou znalostí jazyka badimo.

Každý rok před prvními dešti se konají tradiční obřady díkůvzdání předkům za dobrou úrodu v uplynulém roce. Během obřadů se mimo jiné vaří bojalwa (tradiční pivo) a obětuje se zvíře. Obětované zvíře se uvaří a odveze do kopců, kde přebývají předkové.

Nejvyšší Bůh stvořitel je v náboženství badimo nazýván Modima. Lidi (podle tamější víry) stvořil tak, že mají těsné a nenahraditelné pouto s přírodou. Člověk proto musí žít s okolní přírodou v harmonickém propojení. Lidský život je v náboženství badimo nejvyšší hodnotou, nazývanou botho. Další významnou hodnotou je mír a pokoj mezi lidmi, tzv. morero. Přestože tswanští křesťané obecně věří v eschatologické vize předkládané křesťanskou naukou, zároveň také věří, že po smrti budou přebývat mezi předky v horách Tswapong.

Tswanové se netají tím, že ačkoli jsou ve většině křesťany, náboženství badimo je nedílnou součástí, ba přímo pilířem, jejich identity. Velkým společenským problémem je mezi nimi počet HIV pozitivních lidí – v Botswaně je to 23 % celé populace. Tato skutečnost se rovněž propisuje do náboženských pravidel, kdy je důsledně doporučováno zdržet se sexuálních aktivit až do uzavření manželství. Tato čtvrtina nakažené populace (bez dětí a mladistvých je to dokonce polovina dospělé populace HIV pozitivních!), vypovídá mnohé o (ne)dodržování těchto pravidel.

Ve společnosti mají značný vliv tradiční věštci nazývaní sangoma, léčitelé nazývaní dingaka a tradiční bylinkářky. Pomocí bylin, kořenů jistých dřevin a speciálně namíchaných léků se lidé v Botswaně také chrání proti čarodějnictví. Léčitelé dingaka, kteří chtějí provozovat léčitelskou praxi, musí být oficiálně registrováni u Botswana Dingaka Association. Zaručených léků na AIDS mají tito léčitelé více, ovšem čísla o jejich (ne)efektivitě vypovídají poměrně jasně.

V širší oblasti jižní Afriky má hlubokou tradici spirituální léčitelství: jedná se komplexní nábožensko-medicínsko-spirituální fenomén. Tradiční léčitelé se zabývají léčbou, věštěním, vedením obřadů při narození nebo smrti, ochranou proti čarodějnictví, uchováváním mýtů, příběhů a tradice. Uvádí se, že tradičních léčitelů je až desetkrát více než klasických lékařů. Až 60 % obyvatel konzultuje v případě nemoci situaci s tradičním léčitelem, velmi často v kombinaci s návštěvou lékaře.

Pro harmonický život je třeba pravidelně obětovat předkům, což je práce léčitelů; kult předků hraje v léčitelství klíčovou roli, obětují se nejčastěji pokrmy a zvířata. Léčitelé také připravují tradiční muti – zde se léčitelství potkává s čarodějnictvím, přičemž hranice je velmi tenká a často překračovaná. Zasvěcení léčitelé jsou schopni přivolat ducha konkrétního předka a nechat jej do sebe vstoupit; poté mohou efektivně věštit, vykládat sny, prorokovat a léčit. Trans se vyvolává bubnováním a tancem. V transu osoba léčitele ustupuje do pozadí a uvolňuje místo duchu, který působí. Cílem léčby je harmonizace vztahu mezi nemocným a duchy předků.

Zdroj:

HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024.