Kočka plochočelá: Drobná šelma plave jako vydra a baští ryby

Asie je domovem bezmála dvou desítek druhů kočkovitých šelem (Felidae) a co do druhové rozmanitosti této skupiny se jí žádný jiný kontinent, včetně Afriky nebo Jižní Ameriky, nevyrovná. Kromě pěti představitelů velkých koček (Pantherinae), zde najdeme více než desítku těch malých (Felinae), které spadají hned do několika rodů. Jmenovat můžeme kočku mramorovanou (Pardofelis marmorata), kočku Temminckovu (Catopuma temminckii) nebo kočku bažinnou (Felis chaus).

Tím druhově nejbohatším je rod Prionailurus, který aktuálně zahrnuje pět uznávaných druhů, vedle nichž nelze nezmínit ještě manula (Otocolobus manul). Ten se sice řadí do jiného rodu, který je však tomu výše zmíněnému blízce příbuzný a společně s ním patří do linie, která se před nějakými šesti až sedmi miliony let oddělila od té, jež dala vzniknout rodu Felis (do něj spadá třeba kočka domácí, kočka divoká, kočka plavá či kočka šedá).

Ačkoli protagonistkou tohoto je článku kočka plochočelá (Prionailurus planiceps), byla by škoda její nejbližší příbuzné zcela minout, proto se u nich na chvilku zastavíme. Vedle kočky plochočelé totiž rod Prionailurus obsahuje další pozoruhodné šelmy, mezi nimiž bychom úzkou vazbu při letmém pohledu nejspíš vůbec nehledali. Avšak možná právě relativní odlišnost jednotlivých druhů ukazuje, jak si jejich předkové v průběhu evoluce rozdělovali v jižní a jihovýchodní Asii různé ekologické niky. Pojďme na to.

Zatímco na jedné straně stojí až šestnáctikilogramová kočka rybářská (Prionailurus viverrinus), která se specializuje na lov ryb a jiných vodních tvorů (viz odkaz na konci článku), na té druhé se „krčí“ malinkatá kočka cejlonská (Prionailurus rubiginosus), která je s hmotností kolem jednoho až necelých dvou kilogramů považována za jednu nejmenších, ne-li vůbec nejmenší kočkovitou šelmu na světě – jedinou konkurentkou jí je africká kočka černonohá (Felis nigripes).

Domovinou této drobné šelmy je Indický poloostrov a Srí Lanka (dříve Cejlon) a její areál možná lehce zasahuje také do Nepálu a Pákistánu. Obývá různé vlhké i suché lesy a živí se hlavně malými hlodavci, případně ptáky, obojživelníky, plazy a hmyzem, leč informací o ní je poskrovnu. Loví na zemi i ve větvích a aktivní je v noci či za soumraku. Dříve tento druh chovala pražská zoologická zahrada.

Větší než kočka cejlonská, avšak podstatně menší než kočka rybářská je jeden až osm kilogramů těžká kočka bengálská (Prionailurus bengalensis), která vypadá jako miniaturní verze levharta a jejíž areál sahá od Pákistánu přes Indii a Nepál po Čínu a pokračuje dál na severovýchod do Ruska. Mimoto zahrnuje i Tchaj-wan nebo japonský ostrov Iriomote (zdejší poddruh P. b. iriomotensis, který je možná plnohodnotným druhem, se v češtině jmenuje kočka iriomotská). Shodně jako mnohé jiné kočky podobné velikosti se živí hlavně hlodavci, dále pak mláďaty sudokopytníků, zajíci, ptáky, plazy, obojživelníky, rybami a hmyzem.

Nejbližší příbuznou kočky bengálské (dříve dokonce považovanou za její poddruh, genetika ale tvrdí něco jiného) je velmi podobná kočka jávská (Prionailurus javanensis), která může mít hmotnost rovněž až osm kilogramů a v několika poddruzích se vyskytuje na Jávě, Borneu, Sumatře, Filipínách a několika dalších menších ostrovech v dané oblasti.

Tolik tedy k dalším zástupcům rodu Prionailurus a nyní se můžeme vrátit ke kočce plochočelé, které se na zoubek podíváme trochu zevrubněji. Jedná se o kočku s poměrně atypickým vzhledem. Nepřehlédnutelným rysem je její relativně velká hlava a zploštělé čelo. Jde o znak natolik specifický, že se promítl do jejího (nejen) latinského, českého či anglického (flat-headed cat) pojmenování. Zaujmou též její velké oči, které se nacházejí blízko sebe a zajišťují dobré binokulární vidění, či malá ouška, která jsou naopak neobvykle vzdálená.

Srst má hustou a obvykle na většině těla zbarvenou došeda či dohněda. Tváře, brada, hruď a břicho jsou naopak bílé, což vytváří nápadný kontrast. Postavu má tahle zvláštní šelma robustní, s krátkýma nohama a krátkým silným ocasem. Byť z obrázku to tak nemusí působit, je to velmi malá číča, jen o málo větší než kočka cejlonská. Hmotnost dospělců se pohybuje kolem jednoho a půl až dvou kilogramů a délka těla činí přibližně padesát a šedesát centimetrů (bez ocasu, který měří 13 až 17 cm), přičemž samci jsou o trochu větší než samice.

