Článek
Nejsem profesí ekonomka, takže jsem se nemohla kvalifikovaně vyjadřovat k tomu, zda jsou její ekonomické teorie „v pořádku“ či nikoliv. Někteří ekonomové s ní kategoricky nesouhlasili, jiní s ní naopak velmi souzněli. Osobně mě to nechávalo zcela klidnou a případné hádky obou táborů mi byly dost jedno, protože se týkaly tématu, kterému nejen, že nerozumím, ale navíc mě ani nezajímá.
Jenže jsem poměrně rychle zjistila, že paní Šichtařová má dosti „pozoruhodné“ názory také v oblastech, o kterých toho vím podstatně více než o ekonomii. Velmi decentně řečeno jsem přišla na to, že paní Šichtařová buď není tak vzdělaná a inteligentní, jak se tváří, a nebo že docela záměrně, programově a bohapustě lže. A možná také, že tak trochu obojí.
Kdy jsem k tomuto zjištění dospěla? Po přečtení tohoto jejího článku, kde po porodu třetího dítěte nejen, že naprosto kategoricky (na můj vkus až poněkud hystericky) odmítá jakoukoliv představu antikoncepce, ale naopak vyjadřuje názor, že by jí vůbec nevadilo mít klidně i čtvrté dítě - jak nyní víme, měla nejen to čtvrté, ale též páté, šesté a sedmé. Budiž, je každého věc, kolik dětí chce mít - byť si nejsem úplně jistá, jestli je zrovna dobré (a to především pro samotné ty děti) rodit jedno dítě za druhým do prostředí, ve kterém dochází k týrání (ono vůbec je otázkou, zda by měli mít děti všichni lidé, kteří jsou toho fyzicky schopní - osobně si myslím, že ne).
Jsem schopná i tak nějak překousnout fakt, že pro některé ženy patrně už jen samotná představa kontroly porodnosti znamená cosi hříšného či vrcholně odporného - byť s tímto názorem samozřejmě kategoricky nesouhlasím. Ovšem smířila jsem se s tím, že mezi námi žijí různé a ještě jiné osoby, a to včetně absolutních náboženských fundamentalistů. Dokud své fanatické názory a na nich založený životní styl nevnucují mně, jsou mi ukradení o půlnoci.
Kdyby šlo v uvedeném článku paní Šichtařové pouze o to, aby tímto zvláštním způsobem vyjádřila svou neuvěřitelnou nechuť až hysterickou nenávist vůči antikoncepci, tak by to byl její názor a nic víc. Já bych s ním samozřejmě opravdu hodně nesouhlasila a dotyčnou pisatelku bych si prostě zařadila do kolonky „exportní náboženská fanatička“, ale víc bych ji ani její názory neřešila.
Ostatně s tou náboženskou fanatičkou jsem se v jejím případě asi až tak nespletla, pouze se nejednalo o fanatismus obvyklého typu. Není patrně ani ultrakatolička, ani sympatizantka nějakého kreacionistického evangelikálního hnutí amerického střihu, ba dokonce ani pseudošamanismu letničního typu a nejedná se dle všeho rovněž o členku nějaké menší či větší sekty. V jejím případě půjde zkrátka o osobní zcela specifické a - zřejmě - poměrně prapodivné náboženské přesvědčení směřující k fanatickému pronatalismu „děj se co děj“. Není však úplně vyloučeno ani to, že toto náboženské přesvědčení není původně „z její hlavy“, ale bylo jí násilně vnucené či pomalu „naočkované“ jejím tyranským manželem.
Že ovšem - viz článek, na který odkazuji - vysokoškolsky vzdělaná a za inteligentní se považující osoba může považovat sterilizaci rovnou za kastraci, to mi vážně už tehdy „hlava nebrala“. Dnes si samozřejmě myslím, že ze strany paní Šichtařové se nejspíš nejednalo o neznalost nebo hloupost, ale o záměrný hysterický útok proti lékařům, celé moderní medicíně založené na důkazech a možná vůbec proti vědě jako takové.
Tedy vcelku běžná „intelektuální“ výbava náboženských fanatiků, sektářů, (se Švandrlíkem řečeno) „blouznivců našich bulvárů“ a rovněž též eko-ezo-bio „lesan“. Mezi které se paní Šichtařová velmi brzy taktéž zařadila, a to svým doslova „křížovým tažením“ na podporu domarodek. Celá tato její iniciativa mi vždycky připadala v lepším případě jako zbytečně hysterická a nebetyčně hloupá, v horším případě přímo jako dosti nebezpečná.
Jednalo se zkrátka o něco jako je odmítání očkování - např. v souladu s „notičkami“ spolku ROZALIO, neuvěřitelné kecy „psychogynekoložky“ Máslové o tom, jak je strašně super, když jsou šestnáctileté dívky těhotné, případně řeči profesorky Strunecké, kterak kostice v podprsenkách vyvolávají rakovinu. Prostě stupidní nápady náboženských, esoterických a jinak „alternativních“ blouznivců, případně i dalších žhavých adeptů na Bludný balvan.
Přičemž jedni jako druzí jsou na můj vkus - slušně řečeno - podivíni. Není proto pro mě překvapením, že notně „podivný“ byl i manžel paní Šichtařové. A zatraceně divná musela být i ona sama, když si za prvé podobného podivína (ještě velmi slušně řečeno) dobrovolně zvolila za muže a za druhé byla schopná s ním vydržet dvacet let. Já bych s podobně „zvláštním“ pronatalistickým fanatikem - protože kdo jiný než fanatik by nutil svou ženu mít sedm dětí - nevydržela ani pět minut.
Holt každý svého štěstí strůjcem. Nebo možná kdo chce kam…
