Článek
Ambiciózní architekt, který osobně velel vraždění desetitisíců, který se stal vykonavatelem holokaustu, přestože se ze svých vlastních činů hroutil. To byl Paul Blobel.
Každá totalita potřebuje nejen své vůdce, ale i vykonavatele, ty, kteří rozkazy budou plnit bez odkladu a zbytečných otázek. Paul Blobel by jeden z nich, kdo nepochybně skvěle plnil zadané úkoly. A po právu za to byl nakonec oběšen. Nicméně, v jeho případě se dá nepochybně tvrdit, že nebýt hospodářské krize, kontextu doby a války, s největší mírou pravděpodobnosti by prožil velmi běžný středostavovský život, jaký vedou mnozí lidé ve vašem sousedství. Nebyl prvoplánová zrůda, ani násilník a z věcí, které poslušně provedl, se následně hroutil. Přesto byl dobrý v plnění úkolů. Dnešní korporát by tak poslušného zaměstnance jistě uvítal.
Mládí a ambice, které semlela hospodářská krize
Paul Blobel se narodil 13. srpna 1894 v Postupimi jako syn řemeslníka, byl tedy z dělnické rodiny, absolvoval odborné vzdělání v oboru kamenictví a tesařství a poté rok studoval stavebnictví. Až do vypuknutí první světové války byl zaměstnán jako tesař. Během války sloužil u ženistů, osvědčil se a byl vyznamenán Železným křížem 1. třídy. Z armády po válce byl propuštěn – jako mnozí jiní, dal se na studium a v letech 1919 a 1920 opět studoval stavebnictví, což mu zjevně šlo k duhu, protože už v letech 1921-1924 pracoval jako architekt v různých firmách. V roce 1924 se prosadil jako samostatný architekt. Život – jak se mohlo zdát – nabíral lepší směr. Blobel se oženil s dívkou z lepších kruhů, také jeho kariéra vzkvétala, ale pak přišel osudný rok 1929.
Kvůli hospodářské krizi ve Výmarském Německu už nedostával žádné zakázky a v letech 1930 až 1933 musel žít z ostudně malého příspěvku na sociální zabezpečení. Byl to pád na naprosté sociální dno, což pro člověka, který hrdinně bojoval za svou vlast a který vynaložil tolik energie a píle, aby se vymanil z chudých poměrů – zcela drtivé. To je - myslím zcela správná odpověď na otázku, proč se zrovna tenhle člověk přidal k nacistům, lidem, kteří slibovali vybudování lepšího a spravedlivějšího světa.
Nacismus jako slibná kariéra
Až do jara 1935 byl zaměstnán jako úředník u městské správy v Solingenu. Stejně jako mnoho dalších Němců, kteří v důsledku nezaměstnanosti a hospodářské krize pesimisticky hleděli do budoucnosti, vstoupil Blobel v říjnu 1931 do Sturmabteilung (SA), šturmoviků, kteří mimo jiné střežili stranické schůze N.S.D.A.P. před socialisty a komunisty, úhlavními nepřáteli národních socialistů. A pomalu se zas začalo blýskat na lepší časy. Od počátku roku 1932 byl zaměstnán u Sicherheitsdienstu (SD), zpravodajské služby SS řízené Reinhardem Heydrichem. Zde se zabýval špionáží sociálních demokratů a komunistů.
Smráká se a přichází válka
V létě 1941 se SD v německém městě Pretzsch připravovala na zvláštní akci, kterou měla bezpečnostní služba podniknout během invaze do Sovětského svazu (operace Barbarossa). V Pretzschi byly vycvičeny speciální jednotky složené z mužů SD, Waffen-SS a Ordnunspolizei, které měly postupovat za frontovými jednotkami s cílem popravit komunistické politiky, stranické funkcionáře, Židy pracující ve stranických a státních orgánech a „sabotéry, propagandisty, partyzány, nájezdníky a agitátory“. Mezi ty, kdo se s tím mají vypořádat, byl zařazen i Paul Blobel.
Kontext ruské války
Nacistické Německo spolu se svými spojenci (především Finskem, Rumunskem, ale také Slovenskem (LINK: https://medium.seznam.cz/clanek/petr-nutil-jak-slovaci-ve-sluzbach-wehrmachtu-bojovali-proti-sovetum-77249) zaútočilo dne 22. června 1941 na Sovětský svaz, a Třetí říše tím porušila do toho dne platnou smlouvu o neútočení, známou taky jako Pakt Molotov–Ribbentrop. Jen připomeňme, že na základě tohoto spojeneckého paktu defacto začala druhá světová válka a její aktéři Němci a Rusové si skrze něj rozdělili Polsko).
Už za tři měsíce po zahájení útoku - 19. září 1941 - začali němečtí vojáci obsazovat Kyjev. Sovětská Rudá armáda v oblasti utrpěla drtivou porážku a šest set tisíc obklíčených vojáků padlo do zajetí.
Nicméně, ustupující sovětské ženijní jednotky stihnou podminovat strategické budovy ve městě včetně hotelu Continental. Následný výbuch náloží zabije stovky německých vojáků. To dá Němcům konečnou záminku k zahájení teroru.
Masakr v Babím Jaru
V tak v srpnu 1941 v Kyjevě přistupují nacisté k prvnímu pokusu o vyvraždění veškerého židovského obyvatelstva celého velkoměsta naráz. Propagandisté dali vytisknout velké plakáty, na nichž přikazovali židům dostavit se 29. září 1941 na zvolené místo, uvádělo se na nich, že budou následně přesídleni. I běžní obyvatelé Kyjeva měli z celé akce získat dojem, že prostě jen proběhne sčítání Židů, kteří budou pak přesunuti jinam. Židé si proto museli s sebou vzít doklady, cennosti a peníze. Naprostá většina kyjevských Židů zcela dobrovolně přišla. Mnozí se domnívali, že se jim v předvečer největšího židovského svátku Jom Kipur, Svátku smíření, nic zlého ani stát nemůže.
