Velká anketa: Naše školství, kam kráčíš?

Uspořádali jsme anketu - takový malý průzkum - o českých základních školách. Prostřednictvím dotazníku šířeného na internetu měli lidé možnost vyjádřit svůj názor na 12 oblastí, které považujeme ve školách za důležité. Celkem se našeho průzkumu zúčastnila téměř tisícovka dotazovaných (35 ZŠ žáků, 105 ZŠ učitelů, 128 SŠ žáků, 19 SŠ učitelů, 39 VŠ studentů, 7 VŠ pedagogů, 51 jiných pedagogických pracovníků, 320 rodičů žáků a 107 zástupců široké veřejnosti). V tomto článku představíme tři oblasti, u kterých odpovědi respondentů na protichůdně položené otázky vykazovaly nejnižší míru nesouladu. Na úvod je také dobré podotknout, že jedním z cílů bylo zmapovat, jak stejné situace ve škole vnímají žáci, jejich rodiče a jejich učitelé.

Otázka domácích úkolů (ve smyslu jejich dobrovolnosti či povinnosti) je stále živá. MŠMT sice vydalo k domácím úkolům poněkud opatrné vyjádření, děti ale stále dostávají pětky za nedonesené domácí úkoly a jejich rodiče si potom vzájemně radí na sociálních sítích, jak takové situace se školou komunikovat. Někdy není daleko ani k právním tahanicím. Přitom by měl celý „problém“ jednoduché řešení. Stačilo by, aby si učitelé zadávající povinné DÚ uvědomili, že děti nemají povinnost vzdělávat se mimo vyučování. Volný čas dětí mohou totiž ovlivňovat pouze jejich rodiče a učitelé mohou tedy domácí úkoly zadávat čistě jako dobrovolné.

Žádná z dotazovaných skupin nezastává většinově názor, že by domácí úkoly měly být povinné. Právě naopak. Z grafu je více než jasné, že lidé by byli pro nepovinné domácí úkoly, když 86 % dotazovaných (téměř 700) souhlasilo s tím, že domácí úkoly by měly být na základní škole zadávány pouze jako dobrovolné. V tomto případě by mohlo jít o určitý posun ve všeobecném vnímání povinnosti žáků plnit domácí úkoly ve svém volném čase po skončení vyučování, neboť ještě před rokem přinesla anketa zveřejněná na portále Seznam Zprávy výsledky opačné (tam se téměř 60 % dotazovaných vyjádřilo, že povinné domácí úkoly by se rušit neměly).

V anketě jsme se také zaměřili na otázku respektování fyziologických potřeb žáků při vyučování. Jsme přesvědčeni, že je naprosto nezbytné, aby děti mohly všechny tyto základní lidské potřeby naplňovat ve chvíli, kdy potřebují. A to nejen ze zdravotních důvodů, ale také proto, že jejich neuspokojení zhoršuje kognitivní schopnosti, tedy oslabuje pozornost, paměť a zhoršuje soustředění. A zrovna tyto schopnosti jsou ve škole tak důležité.

Otázku v dotazníku jsme nepoložili obecně, ale ptali jsme se naprosto konkrétně na tři fyziologické potřeby, jejichž naplňování ve škole je častou otázkou ve veřejné diskuzi. Jedná se o pití, konzumaci jídla a odcházení na toaletu v průběhu vyučovací hodiny. I kvůli tomu, že ani školská legislativa nijak neupřednostňuje jednu potřebu nad druhou, všem těmto třem potřebám přikládáme stejnou důležitost.

Téměř 750 lidí, tedy 92 % respondentů, nesouhlasí s tím, že by se dětem mělo zakazovat pít, jíst a odejít na toaletu v průběhu vyučovací hodiny. V žádné skupině respondentů (dokonce ani u učitelů) většinově nepřevažuje přesvědčení, že by dětem výše zmíněné nemělo být při vyučování dovoleno. Tento výsledek je pro nás značným překvapením. Dostáváme totiž na naši stránku Co nevíte o škole množství opakujících se dotazů od žáků a jejich rodičů na to, jak postupovat, když učitel naplňování tělesných potřeb dětem zakazuje, z čehož usuzujeme, že někteří učitelé tyto praktiky uplatňují.

Dá se říci, že z naší ankety vyplývá, že současné školství je ve stavu nepříliš dobrém z pohledu přípravy dětí na jejich budoucí život. Pouze 13 % z dotázaných si myslí, že dnešní škola tento úkol zvládá dostatečně dobře. Nejvíce vyhraněný negativní pohled na efektivitu současného školství má široká veřejnost, hned za ní rodiče žáků a žáci středních škol. Pozoruhodné ovšem je, že téměř třetina ze všech učitelů, kteří na dotazník odpověděli, považuje současný stav za dostačující. Můžeme jen hádat, co to může znamenat pro naše školství, když většina z nich je učitelů ze základních škol.

Otázkou samozřejmě je, co si každý pod tou životní přípravou představí. My se třeba domníváme, že škola je sama o sobě již tím životem. Škola totiž není nijak od života oddělená. Ve škole se prostě žije, spolupracuje, učí, komunikuje, řeší konflikty, prožívá úspěch i zklamání z přirozených důsledků… Není to tak, že děti sedí devět let ve škole, kde jim někdo říká, jak mají jednou žít, a pak je teprve vypustí připravené do života. Podrobněji jsme možnou podobu ideální školy 21. století popsali v článku Moderní škola - dům učení, nikoliv mučení. Jsme si však velmi dobře vědomi toho, že vnímání „školní přípravy na život“ se může různit.

Závěrem první části našeho průzkumu je tedy zjištění, že se lidé většinově shodnou na tom, že domácí úkoly ve škole mají být jedině dobrovolné, že škola dětem nemá zakazovat naplňování tělesných potřeb (jídlo, pití, návštěva toalety) a že současné školství nejspíš příliš dobře nepřipravuje děti na život. Chceme jen upozornit, že se nejedná o vědeckou studii, spíše jde o neformální anketu, která však i tak může poskytnout orientační představu o názorech na české základní školství.

Někdo by možná řekl, že se zabýváme nedůležitými maličkostmi, které pramálo ovlivní úroveň vzdělávání a že naše základní školství má mnohem zásadnější věci k řešení, jako třeba financování škol nebo platy učitelů. My se ale domníváme, že klíčem pro kvalitní vzdělávání jsou právě ty každodenní drobnosti rezonující zejména na úrovni žák - učitel - rodič.