Klempířovo zklamání: StarDance na ČT patří. Její přínos veřejnosti je k nezaplacení

Restrukturalizace České televize je možná potřebná, ale rušit její nejúspěšnější pořad je nesmírně krátkozraké. Přínos StarDance veřejnosti je totiž mnohem významnější, než si ministr kultury Ota Klempíř myslí. Ten tvrdí, že show na veřejnoprávní obrazovku nepatří, a prosazuje vizi šetření každé koruny koncesionářů. Jeho nedomyšlenost však může nenávratně poškodit celou televizní kulturu.

Pohlédneme-li na komerční stanice TV Nova a TV Prima, uvidíme ústup od vlastní tvorby k levnějším reality show. Bojují o každého diváka skrze své streamovací platformy a sociální sítě. V čem však obě stanice selhávají vůči České televizi, je schopnost nabídnout „konzervativní stabilitu“ – bezpečný přístav zábavy pro široké masy.

To, co je pro děti už 60 let Večerníček, představuje pro dospělé právě StarDance. Komerční stanice nedokáží do obýváků přenést onu noblesu, eleganci a plesovou atmosféru, jejich doménou bývá spíše strohost, břitká zábava, kontroverze a bulvárnost.

Koncept StarDance …když hvězdy tančí vzešel z britské veřejnoprávní BBC v roce 2004. Představa producentů Flicka Pelhama a Richarda Hopkinse, že diváky napříč vrstvami (a zeměmi) bude tanec bavit, se setkala s enormním úspěchem hned v prvním sezóně.

Zatímco britská verze letos běží už po čtyřiadvacáté, u nás se show ustálila jako podzimní tradice před 20 lety 4. listopadu 2006. Od této chvíle se StarDance (s občasnými ročními přestávkami např. během covidu 2020 nebo 2022), pevně ustálila na podzimních obrazovkách s vytrvalým a mimořádným diváckým zájmem.

Finále první řady sledovalo 2,3 milionu diváků, což představovalo téměř polovinu všech lidí u obrazovek. To z ní dokonce na čas učinilo nejsledovanější pořad na ČT.

Pro srovnání: zatímco zájem o kdysi populární pěveckou show SuperStars časem strmě klesal (z 3,34 milionů první řady na pouhých 600 tisíc té poslední z roku 2021), StarDance si dokázala udržet svůj průměr 1,8 milionu diváků na díl, přičemž její celkový zásah (včetně iVysílání) zaznamenal s poslední řadou až 4,6 milionu.

To jsou čísla srovnatelná s nejsledovanějšími seriály (Smysl pro tumor) vánočními pohádkami (Tři princezny, Záhada strašidelného zámku) nebo ostře sledovanými hokejovými turnaji na MS.

Na obzvláště na 20 let starou soutěž, která se za ty roky vlastně nijak nezměnila, je to úctyhodný výkon – a to je zjevně její další jedinečné kouzlo, které ji komerční stanice mohou jen závidět. V čem? Pokusím se ho nyní rozlousknout.

Tam, kde komerční show jako SuperStar či Talent s časem prošly úpadkem – šetřilo se na nákladech, produkce se stěhovala do menších prostor a stopáž vyplnily castingy „ne-talentů“ v zájmu bulvární sledovanosti –, StarDance si naproti tomu hýčká svůj konzistentní glanc. Marek Eben a Tereza Kostková od počátku vnášejí do pořadu kultivovanost, správně odměřený humor a jistou „karlovarskou“ eleganci.

Naproti tomu, vždy výborný živý orchestr Martina Kumžáka a odborná porota složená ze známých jmen i uznávaných odborníků (vždy přísný a letos navrátivší se Zdeněk Chlopčík) vytvářejí standard, který komerční televize nedokážou napodobit – protože se domnívají, že je „nudně sterilní, ne-inovátorský“.

Ostatně, důkazem, že tato show není jen pro „báby a dědky“, budiž zájem mladších diváků do 25 let, kteří přispívají stabilně vysoké sledovanosti posledních sezón. I oni mohou načichnout elegancí a uvědomit si, že tepláky a legíny nejsou jediným „společenským oděvem“ na světě, ale tu a tam se sami mohou hodit do gala i do hloupého kina. Něco takového se jim u Superstar či Talentu zjevně nestane. Nemluvě o zvýšeném zájmu o taneční v době vysílání soutěže.

Kdyby StarDance přeci jen jednoho dne byla nucena vyměnit veřejnoprávní přístav za komerční a chopila se jí Nova, která to již sama oznámila, stačí pohlédnout na slovenskou Markýzu, abychom uzřeli, jak by to mohlo v reálu vypadat.

Tato stanice, která patří do stejné mediální skupiny, se vydala „americkou“ cestu – tzn. více lesku, dynamického střihu, světelných efektů a moderního hudebního a tanečního aranžmá pro mladší publikum. K tomu si připočtěte záplavu reklam, product placement a soutěžící z „kontroverzních“ kruhů pro vyvolání emocí a konfliktů. Slovenská Let’s Dance je sice úspěšná, ale spíše kvůli slabé konkurenci na tamním vysílacím prostoru.

Klempířův nejhlasitější argument, že „StarDance do veřejnoprávní televize nepatří“ a že je to „typický produkt komerčních televizí“ je z toho důvodu naprosto lichý. StarDance naopak představuje ideální koncept pro usedlejší veřejnoprávní televizi, která má představovat stabilitu, uvolněnost a nekonfliktnost v každé (politické) době.

Na okraj, úsměvným faktem budiž to, že byl pořad před dvaceti lety nabídnut jako první právě Nově, která jej odmítla slovy: „(…) že by to jejich diváky nezajímalo, že je to na úrovni přímého přenosu z mistrovství republiky v latinskoamerických tancích. Takový pořad, říkali, patří spíš na veřejnoprávní program – ať si to vysílají tam,“ zavzpomínal bývalý zaměstnanec Novy Milan Krumla v rozhovoru pro Reportérmagazín.

Česká verze StarDance je z mnoha pádných důvodů dávána ve světě za vzor kvalitní adaptace veřejnoprávní zábavy. A to je jeden z úkolů, který musí ČT veřejnosti plnit. Jak dokonale vysvětlují oba nejvyšší představitelé ČT Chudárek s Fridrichem:

„Veřejnoprávní televize nesmí být pouhým kanálem pro úzké skupiny intelektuálů, ale současně si musí udržet masový zásah, aby mohla efektivně šířit své hlavní poslání – pravdivé informace a vzdělávání. A zábavné pořady na úrovni jsou tím, co přiláká davy.“

Předmětem diskuzí odpůrců taneční show se dále stávají náklady na výrobu jedné série a částka za propůjčenou licenci od BBC. Zatímco druhá suma zůstává zahalena rouškou tajemství, rozpočet na jednu řadu prozradil sám bývalý ředitel ČT Jan Souček: stát má nižší desítky milionů korun, přičemž konkrétně 12. řada (2023) vyšla na zhruba 56 milionů korun.

Pro srovnání, ta britská stojí v přepočtu 840 milionů korun. Naopak novácký Survivor si vyžádá přibližně 100 milionů korun na sérii, avšak dovede celkem oslovit sotva čtvrtinové publikum oproti StarDance (0,9 milionů na Nově a Oneplay vs. 4,6 milionů na ČT a iVysílání).

O to, že by se tyhle náklady splácely obtížně, se opět bát nemusíme – část vyplní prodej reklamní plochy před vysíláním, zbytek má pak vykrývat prodejem vstupenek na úspěšnou StarDance Tour po Česku, kde se vstupenky vyšplhaly až na dva a půl tisíce korun, leč se vyprodaly během několika hodin. Co tour vydělá navrch, se vrazí zpět do pořadu. S letošní řadou chce pak ČT navýšit příjmy ze sponzoringu o 19 %.

Kde je tedy problém? StarDance se řadí k nejúspěšnějším pořadům v české televizní historii, její obliba neklesá, naopak spíše roste, dokáže si na sebe vydělat a svým noblesním, elegantním nádechem je nepopiratelným přínosem pro televizní kulturu, kterak se ČT zavazuje ve svém memorandu. Netřeba dále zmiňovat Peče celá země, Zázraky přírody či nadcházející MS v hokeji.

Což o to, milí Oto, jistě se najdou mnohé jiné pořady, které by bylo dobré „restrukturalizovat“, rozumějte omladit, osekat nebo seškrtat, jelikož je jejich přínos zanedbatelný, dosah minimální a kvalita diskutabilní (třeba loňský trans propadák Chi Chi na gauči). Zvlášť, když ČT příští rok přijde asi o miliardu korun na výrobu (i když se ta částka do té doby nejspíš zmírní).

Jak lze v posledních týdne vypozorovat také z internetových diskuzí, valná většina lidí stojí za zachováním pořadu ve své aktuální podobě na domovské stanici. Veřejnoprávní Česká televize ji zkrátka sluší jako máloco. Pokud by se musela přestěhovat na Novu, dopadla by jako na Markýze, kde by konzervativní diváci hořekovali nad záplavou reklam, nataženou stopáží, výběrem soutěžících, moderátorů i porotců a důrazem na skandálnost, efekty a ztrátu glancu. Tzn. byl by to zásadní kvalitativní sešup.

Pár křiklounů oděných v tričku Ortelu nacucaných Braníkem z petky nepředstavuje většinový názor, že tento pořad má odčerpávat prostředky, které měly zamířit na informační a vzdělávací účely televize. Ostatně, že z rovna z jejich úst něco takového zaznívá, je úsměvné. A že jsou zrovna tito jedinci zřejmě voličským jádrem šestikoalice, na tom nic nemění. O programové skladbě má rozhodovat ředitel televize, ne politik!

Co skutečně rozhodne o budoucí podobě StarDance, bude její připravovaná 14. řada. Právě tento okamžik bude jedinečnou příležitostí „digitálního referenda“, v němž sami diváci, z jejichž kapes jsou v té či oné podobě ČT a ČR financovány, rozhodnou, co na její obrazovku patří, a co ne.

Dokonce i já sám, přestože nejsem divákem tohoto tanečního fenoménu, se připojím k nejedněm těm, kteří na podzim podpoří čísla sledovanosti. A pakliže budou stejná nebo vyšší než minule, bude to znamenat jediné – StarDance nadále chceme, StarDance nedáme!

Další zdroje: wikipedia.org, wikipedia.org, seznamzpravy.cz, seznamzpravy.cz, seznamzpravy.cz, seznamzpravy.cz, novinky.cz, forbes.cz, forbes.cz