Článek
Bonus 4.
Milí žáci, milé žákyně,
minule jsme hovořili o neoliberalismu, a o tom, jak ovlivnil školskou reformu v České republice. V otázce školství se slovo „liberální“ používá u obou stran – pravice i levice, každá jím myslí na osvobození od něčeho jiného. Je to jako se dívat na stejnou minci z různých stran. Rozeberme si, co znamená „liberální přístup“, díváme-li se doprava a doleva.
1. Pravicový liberalismus ve školství (Svoboda volby)
Pravice klade důraz na ekonomický a institucionální liberalismus. Jejím cílem je osvobodit rodiče a žáky z diktátu jednotného státního systému. Chce rovněž zavést tržní přístup všude - i školy spolu mají soutěžit o žáky, což má vést ke zvýšení kvality. Svoboda volby pro rodiče znamená, že mají mít právo vybrat si mezi státní, soukromou, církevní školou (nebo se vzdělávat doma, i když to už stát finančně nepodporuje). Pravicový liberalismus dává školám autonomii: jednotlivé školy mají mít co největší svobodu v tom, jak naloží s rozpočtem, jaký si vytvoří profil, co budou učit (učivo je chápáno jako prostředek k dosažení kompetencí). Usiluje také o standardizaci, ale za účelem získat data a zdůvodnit rozpočty: aby trh fungoval, musí být výsledky měřitelné a výkony byly optimatizovatelné. Proto neustálé „investice do inovací, které zvyšují funkční kompetence“ v PISA šetření. Státní přijímací zkoušky a státní maturity umožňují porovnávat „produkt.“
2. Levicový liberalismus ve školství (Svoboda skrze rovnost)
Levice klade důraz na sociální a emancipační liberalismus. Jejím cílem je osvobodit dítě od vlivu jeho sociálního původu. Snaží se dát všem rovné šance: cílem je, aby dítě z chudé rodiny mělo také šanci na vzdělání jako dítě z rodiny akademika. Stát zde musí být aktivní, aby vyrovnával rozdílné výchozí podmínky. Pro také prosazuje inkluzi a integraci, které jsou liberální v tom smyslu, že nikdo nesmí být vyčleněn kvůli hendikepu nebo původu. Škola má být prostorem, kde se potkávají všechny vrstvy společnosti. Levicový liberalismus chce osvobození od autority a dává důraz na kritické myšlení a demokratizaci školy. Žák má být partnerem učitele, ne jen poslušným posluchačem (konstruktivismus aplikovaný v sociální oblasti). Široké ale pevně dané kurikulum odmítá rané specializace (např. dělení dětí na učňovské a studijní typy v 11 letech), protože to předčasně uzavírá životní cesty.
Olaf: „Takže pravice chce, abych si mohl vybrat, jestli se budu učit o ledu v mrazáku nebo o ledu v horách, a levice chce, abych měl stejnou šanci stát se vědcem, i když jsem se narodil jako malá sněhová koule?“
Plagés: „Přesně tak, Olafe. Pravice věří, že svoboda vzniká tam, kde je výběr, zatímco levice věří, že svoboda vzniká tam, kde jsou odstraněny překážky. Jako ministr se pak snažíš o nemožné – postavit školství, které je svobodné v obou těchto významech najednou.“
