Článek
Tímto článkem volně navážeme na předchozí Vraždící bestie doby ledové na území dnešního Česka. Tentokrát se ale zaměříme ne na predátory, ale na jejich býložravé protějšky. I přes to ani jeden z níže jmenovaných nebyl lehká kořist. Pojďme se společně podívat na kolosální tvory, kteří svou bojovou výbavu vyvinuli k dokonalosti.
Megaloceros giganteus
Dalo by se přeložit jako obrovský roh, v češtině je ale znám jako veledaněk. Vlastně se ale jednalo o opravdu monstrózní formu jelena s ještě monstróznějšími parohy. Vymřel před asi 8 tisíci lety a pobýval po téměř celém území Evropy (mnoho ostatků bylo nalezeno též v Irsku) a Asie. Svým chováním se příliš nelišil od dnešních jelenů. Pravděpodobně shazoval paroží, které využíval především při soubojích s jinými samci. Kvůli rozsáhlosti svého paroží ale pobýval spíše na travnatých pláních (protože s tímhle na hlavě si mezi stromy moc nezaběháte). Poprvé jej v roce 1695 popsal jistý Thomas Molyneux, který se dle mohutného paroží domníval, že se jedná právě o losa. Proto je v angličtině znám jako irish elk.
Veledaněk
Co do velikosti je Megaloceros srovnatelný se současným losem aljašským. Přesto se nejedná o největšího jelenovitého všech dob (tím byl pravděpodobně Cerevus latifrons). Přesto měl v kohoutku úctyhodných 210 cm a vážil až 700 kg. Prvenství ale přesto má, a to právě díky svému paroží. To mohlo vážit až 40 kg a šířkou až 3,5 metru! Nevím, jak u vás, ale k nám do bytu by se tedy rozhodně nevešel. Ani bez paroží!
Malba v jeskyních Chauvet
Vyhnutí mohlo být zapříčiněno právě kvůli jejich obří chloubě. Nemohli se efektivně ukrýt v lesích, jehličí pro ně asi také nebylo ideální potravou a samozřejmě nesmíme opomenout predátory v čele s člověkem.
Kosti tohoto fascinujícího tvora byly nalezeny i u nás. Pokud si chcete vyrazit na výlet, můžete za tímto účelem zavítat do Koněpruských jeskyní.
Cervus elaphus
Jelen lesní, nebo též jelen evropský, je rozšířen téměř po celé Evropě a částečně v Asii. V kohoutku dosahuje výšky 150 cm a může mít až 250 kg . Co se týče paroží, největší u nás doložená trofej je z Hluboké nad Vltavou. I když se megalocerosovi ani zdaleka nepřibližuje, přesto jsou její rozměry úctyhodné: 17 kg váhy a 120 cm v rozpětí. Oproti tomu paroží losa aljašského má v průměru okolo 25 kg a délku 1,6 metru. Jsou to prostě chlapáci!
Jelen evropský
Mammuthus primigenius
Neboli mamut srstnatý. Jedná se o nejlépe probádaný druh mamuta vůbec. I proto, že na Sibiři nalezli dokonale zachovalé exempláře zamrzlé v ledu. Jeho ostatky se nacházejí téměř po celé Evropě, Asii i v Severní Americe. Lidé s nimi byli obeznámeni už odedávna (bývaly to přeci současníci, poslední mamuti vyhynuli sotva před 4000 lety). V době starověku a středověku pak díky jejich nálezům vznikaly legendy o behemotech či obrech. Oproti dnešním slonům se v mnoha hledech lišili. Jejich kly byly více prohnuté a ocas i uši výrazně menší. Samozřejmě nesmíme opomenout také značnou vrstvu tuku a až 30 cm dlouhou srst.
Mamut srstnatý
Vymření mamutů má na svědomí několik faktorů. Změna klimatu, neboť mamuti byli dokonale přizpůsobeni extrémně chladným podmínkám. Na to se váže rozšíření jehličnatých stromů, jelikož na jehličí neměli potřebně vybavený trávicí trakt. A samozřejmě starý známý faktor – člověk. Ten mamuty využíval nejen coby potravu. V době ledové bylo lesů minimum a krajinu tvořily převážně tundry. Při nedostatku dřeva posloužily mamutí kosti a kly jako základy lidských obydlí, přes které se přehazovaly kůže.
A co do velikosti? Největší doložený druh mamuta je Mammuthus meridionalis, u nějž vzrostlý býk (ano, tak se i u dnešních slonů označuje samec) měřil přes 4 metry a předpokládaná váha mohla být až 12 tun. Když ale zůstaneme u mamuta srstnatého, budeme se pohybovat v rozmezí 2,8 – 3,2 metru. To je celkem slušné. Je ale trochu skličující, že byl menší, než šíře paroží veledaňka. Váha 6 tun ale mluví za vše (pro pořádek, osobní auto váží okolo 1,5 tuny).
Nejvíce mamutích fosílií v ČR bylo objeveno v Dolních Věstonicích a také v Předmostí u Přerova.
