Článek
Už jsem o tom psala mockrát, že fungování naší země je stále naprosto nesmyslně nastaveno jako za „starýho Procházky“, ačkoliv to vůbec nedává smysl. Vstávat i chodit spát „se slepicemi“ bylo užitečné tak v době, kdy 80 a více procent obyvatelstva pracovalo v zemědělství. Ovšem už tehdy to pro tovární dělníky nebo úředníky racionalitu nemělo vůbec žádnou - když tedy jako „racionalitu“ nepočítáme to, že „stařičký mocnář“ byl vůl jak lev. Jenže po více než sto letech, kdy Franz Josef už dávno tlí v hrobě a v zemědělství pracuje ani ne 5 % lidí v této zemi, je snaha stále nutit většině podobný režim naprostá pitomost.
A konkrétně v Praze drtivá většina obyvatel ani v ten všední den nevstává v šest ráno, protože nechodí do továrny. Ono továren už v Praze moc nezbylo, navíc (jak jsem o tom také už psala) není jediného racionálního důvodu, proč by směna v továrně musela začínat zrovna v 6 nebo v 7 h. ráno, když stejně dobře může začínat v 8 nebo v 9 h, zejména pokud by šlo o jednosměnný provoz. Ale i když se v nějaké továrně pracuje na dvě nebo dokonce na tři směny, je opravdu jedno, kdy která z nich začíná. Den má zkrátka právě a jen 24 hodin, které lze na třetiny či poloviny dělit naprosto libovolně - tedy je zcela jedno, zda je dvanáctihodinová směna od 6 do 18 h. nebo od 9 do 21 h a zda ranní směna v továrně začíná v 6, 7, 8, nebo v 9 hodin.
A konkrétně v Praze se nelze „vymlouvat“ ani na dopravu, protože poslední metro vyjíždí z konečné přesně o půlnoci, většina „denních“ tramvají a autobusů zatahuje do vozoven mezi půlnocí a půl jednou ráno, přičemž ve stejnou dobu vyjíždějí i první noční tramvaje a autobusy, které pak jezdí celou noc po půlhodinách. Je tudíž naprostou lží tvrdit, že pokud by druhá směna v továrně začínala v 16 nebo v 17 a třetí tím pádem o půlnoci nebo v jednu ráno, „lidé by neměli jak dostat se do práce a z práce“. Kromě toho není jediného racionálního důvodu, proč by pražské metro nemohlo jezdit až do cca půl druhé ráno (tedy že by poslední vlaky vyjížděly ze svých konečných v 1 h), jako je tomu v jiných evropských městech, např. v Paříži.
Ovšem naprostá většina Pražanů jsou pracující v kancelářích nebo ve službách, kde se buď začíná na osmou, devátou nebo dokonce ještě později, případně mají pružnou pracovní dobu nebo poměrně časté home office, tedy si svou pracovní dobu (včetně vstávání) řídí v zásadě podle svého. Minimálně 75-80 % obyvatel Prahy tudíž v pracovních dnech vstává nejdříve kolem 7 h ráno, mnozí i později. A o víkendech to stejné, spíše však ještě vyšší procento pražského obyvatelstva může klidně spát až do oběda, pokud chce.
Jistou výjimkou jsou prodavači a prodavačky, případně řidiči a řidičky MHD a další lidé pracující v nepřetržitých provozech - lékaři a sestřičky v nemocnicích, policisté, hasiči, záchranáři a pracovníci, co zajišťují dodávky vody, tepla, plynu a elektřiny. Všichni tito jmenovaní ovšem stejně pracují na směny, takže jsou (v podstatě musejí být, jinak by nepřežili) zvyklí usínat a vstávat prakticky kdykoliv během dne bez ohledu na to, jestli je venku světlo nebo tma a zda je randál nebo ticho.
Dávalo by tedy velmi dobrý smysl, pokud by v Praze - a případně i v dalších větších městech, zejména v těch, kde je díky většímu počtu vysokých škol bohatý studentský noční život, jako je Brno, Olomouc, Plzeň, České Budějovice apod. - byl pro noci před všemi sobotami, nedělemi a státními svátky noční klid stanovený na prvních osm hodin příslušného dne, tedy na rozmezí 24 až 8 h. Zejména v létě, kdy jsou všemožné festivaly a podobné akce, by to dávalo velmi dobrý smysl.
Osobně bych se dokonce přimlouvala za to, aby dělání nadměrně velkého randálu, jako je např. vrtání do zdi, bourací práce, sekání trávníků, řezání dřeva, práce se sbíječkami apod. byla přísně zakázána ještě minimálně o hodinu déle, tedy ve všedních dnech do 7 h ráno (ideálně až do 8 h) a o víkendech nejméně do 9 h ráno. Jak už jsem o tom také jednou psala, fanatičtí skřivani jsou nesmírně sobecké a bezohledné osoby, kterým přijde naprosto normální dokonce i o víkendech a státních svátcích dělat randál hned po probuzení a je jim zcela jedno, že my, sovy, v 6 h. ráno máme (zejména v sobotu, v neděli nebo ve svátek) „hlubokou půlnoc“. Mimochodem, taky jsem už jednou podrobně psala o tom, jak nesmyslným je tvrzení, že „spánek před půlnocí“ je nějak „lepší“ či „kvalitnější“ než spánek po půlnoci.
Stanovení nočního klidu by se tedy mělo už konečně z dob „Franze Josefa“ přesunout do moderní doby. Kdyby v ničem jiném, tak alespoň pro ty víkendy a státní svátky.
Na podobná témata:
