Článek
6. díl - bonus
Žákova reakce na pravicový liberalismus (svoboda volby)
„Líbí se mi, že si můžu vybrat školu, která se zaměřuje na to, co mě baví (třeba programování nebo umění). Cítím se jako zákazník, který má právo na kvalitu a dobrou známku. Na druhou stranu mě trochu stresuje, že se musíme pořád porovnávat v testech, abychom dokázali, že naše škola je nejlepší. Je to trochu jako neustálý závod.“
Žákova reakce na levicový liberalismus (svoboda skrze rovnost)
„Ve škole se cítím svobodně, protože učitel se mě ptá na můj názor a společně objevujeme, jak věci fungují. Je mi jedno, jestli je můj spolužák bohatý, nebo chudý, protože máme stejné možnosti. Někdy mi ale chybí jasnější hranice – občas je v té vší diskuzi a ‚objevování‘ trochu chaos a já nevím, co se vlastně mám naučit.“
Žákova reakce na pravicový konzervatismus (tradice a standardy)
„Vím přesně, na čem jsem. Pravidla jsou jasná, učitel má autoritu a já se cítím hrdý, když zvládnu těžkou zkoušku z klasické literatury a zároveň matematiky. Dává mi to pocit, že patřím k velké kultuře a tradici. Občas mě ale mrzí, že moje vlastní nápady nikoho nezajímají a musím jen sedět, poslouchat a opakovat, co už bylo napsáno.“
Žákova reakce na levicový konzervatismus (sociální jistota a státní kontrola)
„Všechno je předvídatelné a spravedlivé, protože všichni v celém státě děláme skoro totéž ve stejný čas. Nemusím se bát, že by moje škola byla horší než ta v hlavním městě (a naopak). Cítím se trochu přehlížený – učiva je hodně, někdy se cítím přetížený a nikoho moc nezajímá, jestli tomu rozumím, hlavně když to mám v sešitě a hlavě.“
Olafův a Plagesův závěr:
Olaf: „Já bych chtěl být v té liberální škole, kde se mě ptají na názor, ale s kouskem toho konzervativního bezpečí, aby mi nikdo nesebral moji mrkev, když se zrovna nekoukám!“
Plagés: „Vidíš, Olafe, ty jsi vlastně zastáncem středové cesty. Chceš svobodu se ptát (liberál), ale řád, který tě ochrání (konzervativec). A to je přesně ten „gordický uzel,“ který se snažíme v roce 2026 rozplést – jak dát dětem křídla, ale zároveň jim nechat pevnou půdu pod nohama.“