Jeskynní malba mamuta v Grotte de Rouffignac
Loxodonta africana
Ačkoliv se to na první pohled nezdá, mamuti měli mnohem blíže k dnešním slonům indickým, než k výrazně větším africkým. Přesto zde pro porovnání dáme slona afrického, a to ze zcela zřejmého důvodu. Současný chobotnatec je o poznání vyšší, než byl mamut srstnatý a i o několik tun těžší. Největší známý exemplář byl vysoký téměř 4 metry a vážil pozoruhodných 10 tun. Na největší mamutí druh ale pořád nemá. Nicméně jej mamut srstnatý přece jen v něčem předčí. A hádáte správně – jsou to kly. Sloni afričtí je mají dlouhé do 3 metrů délky, přičemž váží okolo 100 kg (1 ks = 50 kg ). Oproti tomu mamut se může pyšnit délkou až 4 metry (to je… fakt hodně), váha se odhaduje okolo 130 kg. Takže i tento vyhynulý chlupáč si nese svůj rekord oproti dnešní fauně.
Slon africký
Coelodonta antiquitatis
Známější jako srstnatý nosorožec. Žil ještě před 10 tisíci lety a pravděpodobně se jednalo o velmi agresivního tvora. To dokazují i fosilní nálezy, na kterých jsou často patrná zranění od rohů a zhojená žebra od silných nárazů při soubojích. Pravděpodobně byli (stejně jako jejich současníci) velmi teritoriální. Obdobně, jako u mamutů, i srstnatí nosorožci holdovali spíše planinám a vyhýbali se strmému terénu. Což, při jejich mohutnosti, dává smysl. Důkazem, že žili pospolu s lidmi, jsou mj. francouzské jeskyně Chauvet, kde jsou opravdu krásně vyobrazeni. Holt byli šikovní, ti naši předci. Zvíře je velice dobře prozkoumáno, protože se našlo hned několik jedinců zamrzlých v permafrostu. Naposled to bylo v roce 2020 (vidíte, pořád je co zkoumat), kdy byl nalezen asi čtyřletý jedinec se zachovalými orgány a dokonce nosním rohem, který je v tomto ohledu raritou. Velice rychle u něj totiž dochází k rozkladu.
Srstnatý nosorožec
Srstnatí nosorožci byly, co do velikosti, srovnatelní se současnými nosorožci bílými. Přesto můžeme uvést několik odlišností. Coelodonta antiquitatis měli samozřejmě srst. Vzhledem k tomu, v jakém žili podnebí, je jasné proč. Měli ale též kratší nohy, tukový hrb , delší hlavu a dva keratinové rohy. Kratší, který byl blíže k očím a měřil okolo 48 cm a o poznání delší, který mohl dosahovat délky až 1,3 metru. Délka těla dosahovala 4 metrů a váha 3 tun! Když se pak do sebe pustili, musel to být pěkný rachot.
Ve 14. Století byla v Rakousku nalezena lebka jednoho takového jedince a dlouhá léta tamní lidé věřili, že se jedná o lebku draka. Obrovité rohy byly ale často zaměňovány také s drápy a Ceoelodonta tak po jistý čas nosil jméno gryphus antiquitatis - gryf starověku.
Ačkoliv se, díky jisté formě zploštění jeho rohu, předpokládá, že jím srstnatý nosorožec mohl rozhrnovat sníh, pravděpodobně si v bílé břečce příliš nelebedil. K tomu nedostatek potravy, zmenšující se území a samozřejmě vliv člověka pak pravděpodobně ruku v ruce způsobili jejich postupné vyhynutí.
Nálezy v ČR jsou až znepokojivě hojné. Jeden exemplář byl nalezen dokonce v Říčanech u Prahy, v Blatě v Pardubickém kraji nebo ve starých dobrých Koněpruských jeskyních.
Malba srstnatého nosorožce v jeskyních Chauvet
Ceratotherium simum simum
Nosorožec bílý je aktuálně největším žijícím nosorožcem. Co do velikosti je, jak už bylo řečeno, srovnatelný s nosorožcem srstnatým. Kdyby ale došlo na přeměřování rohů, byl by chudák asi dost zahanben. Delší přední roh dosahuje maximální délky do 80 cm a kratší okolo 30. Do výšky a hmotnosti ale ani jeden nemá na třetihorní paraceratherium, které (ačkoliv tak vůbec nepůsobí) je skutečně největším nosorožcem všech dob. Zmiňuji též v článku: Když je evoluce kreativní aneb poznáte pravěké příbuzné dnešních zvířat?
Nosorožec bílý
Odkazy na podobné články:
Pokud se vám podařilo dočíst až sem, velice děkuji a pevně doufám, že se vám článek líbil. Pokud ano, může níže kliknout na like či nahoře na odběr. Také budu ráda, když mi do komentářů hodíte nějaký typ na příště (ráda píšu také o historii a mytologii). A pro zábavu si nezapomeňte kliknout v anketě. Ještě jednou díky a páček slimáček ;)
Anketa
Zdroje informací:
chrome-extension://efaidnbmnnnibpcajpcglclefindmkaj/https://muzeumricany.cz/wp-content/uploads/2020/06/35_nosorozec_dvoustranky.pdf
Knihy:
Ondřej Müller a Rostislav Walica, Pravěký svět Zdeňka Buriana
