Článek
V pátek dal Jakub Procházka nové video.
Upozornění mi přišlo do telefonu, když jsem byla v práci, mezi zákaznicemi. Jakub Procházka: nové video. Skryla jsem ho tak rychle, jako by to bylo něco nepatřičného. Což nebylo. Jakub Procházka je veřejný YouTuber s dvě stě čtyřiceti sedmi tisíci odběrateli a sledovat jeho videa je věc naprosto běžná a společensky přijatelná, jako sledovat vaření nebo kutilství nebo dokumenty o přírodě.
Přesto jsem telefon schovala.
„Co to bylo?“ zeptala se Věra.
„Nic. Zpráva.“
„Od koho?“
„Ále, od mámy.“
Věra se na mě podívala s výrazem, který říkal: tvoje máma ti posílá zprávy přesně jednou týdně v neděli večer a teď je pátek dopoledne. Ale neřekla to. Otočila se zpátky ke kondicionérům.
Nové video jsem si pustila večer.
Jmenovalo se: Pět otázek, které by sis měla položit ve svém vztahu.
Vzala jsem čaj. Sluchátka. Zapnula.
Jakub seděl na té pohovce, za ním monstera, jazz v pozadí, košile s jedním knoflíkem. Ale tentokrát, a tohoto jsem si všimla po třech týdnech sledování, nevypadal tak dokonale. Vlasy měl mírně neuspořádané. Pod očima jen trochu, opravdu jen trochu, ale já jsem si to všimla, ten stín, který mají lidé, když málo spali nebo měli těžký den nebo obojí. Detail, řekla by Věra. Nebo: i on je jen člověk.
„Otázka první,“ říkal Jakub. „Cítím se ve svém vztahu viděna?“
Seděla jsem s čajem a přemýšlela.
Viděna. Co to znamená viděna. Honza mě vidí. Dívá se na mě, zná mě, ví jak vypadám a jak se jmenuji a kde pracuji, i co ráda jím, to všechno ví. Ale vidí mě tak, jak já vidím ten skřípající schod. Každý den po něm šlape, každý den si uvědomí že existuje, ale nepřemýšlí o tom, proč skřípe a co by mu pomohlo.
„Otázka druhá. Mám ve svém vztahu prostor být sama sebou?“
Sama sebou. Co to je sama sebou. Já jsem matka, manželka, prodavačka v drogerii, dcera, kamarádka Věry. To všechno jsem. Ale je někde tam uvnitř ještě jedna Markéta, která není žádná z těchto věcí? Která je jen Markéta, bez přívlastků, bez rolí, bez povinností. A má tato Markéta prostor?
Z obýváku se ozval fotbal.
„Otázka třetí. Dostávám ve svém vztahu to, co potřebuji?“
Co potřebuji. Co potřebuji?
Přemýšlela jsem. Poprvé za dlouhou dobu jsem se seriózně ptala sama sebe: co potřebuji. Ne to, co je k večeři, ne to, kde je dálkový ovladač, ne jestli Nikola odevzdala ten projekt do školy. Co potřebuji já, Markéta, sama pro sebe?
A přišla mi do hlavy věc, která mě trochu překvapila svou konkrétností: potřebuji, aby si mě někdo všiml. Ne nějak dramaticky, ne jako záchrana z hořícího domu, prostě jen tak. Aby se ráno podíval a řekl: vypadáš dobře. Nebo špatně. Nebo unaveně. Cokoliv, co by naznačovalo, že jsem v místnosti a že to někdo zaregistroval.
„Otázka čtvrtá. Říkám svému partnerovi, co potřebuji?“
Ne.
Tohle přišlo rychle. Bez přemýšlení, bez analýzy. Jen: ne.
Neříkám Honzovi co potřebuji, protože jsem si zvykla nečekat. A taky protože říkat, co potřebuji, je jako stěžovat si, a protože si nejsem jistá, jestli Honza ví co s tím. Ne ze zlé vůle, ale prostě proto, že nikdo z nás dvou se za šestnáct let nenaučil o těchhle věcech mluvit.
Seděla jsem a uvědomovala jsem si, že šestnáct let je dlouhá doba.
„Otázka pátá. Jsem ve svém vztahu šťastná?“
Podívala jsem se na dveře obýváku.
Z obýváku přišel Honza. Čaj v ruce, pro mě, jak jsem si teprve teď všimla, protože můj čaj byl studený a on to viděl a beze slova odešel a udělal nový. Postavil ho přede mě. Nic neřekl. Otočil se a šel zpátky na gauč.
Koukala jsem na šálek horkého čaje.
Pak na Jakuba Procházku v telefonu, který se díval do kamery a čekal, až si odpovím na pátou otázku.
Pak znovu na šálek.
Šťastná, pomyslela jsem si. Co to je šťastná.
Čaj byl horký a voněl dobře a Honza ho přinesl, protože viděl, že ten můj byl studený. Hm, pěkné od něj.
Vypnula jsem video. Nedoposlouchala jsem Jakubovu odpověď, protože mi najednou přišlo, že odpověď je tady, na stole, ve formě horkého čaje od muže, který sice neví co je aktivní naslouchání, ale ví, že mám ráda čaj horký a ne studený.
Tohle je dost, pomyslela jsem si.
Pak jsem si pomyslela: ale je to opravdu dost?
A pak jsem si pomyslela: já nevím.
A pak jsem čaj vypila a šla spát.
Pokračování příště.
Seznam dosavadních dílů:
