Článek
Byl jedním z nejbrutálnějších a nejbarbarštějších dozorců v koncentračním táboře Osvětim, přestože by to do něj podle fotografií asi nikdo neřekl. Svou krutost pozvedl inovací mučící nástrojů. Wilhelmu Bogerovi se i přes stovky vražd po válce podařilo uniknout popravě.
Mládí
Wilhelm Friedrich Boger se narodil v roce 1906 v Zuffenhausenu u Stuttgartu jako syn obchodníka. Už jako malý chlapec byl členem Hitlerjugend. Tedy, tehdy se ještě tak nejmenovala, přestože šlo o stejnou polovojenskou mládežnickou organizaci. V roce 1922 byl coby předchůdce HJ založen „Svaz mládeže při Nacionálně socialistické německé dělnické straně“ pro všechny mladé příznivce, kteří však vzhledem k nízkému věku ještě nemohou vstoupit do SA. K přejmenování došlo až došlo v roce 1926.
Po ukončení střední školy („Mittlere Reife“) v roce 1922 se během následujících tří let vyučil řemeslu svého otce a v roce 1925 nastoupil do kanceláře ve Stuttgartu u „Deutsch-Nationalen Handlungsgehilfenverband“, tedy do Německého národního svazu zaměstnanců v obchodě. Ale byl aktivní i jinde. V roce 1929 vstoupil do nacistické strany, kde ho čekala raketová kariéra, protože už rok na to, roku 1930, byl členem generálního štábu SS.
Nicméně to byla kariéra prozatím ještě jen na papíře, nacisté ještě nebyli u moci. A tak jako mnoho jiných, i jeho postihla ztráta zaměstnání kvůli světové hospodářské krizi. Proto se v roce 1932 přidal k pomocné policii ve Friedrichshafenu a v červenci 1933 k politické policii („Bereitschaftspolizei“) ve Stuttgartu. Po složení policejní zkoušky v roce 1937 byl jmenován policejním komisařem, přestože byl už dříve (a toho si povšimněte) zatčen za špatné zacházení s vězněm při výslechu.
Válka a koncentrační tábory
Na začátku druhé světové války byl převelen k vedoucímu úřadu státní policie v Zichenau. O tři týdny později byl pověřen zřízením a dohledem nad pohraniční policejní stanicí v Ostrołęce. V roce 1940 vstoupil do 2. ženijní jednotky SS a policie („Polizeipioniersbataillion“) se sídlem v Drážďanech, odkud byl v roce 1942 vyslán na frontu a následně zraněn. O devět měsíců později byl převelen do Osvětimi, kde nejprve sloužil jako Zugführer der 2. Wachkompanie, později jako Untersturmführer (podporučík) v osvětimském politickém oddělení. Politické oddělení bylo zástupcem RSHA v táboře a jeho hlavními úkoly bylo vedení spisů o jednotlivých vězních, přijímání vězňů, udržování bezpečnosti tábora, potírání vnitřního odporu a provádění výslechů. Od 23. prosince 1943 až do evakuace tábora byl vedoucím oddělení vyšetřování a výslechů v hodnosti SS-Hauptsturmführera.
Mučící „Bogerova houpačka“
Mnohé zdroje uvádějí, že Boger vynalezl mučicí zařízení, známé jako „Bogerova houpačka“, kdy byl vězeň zavěšen ve vzduchu připevněný ke kovovému zábradlí a poté bit. Technika spočívá v tom, že se mezi bicepsy a zadní část kolen oběti umístí tyč, zatímco kotníky a zápěstí jsou svázány k sobě. Tyč je poté i s obětí zavěšena do vzduchu, což samo o sobě působí kruté bolesti. V kombinaci s bitím, jak k tomu docházelo pod dohledem Bogera, jde o nesmírně utrpení a Boger jim bitím páčidlem způsoboval hluboké rány. V důsledku rozsáhlého traumatu často umírali.
Je však na místě dodat, že tzv. Bogerova houpačka byla spíše znovuoživením mučící techniky portugalských obchodníků s otroky, známé pod názvem „Pau de arara,“ využívané v minulosti jako trest pro neposlušné otroky.
Konec války a trest
Jeho zločiny na politickém oddělení pokračovaly až do evakuace Osvětimi v lednu 1945. Boger byl zadržen americkou vojenskou policií 19. června 1945 v Ludwigsburgu, kde žili jeho rodiče. Měl být vydán k soudu do Polska, ale v listopadu 1946 se mu podařilo z vazby uprchnout. Od roku 1948 do poloviny roku 1949 pracoval jako pomocný dělník na statku v Crailsheimu. Poté žil s rodinou pod vlastním jménem v Hemmingenu u Leonbergu. Našel si práci jako vedoucí zásobování v letecké továrně Heinkelwerke v rodném Stuttgartu-Zuffenhausenu, kde byl v říjnu 1958 ve věku 51 let zadržen. Dosud vedl uzavřený život; když se ho známí nebo sousedé ptali na jeho činnost v KZ Osvětim, údajně odpovídal, že neudělal nic, co by stálo za politování.
V roce 1963 byl obžalován ve frankfurtském osvětimském procesu z napomáhání k vraždění Židů. Na závěr procesu v srpnu 1965 byl Boger odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody s těžkou prací za vraždu nejméně ve 114 případech a za spoluúčast na vraždě nejméně v 1000 případech.
V procesu vypovídali svědci, včetně jednoho, který vypověděl o Bogerově hrůzné vraždě malého dítěte: „Pětileté dítě, které v rukou svíralo jablko, vyskočilo z nákladního auta plného dalších chlapců a dívek na cestě do plynové komory,“ řekl svědek. „Boger popadl plačícího chlapce za nohy a mrštil s ním o nejbližší zeď. Pak sebral jablko a snědl jej.“
Ve své závěrečné řeči před soudem Boger bagatelizoval svou osobní vinu a tvrdil, že pouze plnil rozkazy. Stejně jako ostatní obžalovaní neprojevil žádnou lítost.
Zbytek života strávil ve vězení v Bietigheim-Bissingenu. Zemřel 3. dubna 1977 ve věku 70 let.
Líbil se vám článek?
V dalších dílech tohoto volného seriálu o tvářích zla jsem se věnoval sadistickému SS-manovi Oskaru Dirlewangerovi, laskavému otci a zrůdě z koncentračního tábora Rudolfu Hössovi, „anděli pekla“ Irmě Grese nebo Wilmu Hosenfeldovi, nacistovi, který pomáhal zachraňovat židy.
Zdroje:
https://portal.ehri-project.eu/units/de-002518-nl_boger?dlid=eng-nl_boger_eng
https://www.youtube.com/watch?v=1acZhJC6a2Q