Věřili, že budou přinejhorším převezeni do pracovních táborů. Nestalo se tak. Byli odvedeni ze shromažďovacích míst Sonderkomandem 4a, jemuž velel Standartenführer Paul Blobel, do rokle Babí Jar, vzdálené 3 km od Kyjeva.
Všichni zde nalezli smrt.
Masakr v Babím Jaru (němečtí vojáci střílí na civilisty stojící nad okrajem masového hrobu)
Židé byli na místě rozděleni do skupin, byly jim odebrány cenné věci a osobní dokumenty, poté sestoupili do rokle, kde byli popraveni Schutzpolizei. Celé to trvalo 2 dny, 29. a 30. září 1941. Podle zprávy, která byla následně odeslána do Berlína, bylo celkem zavražděno 33 771 Židů (Nemluvňata a děti do tří let nepočítali.).
Jednalo se - s ohledem na dobu provedení – o největší hromadnou vraždou v dějinách lidstva. Tím ale Paul Blobel neskončil. Hned v listopadu 1941 Blobel obdržel a uvedl do provozu první zplynovací vozy, což byly předchůdci plynových komor – jen v tomto případě šlo o nákladní automobily s utěsněným nákladním prostorem, v němž byli lidé zavřeni a udušeni výfukovými plyny.
Tajná mise k likvidaci důkazů o nacistických zvěrstvech
Blobel byl 13. ledna 1942 oficiálně zbaven velení ze zdravotních důvodů. Některé zdroje mluví o alkoholismu, některé o promyšlené zástěrce. Během pobytu v nemocnici měl údajně navštívit Blobela Reinhard Heydrich a pověřit ho přísně tajnou říšskou záležitostí. Totiž vypracováním konceptu plynových komor pro vyhlazovací tábory v Polsku. K tomu ale, i kvůli úspěšnému atentátu československých parašutistů na Heydricha, už nedošlo.
Namísto toho dostal Blobel jiný úkol. Spočíval ve zničení důkazů o všech nacistických zvěrstvech ve východní Evropě. Neznamenalo to nic jiného, než exhumaci masových hrobů a následné spálení těl. Blobel přitom vyvinul účinné techniky likvidace, jako je střídání vrstev těl s palivovým dřevem na rámu ze železných kolejnic.
(Z)hroucení
Od června 1941 do konce roku 1943 zavraždilo Sonderkommando 4a celkem 59 018 lidí, ale od 13. ledna 1942 se to již pod Blobelovým velením nedělo. Byl vystřídán SS-Sturmbannführerem Dr. Erwinem Weinmannem, protože byl podle vlastního vyjádření „za trest převelen do Berlína“. Toto opatření bylo pravděpodobně přijato kvůli jeho nadměrnému pití alkoholu. Stejně jako mnoho dalších vůdců a členů Einsatzgruppen začal pít stále více, protože fyzicky a psychicky, už nemohl zvládat své zločiny.
Německý historik Guido Knopp k tomu napsal: „Blobel patřil k těm obvyklým vrahům, kteří prožívali emocionální následky. Nemálo z nich se se svými zločiny nedokázalo vyrovnat. Trpěli nervovými zhrouceními, vředy nebo některými jinými psychosomatickými poruchami nebo začali nadměrně pít. Jiní se ztráceli v bezuzdném sadismu a mučili a vraždili podle libosti“. Pravděpodobně byl Blobel poslán na několik měsíců na nemocenskou, zatímco byl pod dohledem Heinricha Müllera, šéfa Amt VI (gestapa) RSHA.
Konec války a smrt
V květnu 1945 byl Blobel zadržen a uvězněn. Spolu s různými dalšími vedoucími eskader smrti stanul před americkým vojenským tribunálem proti Einsatzgruppen v Norimberku. Ačkoli se hájil jako nevinný, byl shledán vinným ze zločinů proti lidskosti, válečných zločinů a členství v ilegálních organizacích. Byl odsouzen k trestu smrti. Během procesu Blobel neprojevil žádnou lítost a projevil pouze soucit s pachateli, kteří byli pověřeni touto špinavou prací. Poté prohlásil: Blobel prohlásil: „Jako voják jsem se držel své loajality a disciplíny. Tato disciplína a loajalita mě nyní přivedly na šibenici. Ještě dnes nevím, jak jsem měl jednat jinak“. Jeho žalobce Benjamin Ferencz však tvrdil, že „Blobel vraždil z přesvědčení“.
Podle jeho názoru bylo Blobelovo neustálé skrývání se za rozkazy nadřízených fraška. Blobel byl 7. června 1951 popraven oběšením v bavorském Landsbergu.
Líbil se vám článek?
V dalších dílech tohoto volného seriálu o tvářích zla jsem se věnoval sadistickému SS-manovi Oskaru Dirlewangerovi, laskavému otci a zrůdě z koncentračního tábora Rudolfu Hössovi, „anděli pekla“ Irmě Grese nebo Wilmu Hosenfeldovi, nacistovi, který pomáhal zachraňovat židy.
Zdroje:
SNYDER, Timothy. Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem. Druhé, upravené vydání. Přeložil Petruška ŠUSTROVÁ. V Praze: Paseka, 2022. ISBN 978-80-7637-335-8.
