Článek
Bonus 4.
Milí žáci, milé žákyně,
minule jsme hovořili o neoliberalismu, a o tom, jak ovlivnil školskou reformu v České republice. V otázce školství se slovo „liberální“ používá u obou stran – pravice i levice, každá jím myslí na osvobození od něčeho jiného. Je to jako se dívat na stejnou minci z různých stran. Rozeberme si, co znamená „liberální přístup“, díváme-li se doprava a doleva.
1. Pravicový liberalismus ve školství (svoboda volby)
Pravice klade důraz na ekonomický a institucionální liberalismus. Jejím cílem je osvobodit rodiče a žáky z diktátu jednotného státního systému. Chce rovněž zavést všude tržní přístup - školy spolu mají soutěžit o žáky, což má vést ke zvýšení kvality. Svoboda volby pro rodiče znamená, že mají mít právo vybrat si mezi státní, soukromou, církevní školou (nebo se vzdělávat doma). Pravicový liberalismus dává školám autonomii: jednotlivé školy mají mít co největší svobodu v tom, jak naloží s rozpočtem, jaký si vytvoří profil, co budou učit (učivo je chápáno jako prostředek k dosažení kompetencí). Žák si v ideálním případě má mít možnost svobodně si vybrat předměty, které jej zajímají. Pravicový liberalismus usiluje také o standardizaci, ale za účelem získat data a zdůvodnit výdaje státu: aby trh fungoval, musí být výsledky měřitelné a výkony byly optimatizovatelné. Proto se prosazují neustálé „investice do inovací, které zvyšují funkční kompetence“ v PISA šetření. Státní přijímací zkoušky a státní maturity umožňují porovnávat „produkt.“
2. Levicový liberalismus ve školství (svoboda skrze rovnost)
Levice klade důraz na sociální a emancipační liberalismus. Jejím cílem je osvobodit dítě od vlivu jeho sociálního původu. Snaží se dát všem rovné šance: cílem je, aby dítě z chudé rodiny mělo také šanci na vzdělání jako dítě z rodiny akademika. Stát zde musí být aktivní, aby vyrovnával rozdílné výchozí podmínky. Pro také prosazuje inkluzi a integraci, které jsou liberální v tom smyslu, že nikdo nesmí být vyčleněn kvůli hendikepu nebo původu. Škola má být prostorem, kde se potkávají všechny vrstvy společnosti. Levicový liberalismus chce osvobození od autority a dává důraz na kritické myšlení a demokratizaci školy. Žák má být partnerem učitele, ne jen poslušným posluchačem (konstruktivismus aplikovaný v sociální oblasti). Široké ale pevně dané kurikulum odmítá rané specializace (např. dělení dětí na studijní a nestudijní typy v 11 letech), protože to předčasně uzavírá životní cesty.
Olaf: „Takže pravice chce, abych si mohl vybrat, jestli se budu učit o ledu v mrazáku nebo o ledu v horách, a levice chce, abych měl stejnou šanci stát se vědcem, i když jsem se narodil jako malá sněhová koule?“
Plagés: „Přesně tak, Olafe. Pravice věří, že svoboda vzniká tam, kde je výběr, zatímco levice věří, že svoboda vzniká tam, kde jsou odstraněny překážky. Jako ministr se pak snažíš o nemožné – postavit školství, které je svobodné v obou těchto významech najednou.“
