Článek
Dějiny nejsou jen suchá data z učebnic dějepisu. Skrývají se za nimi tisíce a tisíce obyčejných lidských příběhů. Dnes se podíváme na jeden z nich. Je to příběh o lásce, statečnosti a strašné době.
Fotografie, kterou je uvozen tento článek, je poměrně známá. Málokdo ale zná příběh muže, který je na ní zachycen a který uprostřed davu, zdravícího zdviženými pravicemi samotného Hitlera, stojí na protest se založenýma rukama.
Fotografie samotná byla pořízena 13. června 1936 a zobrazuje velké shromáždění dělníků v hamburské loděnici Blohm+Voss při příležitosti spuštění cvičné lodi námořnictva Horst Wessel na vodu. Této události byl přítomen i Adolf Hitler. Téměř všichni na snímku zvedli ruku v nacistickém pozdravu, s nejzřetelnější výjimkou muže směrem dozadu davu, který zachmuřeně stojí s rukama zkříženýma na hrudi.
Kdo byl tento muž? A proč se odmítl přidat k pozdravení vůdce?
Odpověď je vcelku překvapivá. Je jím August Landmesser, od roku 1931 člen nacistické strany NSDAP. Přesto bychom ho do jednotho pytle s tím, co se nám běžně vybaví pod slovem „nacista“, spojovat neměli. Naopak je člověkem, jehož příběh by vystačil na hluboce lidský film, v němž se ta divná doba vzestupu hitlerovského zla střetává s romantickou láskou, již nelze popřít. August se totiž zamiloval do židovky a navzdory všudypřítomnému antisemitismu se svých citů odmítl vzdát.
Život v období světové krize
August Landmesser se narodil v roce 1910 v Moorrege jako jediné dítě Augusta Franze Landmessera a Wilhelminy Magdaleny, rozené Schmidtpottové.
Podle dohledatelných zdrojů August Landmesser do NSDAP vstoupil v roce 1931 v naději, že mu to usnadní nalezení práce. Připomeňme, že tehdy už několikátým rokem zuřila celosvětová ekonomická krize. Takzvaná Velká deprese, odstartovaná krachem na Newyorské burze roku 1929, byla největší ekonomickou krizí v historii lidstva a i v Německu měla devastující dopady. Země se potýkala s masivní nezaměstnaností, která dosáhla vrcholu téměř 30 % a důsledky vedly k chudobě velké části obyvatel, k sociálním nepokojům a de facto umožnily vzestup nacistického hnutí. Pro představu - zprávy uvádějí, že v roce 1932 narostl počet nezaměstnaných Němců na šest milionů.
Krize podkopala důvěru ve Výmarskou republiku a přispěla k nárůstu podpory extremistických hnutí, zejména nacistické strany pod vedením Adolfa Hitlera.
V důsledku toho došlo k politické radikalizaci a destabilizaci, což nakonec vedlo k pádu demokracie a nástupu nacistického režimu v roce 1933.
Láska k „nesprávné ženě“ a konec v nacistických službách
Nuže, August byl navenek pevnou součástí nacistického stroje, ale nebyl nijak aktivním členem hnutí. Stále zůstával obyčejným mužem, dělníkem pracujícím v loděnici. A pak – to bylo v roce 1935 - se zamiloval do židovky Irmy Ecklerové a brzy nato se zasnoubili.
Ve stejném roce jeho spolustraníci z NSDAP odhalili její původ a dá se předpokládat, že mu jako dobrému Němci zkoušeli nejprve domlouvat, později mu dali na vybranou mezi jeho přítelkyní a službě nacistické straně. Musel si velmi dobře uvědomovat, že každá z těchto možností mu zcela převrátí život naruby. August si vybral lásku a byl z NSDAP okamžitě vyloučen. A postupně si musel začít uvědomovat, že situace bude jen a jen horší.
Přesto se pokusil se s Irmou, která byla tou dobou v sedmém měsíci těhotenství, oženit. Svatbu si zaregistrovali v srpnu 1935 Hamburku, ale norimberské zákony přijaté o měsíc později jim uzavřít sňatek zabránily. O další měsíc později, 29. října 1935 se Landmesserovi a Ecklerové narodila první dcera Ingrid.
Vychovávat dítě s židovkou, která nebyla jeho právoplatnou manželkou (ani jí být nemohla), bylo v nacistickém Německu peklo, ale to, co následovalo, bylo mnohem horší.
Odbočka k Norimberským zákonům
Norimberskými zákony se rozumí především dva ústavní zákony německého Říšského sněmu přijaté 15. září 1935 v Norimberku: Zákon o říšském občanství a Zákon na ochranu německé krve a německé cti.
