Článek
Možná jste to už někdy někde zaslechli. „Stačí 21 dní a je z toho návyk!“ Skvěle znějící rada, která je jednoduchá, rychlá a optimistická. Jenže možná není úplně pravdivá.
Skupina výzkumníků se nedávno rozhodla, že tomu přijde na kloub. Prohrabali se 20 vědeckými studiemi (metaanalýza zde), sledovali 2601 účastníků ve věku od 21,5 do 73,5 let a ptali se:
„Jak dlouho vlastně trvá, než si člověk vytvoří nový zdravý návyk? Tedy takový, který se stane součástí našeho života natolik, že ho děláme skoro automaticky – bez váhání, přemlouvání a bez boje se sebou samým?“
Nejsou to tři týdny - možná spíše tři měsíce
Vědci nakonec zjistili, že většině lidí trvá vytvoření návyku zhruba dva měsíce. Konkrétně se nejčastěji mluvilo o rozmezí 59 až 66 dní.
Tady je ale důležité zmínit, že mluvíme o mediánu. Co to je?
Představme si, že seřadíme všechny lidi podle toho, jak dlouho jim návyk trval. Medián je pak ten, kdo stojí přesně uprostřed této řady. Je to tedy taková typická hodnota, která nám říká: „Pro alespoň polovinu lidí to bylo hotovo do dvou měsíců.“
Ale pozor, není to tak jednoduché. Některým lidem trvalo zvyknout si na nové chování jen 4 dny. Jiní naopak potřebovali neuvěřitelných 335 dní, což je už skoro celý rok.
A jaký je tedy průměr? Ten byl kvůli těmto „rebelům“, kterým to trvalo velmi dlouho, vyšší než ony 2 měsíce v případě mediánu – pohyboval se kolem 100 až 150 dnů.
Průměr se totiž vypočítá tak, že sečteme všechny dny u všech lidí a vydělíme je počtem lidí. A právě ti, kterým to trvalo dlouho, ten průměr pěkně „natáhli“ směrem nahoru.
Takže si to shrňme: I když polovina lidí zvládne vytvořit si návyk za dva měsíce, počítejme s tím, že cesta k novému zvyku může být u každého z nás hodně individuální a trvat mnohem déle. Když ale vezmeme v potaz medián i průměr, tak podle studie trvá vytvoření návyku zhruba 2 - 5 měsíců.
Co to vše znamená?
Že si nemáme zoufat, pokud se nám ani po měsíci nezdá, že by nám třeba běhání, zdravá snídaně nebo ranní čištění mezizubních prostor přirostlo k srdci. Je to normální.
Možná, že zrovna vy patříte k těm, kterým jednoduše trvají zvyky déle. Chce to prostě nějaký ten čas a vytrvat.
A co cvičení?
A nějaký ten čas je samozřejmě potřebný i při změně životního stylu.
Je to celkem evergreen. Lidé přijdou například do fitka s velkým odhodláním, prvních pár tréninků nějak zvládnou, tělo si třeba začne zvykat… ale pak přijdou první překážky. A s nimi i první myšlenky na to, jestli to má smysl - hlava to začne pomalu vzdávat.
Ale smysl to má. Jen se prostě musí vydržet.
Není to o tom, že po třech týdnech budeme do fitka chodit s radostí jako do cukrárny. Někdy ano, ale často ne. Je to spíše o tom, že si budujeme návyk. A ten potřebuje čas. Možná dva měsíce, možná pět.
Ale jakmile se přehoupneme přes ten zlom, všechno začne být jednodušší. Cvičení se stane součástí našeho dne, jako čištění zubů nebo u někoho ranní káva.
A co je důležité, možná po těch několika měsících, kdy to vydržíme, začneme mít výsledky. A to je hnací síla pokračovat dále, protože nás to začne bavit - budeme mít motivaci.
Největší motivací jsou výsledky.
Tohle je ale docela komplikované téma, protože se těžko u něčeho vydrží, když to někoho nebaví, nebo když k tomu má někdo dokonce odpor. Avšak možné je všechno.
Ze své praxe vím, že i lidé, kteří měli zprvu ke cvičení / posilování nějaké výhrady či nechuť a zkusili to, nakonec dnes pravidelně cvičí a dá se říci, že je to i baví.
Hodně v začátcích pomůže odborné vedení, protože být samoukem je často frustrující z důvodu nedostatku času k získávání správných znalostí a informací. Ale to už jsem trochu odbočil.
Někdy to chce čas, než se z případné nudy stane možná zábava.
Na čem to tedy všechno závisí?
Vědci zjistili, že klíčových je hned několik věcí. A ne všechny máme úplně pod kontrolou.
Pomáhá, když si návyk vybereme sami. Když nás nikdo nenutí (okolí / okolnosti). Když to není něco jako: „měl(a) bych více cvičit“, ale spíše: „chci každý den udělat něco pro sebe“.
Také zřejmě záleží na tom, v jakou denní dobu nové chování praktikujeme – ráno to prý jde snáze nežli večer. Ovšem asi jak u koho - u mne tedy spíše ne :-). A pak je tu samozřejmě opakování. Bez něj to určitě nejde. Čím častěji návyk opakujeme, tím rychleji sílí.
No a jak už jsem výše nakousl, hraje roli i to, jaký máme z toho celého pocit. Pokud nás nová činnost baví, nebo alespoň neotravuje, roste její šance na přežití. Naopak návyky, které jsou nepříjemné nebo spojované s negativními emocemi, si hledají cestu do hlavy o dost obtížněji.
A pak tu jsou i takzvané „přípravné návyky“, které také mohou pomoci. Třeba když si večer nachystáme oblečení na ranní trénink – usnadní nám to cestu, protože o jednu výmluvu méně, že? :-).
Závěrem
Jestli si z této studie máme něco odnést, pak zřejmě toto: Tvorba návyků není sprint, ale spíše maraton. A každý běžíme jiným tempem.
Čili někdo šťastný to odsprintuje, ale většina lidí se s tím bude muset trochu poprat.
V dnešní instantní době, kdy se chce všechno hned a bez námahy, je dobré se prostě trochu „kousnout“ a vystoupit ze své komfortní zóny. Nic není zadarmo. Nikdy nebylo a nikdy nebude. Musíme se prostě snažit.
Avšak nemá cenu se trápit, když nám to nejde „už třetí týden“. Nemá smysl se porovnávat s ostatními. Důležité je vydržet. Opakovat. Znovu a znovu. I malý pokrok je pokrok. A právě z těchto malých kroků vznikají velké změny.
A nemusí to být zrovna to cvičení, nebo jiné zvyky zmiňované ve studii (pití vody, konzumace vitamínů, používání zubní nitě, dodržování zdravé stravy, čí omezení sedavého způsobu života). Může to být cokoli jiného - třeba učení se cizího jazyka, počítání kalorií, řízení auta atd. Vlastně cokoli, co chceme zvládnout.
Zvyk je železná košile. A oblékat si kovový oděv každý den je docela otrava. Ale jednoho dne nakonec zjistíme, že ho nosíme automaticky. A že by nám vlastně ta těžká košile nakonec chyběla ;-).
Určitě si teď říkáte, to jsou zase nějaké motivační „kecy“ :-). Ano i ne. Základ článku vychází ze studie, závěr článku je můj osobní pohled na návyk, motivaci a nějaké ty životní i profesní zkušenosti.
Já sám jsem ve spoustě věcí selhal. Ale vím proč - protože jsem nevydržel dostatečně dlouho. Na nic se nevymlouvám. Vzdal jsem to po pár týdnech, což je asi (v mém případě) opravdu málo a nestačí to.
Takže pokud vás třeba něco nebaví (a chcete to z nějakého důvodu dělat), zkuste se kousnout. Možná vás to časem přestane otravovat a třeba vás to nakonec doopravdy začne bavit. Zázraky se občas dějí :-).
Zdroje:
