Článek
19. díl - horizonty
Ani kdybychom se snažili zkoumat kontext, v kterém byl výrok pronesen, nenajdeme nic, co by význam výroku relativizovalo. Na panu ministrovi bylo snad patrné rozladění, že s Rámcovým vzdělávacím programem někteří členové Výboru (Zajíčková, Ševčík, Berki a jiní) stále nejsou spokojení. Proto nakonec přišla reakce, že RVP je nejméně podstatný dokument - pro pana ministra je podstatné, jak jej budou interpretovat školy.
A právě proto, že je na školy kladen tento úkol, je jasnost, srozumitelnost, jednoznačnost RVP klíčová, neboť právě od něj jako nejdůležitějšího dokumentu vzdělávacího systému se vše odvozuje.
Rámcový vzdělávací program není metodická příručka pro učitele, doporučení NPI ani jeden z mnoha pedagogických materiálů. Je to základní normativní dokument, kterým stát říká, co má znamenat základní vzdělání; toho času víceméně bez obsahu, resp. bez učiva. Jeho význam lze vyjádřit jednoduchou hierarchií: školský zákon, RVP, ŠVP, výuka, učení žáka, výsledky vzdělávání.
Na Výboru byla 2. září 2026 přestavena členům nová ředitelka NPI cca v 10 hodin. Dvě hodiny poté na tomtéž zasedání prohlásit, že RVP je nejméně podstatný dokument, znamená negaci důležitosti NPI a snahy nové ředitelky RVP postavit na nohy. Že vůbec není jasné, jak do kompetenčního kurikula, které si pan ministr skrze Strategii 2030+ před šesti lety objednal, doplnit znalostní složku, zůstalo bez odpovědi.
K dalšímu výroku, že RVP není převodník, je nutné konstatovat, že školský zákon stanovuje obecné cíle a institucionální pravidla. V České republice teprve od roku 2004 nestanovuje učební osnovy, tj. co přesně má umět žák matematiky, češtiny, fyziky nebo dějepisu jak je běžné u sousedů v Německu i Rakousku. Právě RVP převádí obecné cíle školského zákona do konkrétního kurikula, což se ale po 20ti letech zhroutilo. Škola následně může vytvořit ŠVP libovolně: čím méně toho napíše konkrétně, tím lépe. Stačí, když se opíše obecný rámec Rámcového vzdělávacího programu. NPI to samo explicitně doporučuje - nebuďte příliš konkrétní.
Význam RVP lze ukázat ještě jinak: RVP odpovídá na otázku, co Česká republika považuje za vzdělání, které má stát garantovat každému dítěti. RVP vymezuje společenskou objednávku, stát prostřednictvím RVP rozhoduje, co mají znát a umět děti bez ohledu na to, zda chodí do školy v Praze, Chebu, Ostravě nebo malé obci. Rozhoduje například o postavení matematiky, českého jazyka, historie, přírodních věd, cizích jazyků, digitálního vzdělávání či klíčových kompetencí. To není technická otázka, je to kulturní, vzdělávací a do značné míry politické rozhodnutí o tom, co má společnost předávat další generaci.
RVP rozhoduje o rovnosti vzdělávacích příležitostí. Představme si dvě děti: dítě A – ZŠ v Brně, dítě B – ZŠ v Chebu. Obě mají splnit stejnou povinnou školní docházku a obě získají základní vzdělání. Co jim však stát skutečně garantuje? Právě na tuto otázku musí odpovídat státní kurikulum. Pokud RVP neurčuje dostatečně jasný společný obsah, na který nejsou navázány standardy výkonů, vzniká již 20 let situace, že absolventi sice získají stejný stupeň vzdělání, ale nikoli srovnatelný obsah vzdělání - pan ministr sám uvedl, že si je vědom, že tzv. vzdělanostní rozdíl u dětí z Brna a z Ústí nad Labem činí v průměru až dva roky učení.
A přesně zde leží příčina - čím slabší je státní kurikulum, tím větší význam získává rodinné prostředí, konkrétní škola, konkrétní učitel a schopnost rodičů vybrat dítěti kvalitní školu. Paradoxně tedy příliš obecný RVP nemusí posilovat rovnost, ale může zesilovat rozdíly mezi školami. Je zcela bezpředmětné počítat, na kolik dětí má být kolik asistentů ve třídách. Pokud se učitel nedrží osnov, výuka se rozpadá na základní škole v centru Prahy, a možná rychleji než na škole v Ústí nad Labem.
Tady se dostáváme k systémovému problému. Bez závazných osnov nemůže stát zjišťovat výsledky vzdělávání; musí nejprve určit, jaké výsledky očekává, ale nikoliv v podobě vágních OVU (očekávaných výsledků učení), ale pomocí učiva, tedy, CO, KDY, JAK DLOUHO. Logická posloupnost je obsah, standard, výstup, evaluace.
Nelze rozumně vytvořit standardizované ověřování výsledků, pokud není předem jednoznačné, co má být předmětem ověřování. Cermat se skutečně zrušit může, protože testování není navázáno na výuku, a proto vzniká šedá zóna příprav na přijímací zkoušky.
Bez dostatečně konkrétního RVP může stát měřit obecné kompetence, postoje nebo vybrané dovednosti, ale jen obtížně může říci, zda školy skutečně předaly žákům společný vzdělanostní základ. Od RVP se odvíjí prakticky celý vzdělávací řetězec
Dobře vytvořené státní kurikulum má přímé nebo nepřímé důsledky pro: RVP (nejméně důležitý) - ŠVP (tisíce variant)→ učební plán (tisíce variant) - předměty - učivo - učebnice - přípravu učitelů - výuku - hodnocení - testování - přijímací zkoušky - další stupeň vzdělávání.
Lze to samozřejmě zjednodušit: učební osnovy (zákon) - učební plán - předměty - učivo - učebnice - příprav učitelů - výuka - hodnocení - testování - přijímací zkoušky - další stupeň vzdělávání.
RVP je„ústava“ vzdělávacího obsahu. Každý soudce ji musí znát, každý soudce musí znát zákony. Ústava neříká úředníkovi, jak má každý den vykonávat svou práci. Přesto z toho neplyne, že je nepodstatná. Naopak – vytváří rámec, v němž se mohou odehrávat všechny nižší procesy. A proto učební osnovy mají mít povahu zákona, které potřebuje pro svou každodenní práci.
Jestliže stát rezignuje na kvalitní RVP, nerezignuje na administrativní dokument. Rezignuje na svou odpovědnost určit a garantovat společný vzdělanostní základ.
