Článek
Je-li vládnoucí režim postaven primárně na nelidské, nenávistné a agresivní ideologii, nepochybně bude přitahovat do svých služeb přesně takový typ osobností.
Jde o princip, který jsme mohli v jednom z předchozích článků sledovat u Oskara Dirlewangera, sadistického vykonavatele konečného řešení a který by – nebýt vzestupu zvráceného nacistického systému prožil v opovržení, zapomenutí a na společenském dně, navíc pravděpodobně za mřížemi vězeňské cely. Prakticky totéž platí i o muži, jemuž se budeme věnovat dnes, nacistovi Odilo Globocnikovi.
Mládí a „mindrák“ ze slovanství
Pozastavujete-li se nad velmi neněmeckým jménem Odila Globocnika, pak vězte, že se narodil chorvatským rodičům v Rakousku-Uhersku. Mimochodem, v Globocnikově biografii z roku 2004 se mimo jiné historik Joseph Kranjc věnuje debatě o jeho původu. Zmiňuje, že Globocnik byl později opakovaně nacisty zesměšňován kvůli svému příjmení, protože tehdejší propaganda klasifikovala Slovany jako podlidi. Odilio sice vytrvale tvrdil, že je „germánského původu“, nicméně se dá předpokládat, že snaha být „němečtější než Němci“ u něj mohla být jedním z podstatných motivací. Stejně jako snaha o obohacení se.
Ale to předbíháme.
Odila se narodil do vcelku prostých a chudých poměrů. Jeho otec, ač nižší důstojník, nebyl schopen našetřit dostatek peněz potřebných k získání povolení ke sňatku a musel odejít ze služby. Jak bylo v té době zvykem, dostal práci v císařské a královské poště. Odilova matka Anna, rozená Petschinka, se narodila ve Verseči v Uherském království (dnes Vršac, Srbsko); byla tedy napůl Srbka a napůl Chorvatka. Později se s rodinou se přestěhoval do Klagenfurtu vrakouských Korutanech, zapsal se na střední školu a posléze odmaturoval s vyznamenáním. Tehdy mimochodem pracoval jako vrátný na nádraží, aby finančně podpořil svou rodinu.
Globocnik se poprvé politicky angažoval v roce 1922, kdy se stal aktivním členem přednacistických korutanských polovojenských organizací a byl vídán i s hákovým křížem.
Kariéra v předválečných nacistických službách
V srpnu 1933 byl Globočnik poprvé zatčen za pokus o kontakt s vězněnými nacisty v Klagenfurtu a ve stejném roce se stal členem rakouských SS. Globocnikovo jméno se spojuje s jednou z prvních vražd v Rakousku připisovaných nacistům, konkrétně zabití židovského klenotníka Norberta Futterweita v červnu 1933. Přestože byl v dalších letech zatčen čtyřikrát, ve vězení si odseděl jen něco málo přes rok na základě různých politických obvinění, po dvou letech sporů mezi Globocnikem a úřady v jeho prospěch intervenoval Heinrich Himmler.
Jeho oddanost nacistické věci se mu vyplatila, protože rychle povýšil ve stranickém aparátu v Rakousku. Od ledna do května 1933 se stal krátce zástupcem gauleitera ve Vídni a poté v celých Korutanech. Sehrál klíčovou roli při převzetí rakouské vlády nacisty v roce 1938.
Válka a holokaust
Už na sklonku třicátých let se ukazovalo, že Globocnik je osobností spíše kriminální než skutečně oddanou nacistické věci. Podílel na nelegálních devizových spekulacích a tutlaném nucení dívek z lepší společnosti k sexuálním orgiím. Kvůli tomu byl 30. ledna 1939 zbaven funkcí a stranických vyznamenání.
Nicméně přízeň samotného Himmlera mu umožnila, aby toto sesazení bylo jen dočasné. Koncem roku 1939 byl Globočnik omilostněn, povýšen na SS-Brigadeführera a přidělen do Lublinské provincie. Svou druhou šanci bezezbytku využil.
Himmler ho rehabilitoval a poslal do Lublinu, aby řídil likvidaci židovské populace v Generálním gouvernementu. Za tuto velkorysost slíbil Himmlerovi, že odpraví milion Židů a svůj slib splnil víc než trojnásobně. A samozřejmě, nebyl by to Odilo, aby nešlo i o peníze. Od svých obětí získal v přepočtu více než 45 milionů amerických dolarů v hotových penězích, cennostech a obchodovatelných akciích, pro sebe a svou vlastní potřebu zpronevěřil až 5 milionů dolarů.
Přesídlení na Volyni: velitel brigády Globocnik se loučí s vlakem přesídlenců, 1940
Tak či tak, germanizace Polska v jeho rukách znamenala nejen hromadné vraždění Židů, ale i Poláků. 13. října 1941 obdržel Globočnik ústní souhlas se zahájením výstavby vyhlazovacího tábora Belzec, prvního takového tábora v Generálním gouvernementu na území rozdrobeného Polska. Už tehdy měl údajně navrhnout vyhlazování Židů a nepřátel Říše pomocí plynových komor.
V roce 1942 následovala výstavba dalších tří táborů smrti, Sobiboru a Majdanku v lublinském okrese a Treblinky v Małkinia Górna. Globocnik se podílel na organizaci vyhlazení více než 1,5 milionu Židů polského, českého, holandského, francouzského, ruského, slovenského, německého, portugalského, tureckého, španělského a rakouského původu a menšího počtu nežidovského obyvatelstva v jím řízených táborech smrti.
Židy i nežidy navíc využíval jako otrocké pracovníky ve vlastních táborech nucených prací. Během vedení operace Reinhard byl zodpovědný za zabavování majetku a cenností zavražděných vězňů. Ačkoli se na celkovém řízení většího systému koncentračních táborů podílely i jiné složky nacistického státu, Globocnik měl kontrolu nad tábory Akce Reinhard a veškeré rozkazy, které dostával, přicházely přímo od Himmlera.
V letech 1942-1943 také dohlížel na zahájení Generalplanu Ost, plánu na vyhnání Poláků z jejich zemí a přesídlení těchto území německými osadníky.
Poslední strana zprávy Odila Globocnika, podepsané rovněž Oberscharführerem Rzepę a Sturmbannführerem Wippernem, o vyřízení akce „Reinhard“
Po ukončení operace Reinhard v Polsku byl poslán do Terstu, svého rodného města. S sebou přivedl množství zkušených vrahů, kteří se vyznamenali při různých vyhlazovacích operacích v Německu, Sovětském svazu a ve vyhlazovacích táborech v okupovaném Polsku Belzec, Sobibor a Treblinka. Patřilo k nim 92 specialistů Einsatzkommanda Reinhard, z nichž mnozí byli ukrajinští esesáci, muži i ženy…
Po uloupení majetku ukradeného obětem holocaustu v táborech smrti v okupovaném Polsku se Globočnik s řadou svých mužů vydal do Itálie. V San Sabbě byly pod vedením těchto mužů po pádu Benita Mussoliniho a německém převzetí země v roce 1943 vyslýchány, mučeny a zavražděny tisíce italských Židů, partyzánů a dalších politických disidentů.
S postupem času a spojeneckých vojsk se Globocnik nakonec stáhl do rakouských Korutan, a nakonec se na několik týdnů ukryl vysoko v horách u Weissensee, stále ve společnosti svých nejbližších spolupracovníků.
Zajetí a smrt
31. května 1945 byl v rakouských Korutanech vypátrán a zajat britskou obrněnou jízdní jednotkou u hory Mößlacheralm, spolu s dalšími sedmi hledanými nacisty, mezi nimiž byli Georg Michalsen, Friedrich Rainer, Ernst Lerch, Hermann Höfle, Karl Hellesberger, Hugo Herzog a Friedrich Plöb. Globocnik byl převezen do Paternionu v okrese Villach-Land k výslechu, nicméně ještě před ním spáchal sebevraždu prokousnutím kapsle s kyanidem.
Jeho tělo bylo převezeno k pohřbení na místní hřbitov, ale kněz údajně odmítl, aby „tělo takového člověka“ spočívalo v posvěcené půdě. Hrob byl vykopán mimo hřbitov, u vnější zdi, a tělo bylo pohřbeno bez obřadu.
Závěrem trocha psychologických dohadů
Odilo Globocnik byl osobnostní typ, který dokázal spojit extrémní brutalitu a necitlivost, vlastní prospěch s organizačními schopnostmi a fanatickou oddaností nacistické ideologii, zejména její antisemitské a rasistické komponentě. Byl ambiciózní, chamtivý, motivován mocí, ideologií, majetkem, což ho vedlo k bezohlednému vykonávání genocidních činů, jež nabývaly horších a horších podob v synergii s jeho prohlubující se závislosti na alkoholu.
Nebýt války, strávil by valnou část svého života za mřížemi. Když ne za vraždu židovského klenotníka, pak za zpronevěry zcela jistě. Nicméně je třeba konstatovat, že jeho značné organizační schopnosti při plánování a realizaci genocidních operací, jako byla Akce Reinhard, což zahrnovalo provozování vyhlazovacích táborů jako Belzec, Sobibor a Treblinka, by z něj v jiných (například našich) dobách dost možná učinily úspěšný prototyp manažera – psychopata, který by si pro svou bezskrupulóznost mohl dobýt úspěch v korporátním kapitalistickém prostředí. Jak víme, osobnost takového typu plně vrůstá do hodnotového referenčního rámce libovolného systému a využívá jej na maximum.
Líbil se vám článek?
V dalších dílech tohoto volného seriálu o tvářích zla jsem se věnoval sadistickému SS-manovi Oskaru Dirlewangerovi, strůjci nejhoršího masakru na východní frontě Paulu Blobelovi, laskavému otci a zrůdě z koncentračního tábora Rudolfu Hössovi, „anděli pekla“ Irmě Grese nebo Wilmu Hosenfeldovi, nacistovi, který pomáhal zachraňovat židy.
PS: Budu rád, když budete odebírat moje články. Učinit tak můžete na mém profilu po kliknutí na „Sledovat“.
