Článek
Kamila (49) svého muže Vaška milovala a byla by mu schopna odpustit i nevěru, která se provalila před pár lety. Už kvůli dětem, aby zachovala plnou rodinu. Děti už sice tehdy byly skoro dospělé, ale přeci jen… Jenže Vašek se zakoukal do ženy, tedy spíše dívky ve věku blízkém jejich dceře. A měl pocit, že se svou o 22 let mladší přítelkyní vyhrál terno. Ale šeredně se spletl…
Děti daly od manžela ruce pryč
Když jsem se o manželově nevěře dozvěděla, byl to šok – je sice pravdou, že mezi námi to po té intimní stránce už moc nefungovalo, ale jinak jsem měla pocit, že jsme ve všem za jedno. Manžel to ale cítil jinak. Svým způsobem jsem ho chápala, a tak bych mu byla schopná i odpustit. Jenže on měl pocit, že jeho „koťátko“ Nikol je ta pravá pro jeho budoucí život. A tak podal žádost o rozvod. Když děti zjistily, jak stará ta jeho Nikol je a že by mohla být spíš jejich sestrou než náhradní matkou, nedokázaly tátovi odpustit. A já mu zase nedokázala odpustit rozvod – tedy ne rozvod samotný, ale to, jak se mě během rozvodového řízení snažil sedřít z kůže a házel vinu jen na mě – jeho nevěra byla jaksi opomíjena.
Nakonec to dopadlo tak, že jsme museli prodat náš dům, který jsme roky pracně dávali do kupy, a já se i s dětmi přestěhovala do bytu. Byly už téměř dospělé, takže jsem potřebovala pro každého vlastní pokoj, tak jsem si nakonec musela vzít ještě i částečně hypotéku, ale zvládla jsem to. A byli jsme spokojení.
Najednou jsem měla čas na sebe
Nebudu tvrdit, že mě rozvod nesemlel, to bych lhala. Dávala jsem se z něj do kupy poměrně dlouho, ale na druhou stranu jsem najednou měla mnohem víc času sama na sebe. Bez udržování celého velkého domu a zahrady najednou bylo mnohem volněji. A tak jsem se začala starat o sebe – děti už mě moc nepotřebovaly, tak jsem začala cvičit, pořídila jsem si kolo, začala se vzdělávat a dělat to, na co jsem v manželství neměla čas. Známí mi říkali, že díky tomu, že jsem zhubla, změnila účes a začala věřit sama sobě, jsem omládla minimálně o deset let. I já se tak cítila.
A asi i tato změna dopomohla k tomu, že jsem na jedné vzdělávací akci potkala Adama – muže o tři roky staršího než já, se kterým jsme si hned padli do noty. Slovo dalo slovo, přišlo pozvání na večeři a dneska už jsou to dva roky, co si spolu užíváme života naplno. Děti mi zatím utekly na vysokou, ale rádi se vracejí na víkendy domů, protože si s Adamem rozumějí a berou ho jako tátu – kterého od našeho rozvodu neviděly, jelikož se odstěhoval daleko od nás a ztratil o nás zájem. Tedy až do nedávna.
Exmanžel mi volal, zda se může vrátit
Je tomu ani ne dva měsíce nazpět, co mi volalo cizí číslo – světe, div se, na druhém konci byl exmanžel. Brečel mi do telefonu, jak je mu to všechno líto, a že by se chtěl vrátit. Po čtyřech letech?! To jeho „koťátko“ ho oškubalo o všechny peníze a našlo si podstatně mladšího a bohatšího chlapa. A on zůstal sám. Do toho mu diagnostikovali nemoc, která ho už bude provázet po celý život, a on se z toho sesypal. Rozhodně neumírá, ale nedokáže se s tím smířit. Je psychicky na dně a najednou si vzpomněl, že někde před pár lety zapomněl děti a odíral manželku z kůže. Když jsem mu řekla, že mi je to sice líto, ale žiju si svůj život s novým partnerem, začal na mě křičet a vyčetl mi, jak jsem mu to mohla udělat…
No jo, já jsem bůhvíco, když jsem si pár let po rozvodu našla nového partnera, zatímco on je ten největší chudák pod sluncem, na kterého se všichni vykašlali. Je mi ho ale vlastně líto, ptala jsem se dětí, jestli nechtějí tátu vzít na milost, ale odmítly to. Opustil je hloupě a v blbém věku, tak to teď má i s úroky. Nepřeju mu to, ale opět se potvrdilo, že kdo jinému jámu kopá…
Zdroj: autor vycházel z příběhu hlavní aktérky Kamily
