Článek
Katka (32) žije s Karlem téměř 7 let. Pět let spolu chodili, pak se vzali a dneska už mají ročního syna. A právě po jeho narození se změnil i Katčin vztah s tchyní.
S tchyní jsem vycházela až překvapivě dobře
Byla jsem vlastně šťastná holka. Měla jsem super kluka, se kterým mi bylo perfektně, a k tomu skvělou tchyni, se kterou jsme se často vídaly. Vlastně jsem nikdy pořádně nechápala ty vtipy o tchyních, já proti té své nemohla říct půl slova. Možná to bylo tím, že byla zodpovědná za chod celé velké rodinné firmy, a tak neměla čas vymýšlet nesmysly. Ráda jsem s ní zašla i sama na kafe nebo skleničku vína, opravdu jsme si rozuměly. Přišlo mi, že mě přijala za svou dceru. Proto když po svatbě přišla nabídka nastěhovat se do společné vily, ve které dosud žila sama, nebyl důvod odmítnout. Však je ten dům tak velký, že když nebudeme chtít, vůbec se v něm nepotkáme. A samozřejmě nešlo odmítnout ani to, abych pro rodinnou firmu pracovala i já – jako holka s minimální praxí jsem mohla jen jásat.
Vše se změnilo po narození syna
Když se mi po svatbě podařilo otěhotnět, všichni byli v sedmém nebi. A když se manžel dozvěděl, že to bude kluk, připadalo mi, že je tím nejšťastnějším chlapem na světě. Když se Matýsek narodil jako zdravé, čilé dítě, měla jsem pocit, že je vše zalité sluncem. Jenže po návratu z porodnice se najednou vše začalo měnit. Manžel trávil spoustu času mimo domov, a já tak byla víceméně jen s tchyní. A i ta se začala vybarvovat. Začala mi mluvit do výchovy, co s malým smím, a co v žádném případě. Měla do posledního detailu vymyšlené, co bude malý jednou dělat, kam bude chodit do školky, kam do školy, co vystuduje, jakým sportům a koníčkům se bude věnovat… A jasný plán měla i pro mě. V žádném případě žádné kamarádky, které mi neschválí, stýkat se s mými rodiči maximálně jednou za měsíc na pár hodin, nikdy u nich nezůstávat přes noc.
Zašlo to tak daleko, že jsme se jednoho dne strašně pohádaly. A ona mi tenkrát dala takzvaně nůž na krk – buď budu dělat to, co chce ona, a budu poslouchat, nebo bude zle. Řekla mi, že pokud se budu vzpouzet, zařídí, aby se se mnou Karel rozvedl, připraví mě o dítě a já skončím sama na ulici. A prý z jejich firmy odejdu s takovou ostudou, že mě už nikdy nikdo nezaměstná.
Nevím, co mám dělat
Od té doby už uplynulo pár měsíců a já jedu v zajetých – tchyniných – kolejích. A vůbec netuším, jak se k celé situaci postavit. S Karlem nemá smysl cokoliv řešit, jede si svůj byznys a se mnou nechce nic řešit. Když jsem se mu snažila naznačit, co mi jeho máma řekla, odvětil mi, že jsem si to vymyslela, že jeho máma taková není, a že nechápe, proč mám potřebu špinit ji, když nám snáší modré z nebe. Ano, má svým způsobem pravdu – žijeme si v luxusu, máme všechno, o čem se mnohým ani nezdá. Máme peníze, luxusní vilu s vlastním bazénem, zahradníka, vlastní dětské hřiště…
Z hlediska majetku nám opravdu nic nechybí a spousta lidí mi to závidí. Ale peníze nejsou všechno… Na druhou stranu, bez nich to taky nejde. A já nevím, jestli by tchyně opravdu dostála svého… Rodiče mi v tom taky nepomůžou, jsou rádi, že se holka z dělnické rodiny, ve které se vždy třela bída s nouzí, dostala do nóbl rodiny, ve které má vše, o čem se jim jen může zdát. Táta mi koneckonců vždycky říkal, ať se neopovážím s Karlem někdy rozejít… Pro ně je Karlova rodina modla a možná by nakonec stáli na jeho straně… Připadám si jak v začarovaném kruhu, ze kterého není cesta ven. Nebo ji aspoň nevidím.