První z těchto zákonů, Zákon o říšském občanství stanovil, že občanem Říše může být pouze Němec nebo člověk s „příbuznou krví“. V okamžiku zavedení tohoto zákona ztratili němečtí Židé svá politická práva. Druhý zákon, Zákon na ochranu německé krve a německé cti, zakazoval uzavírat sňatky mezi Židy a Němci a zapovídal také jejich mimomanželský styk.
K realizaci ustanovení zákonů byla postupně vydávána prováděcí nařízení, první z nich 14. listopadu 1935, které stanovovalo, kdo má být pro potřebu daných zákonů považován za Žida nebo židovského míšence. Sílící vlna protižidovského teroru podníceného Goebbelsovou propagandou vrcholila.
1936: rok, kdy vznikla slavná fotografie
13. června 1936 se konala v hamburském přístavu velká sláva. Na vodu byla za přítomnosti nacistických pohlavárů spuštěna loď Horst Wessel pojmenovaná po příslušníkovi SA zabitém šest let předtím komunisty v Berlíně. Na místě přítomní fotografové pořídili celou řadu snímků, kromě jiných i tu, na níž August odmítá Hitlera pozdravit zdviženou pravicí. Lze jen podotknout, že tento druh neposlušnosti byl v nacistickém Německu považován za velmi urážlivý. Vzhledem k tomu, co víme o jeho životě je jasné, že tento akt veřejného vzdoru byl činem nejen velmi odvážným, ale také zoufalým. August tou dobou už věděl, že chce-li žít se svou ženou a dítětem, bude muset z Německa utéct.
Útěk, trest a mašinérie smrti
V roce 1937 se Landmesser pokusil se svou rodinou uprchnout z nacistického Německa do Dánska, ale na hranicích byl zadržen a obviněn ze „zneuctění rasy“ nebo „rasové hanby“ podle norimberských zákonů. Tvrdil, že ani on, ani Ecklerová nevěděli, zda je plně židovského původu a pro nedostatek důkazů byl 27. května 1938 zproštěn obžaloby s upozorněním, že při opakování přestupku mu hrozí mnohaletý trest odnětí svobody.
Ani to Augusta a Irmu nerozdělilo. Pokračovali veřejně ve svém vztahu, načež byl 15. července 1938 Landmesser znovu zatčen a odsouzen na dva a půl roku v koncentračním táboře Börgermoor. Ecklerová byla zadržena gestapem a držena ve věznici Fuhlsbüttel, kde porodila jejich druhou dceru Irenu. Odtud byla Ecklerová poslána do koncentračního tábora Oranienburg, poté do ženského koncentračního tábora Lichtenburg a nakonec do ženského koncentračního tábora Ravensbrück. Do ledna 1942 přišlo od Irmy Ecklerové několik dopisů. Předpokládá se, že v únoru 1942 byla převezena do Bernburského centra eutanazie, kde byla stejně jako dalších 14 tisíc lidí zavražděna. V průběhu poválečné dokumentace byla v roce 1949 prohlášena za právně mrtvou s datem 28. dubna 1942.
August Ladmesser, coby příslušník té správné rasy, byl narozdíl od Irmy 19. ledna 1941 propuštěn z vězení, své děti ani ženu ale už nespatřil. Pracoval jako mistr u dopravní firmy Püst až do února 1944, kdy byl odveden do trestního praporu a odvelen do Chorvatska. Tam v blíže neurčených bojích byl 17. října 1944 prohlášen za padlého v boji, pohřben je v masovém hrobu u chorvatské vesnice Hodilje.
Jejich děti byly zpočátku odvezeny do městského sirotčince, později bylo Ingrid umožněno žít s babičkou z matčiny strany. V roce 1941 odešla Irena k pěstounům. Po babiččině smrti v roce 1953 byla i Ingrid umístěna k pěstounům.
Ohlas v kultuře
Příběh Augusta a Irmy Landmesser se objevuje jako jedna z linií filmu Origin z roku 2023.
Líbil se vám článek?
V dalších dílech tohoto volného seriálu o historických příbězích i tvářích zla jsem se věnoval sadistickému SS-manovi Oskaru Dirlewangerovi, Paul Blobelovi, strůjci nejhoršího masakru na východní frontě, laskavému otci a zrůdě z koncentračního tábora Rudolfu Hössovi, „anděli pekla“ Irmě Grese nebo Wilmu Hosenfeldovi, nacistovi, který pomáhal zachraňovat židy.