Tím ale popis specifických rysů kočky plochočelé nekončí. Někteří čtenáři si možná všimnou, že stavbou těla trochu připomíná jinak mnohem větší kočku rybářskou. A není to náhoda. Kočka plochočelá totiž vyznává podobný způsob života, ke kterému je vybavená dokonce ještě lépe než kočka rybářská. Kromě prstů spojených dokonalejší plovací blánou je také vybavena ostřejšími zuby (zejména třenovými), které jí umožňují udržet kluzkou potravu.

Patrně už je zřejmé, že nejčastější kořistí kočky plochočelé jsou ryby, případně další vodní tvorové jako žáby a korýši. Pošmákne si však i na malém hlodavci, ptáku nebo ovoci, výjimečně též na ukořistěné slepici. Byla pozorována, že si ulovenou rybu odtáhne pár metrů na břeh, zřejmě aby ji nemohla sklouznout zpátky do vody. Nepřekvapí, že preferuje vlhčí biotopy, jako jsou tropické deštné lesy, močály, bažiny, zarostlé říční břehy, mangrovy a podobně. Od vody se většinou moc nevzdaluje a obývá velmi nízko položené oblasti, většinou do výšky 100 m. n. m. Jedná se o zdatného plavce a potápěče, který se prý ve vodě pohybuje skoro tak mrštně jako vydra.

Kočka plochočelá je převážně, nikoli však výhradně noční tvor. Aktivní bývá i za soumraku, ať už navečer (19:00), nebo brzy zrána (5:00, hlavně samice). A podle nedávných studií vykazuje mírně zvýšenou aktivitu také v odpoledních hodinách (kolem 14:00). Právě z této doby pochází jeden ze dvou zcela unikátních záznamů pořízených v roce 2021 fotopastí, na kterém samice této šelmy přenáší kotě. Unikátních proto, že kočka plochočelá je mimořádně vzácná a ve volné přírodě se jí daří pozorovat skutečně jen zcela výjimečně, natož s koťaty. Většina dostupných údajů o jejím chování či rozmnožování pochází ze zajetí. Díky tomu například víme, že březost u ní trvá necelé dva měsíce a na svět přichází jedno až dvě koťata. Dožít se může až čtrnácti let.

A kde vlastně žije? Její areál je velice fragmentovaný, obecně však platí, že pokrývá jih Malajského poloostrova (především část, na které se rozkládá Malajsie, v Thajsku už zřejmě vyhynula) a ostrovy Sumatru a Borneo. Na celém tomto území podle odhadů přežívají jen nižší tisíce jedinců, ale vzhledem k hodně zřídkavým pozorováním (včetně snímků z fotopastí) se skutečné číslo může značně lišit a není tedy ani moc jasné, jestli současná klasifikace druhu coby „ohroženého“ (podle IUCN) odpovídá skutečnému stavu populace.

Zásadní nebezpečí pro kočku plochočelou aktuálně představuje ztráta vhodných biotopů kvůli odlesňování a rozšiřování plantáží, které jejímu způsobu života zřejmě moc nevyhovují. Stejně významnou, ne-li ještě významnější hrozbou je kontaminace vod a tím i kořisti průmyslovými nečistotami. Lokálně ji ohrožuje též nadměrný rybolov, který ji připravuje o potravu.

Klíčem k její ochraně tak bude důkladnější studium toho, co vůbec potřebuje k životu a kde se vyskytuje, a ochrana vhodných biotopů, obzvláště nížinných deštných lesů. Bellani v této souvislosti podotýká, že by kočka plochočelá byla vzhledem ke své atraktivitě vhodným vlajkovým druhem, s jehož ochranou (respektive s ochranou pro něj vhodných prostředí) by se mohly svézt i druhy méně populární.

Zdroje:

Bellani, G. G. (2020). Subfamily Felinae. In Felines of the World (ed. Bellani, G. G.), Academic Press, 145–308. https://doi.org/10.1016/B978-0-12-816503-4.00005-2

Bhandari, B., et al. (2026). Surviving in a changing world: A systematic review of research trends and threats to the mysterious rusty-spotted cat. Mammal Research, 71(1). https://doi.org/10.1007/s13364-025-00834-w

Syahputra, D. A, Iqbal, M. (2024) First breeding records of theflat-headed cat on the Kam-par Peninsula, Indonesia. Cat News, 81, 36–7.

Wilting, A., et al. (2010). Modelling the Species Distribution of Flat-Headed Cats (Prionailurus planiceps), an Endangered South-East Asian Small Felid. PLoS ONE, 5(3), e9612. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0009612

Wilting, A., et al. (2015). Prionailurus planiceps. The IUCN Red List of Threatened Species 2015: e.T18148A50662095. http://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2015-2.RLTS.T18148A50662095.en

Wilting A., et al. (2016). Predicteddistribution of the flat-headed cat Prionailurusplaniceps (Mammaila: Carnivora: Felidae) on Borneo. Raffles Bulletin of Zoology 33, 173–179

Kočka cejlonská: https://www.catsg.org/living-species-rustyspottedcat

Kočka bengálská: https://www.catsg.org/living-species-leopardcat

Kočka jávská: https://www.catsg.org/living-species-sundaleopardcat

Kočka plochočelá: https://www.catsg.org/living-species-flatheadedcat