Článek
Stres, výčitky a neustálá přítomnost tchyně – tak by se dal zkráceně popsat stav, který Kamila (37) prožívala v době, kdy se s manželem marně snažili o miminko. K vlastním pochybám a zoufalství se přidaly ještě tchyniny výčitky a neřešitelný problém vyžadující radikální řešení byl na světě.
Normální tchyně? Hloupý omyl
„Když jsem poznala Honzovu mámu, měla jsem pocit, že je to fajn ženská. Vlastně se mi tenkrát hodně ulevilo, že mě přijala hned do rodiny a chovala se ke mně hezky. Dalo by se říct, že se z nás staly i kamarádky, mohla jsem se s ní bavit o čemkoli. Až do chvíle, než přišlo na přetřes budoucí vnouče,“ vzpomíná Kamila.
Vzhledem k tomu, že tchyně bydlela sama ve dvougeneračním domě, zůstal v něm bydlet i její syn a Kamilu si do něj přivedl. Ta si nemohla na nic stěžovat – tchyně byla v pohodě, na návštěvy k nim chodila jen po domluvě, do ničeho jim nemluvila. Proto Kamile a Honzovi přišlo zcela přirozené oznámit jí své rozhodnutí začít se snažit o miminko. „Tchyně tehdy měla obrovskou radost, moc nám přála, aby se to povedlo co nejrychleji. Jenže to se nestalo. Ani po několika měsících snažení jsem těhotná nebyla. A dosud milá tchyně se změnila ve fúrii.“
Neustálé kontroly a výčitky
Měsíc co měsíc se dostavovalo zklamání, když se ukázalo, že Kamila opět není těhotná. A napětí stoupalo. A to nejen u snažících se budoucích rodičů, ale i u budoucí babičky. „Tchyně na mě začala strašně naléhat, začala sledovat, co dělám, co jím, kdy chodím spát. Byla jsem pod palbou jejích kontrolních otázek. Postupně otázky přešly v neustálou přítomnost u nás v bytě – nejhorší bylo, že mi přišlo, že Honza byl vlastně rád, že na mě máma dohlíží. Bral to tak, že to dělá pro naše dobro. Jenže ono to bylo ještě trochu jinak.“
Před svým synem se Kamilina tchyně chovala jinak, než když byla s Kamilou sama. „Když u toho Honza nebyl, dělala na mě psychický nátlak, vyčítala mi, že jsem neplodná, že zničím jí i jejímu synovi život tím, že nejsem schopná dát mu syna či dceru. Deptala mě den co den, sledovala mě na každém kroku, bylo to neúnosné. Nakonec zakročil Honza, když konečně pochopil, že v takovém nátlaku bych neotěhotněla, i kdybychom se stavěli na hlavu.“
Úleva přišla pouze na pár dnů
Tchyně s kontrolami a výčitkami po synově domluvě opravdu skončila, ale jen na chvíli. „Netrvalo snad ani týden a opět jsme se točili v začarovaném kruhu. Kdykoli jsem vystrčila nos z bytu, měla jsem tchyni v patách, jakmile jsme se vrátili z práce, hned přišla na kafe, vyhodit se nenechala. Čím víc jsme se ji snažili odbývat či ignorovat, tím dotěrnější byla. Začala být zákeřná a dělat na mě různé skrčky, až vše vyústilo v příšernou hádku. Honza se tehdy naštěstí postavil na mou stranu.“
Bylo třeba zvolit radikální řešení
Ten večer, kdy se hádka odehrála, došli Kamila s Honzou k názoru, že musí jednat radikálně. „Bylo nám jasné, že pokud se neodstěhujeme, buď se z ní zblázníme, nebo nás rozvede. A otěhotnění za těch podmínek, které byly, bylo absolutně nereálné, byla jsem v permanentním stresu. Pořídit si někde byt a odstěhovat se někam v okolí nám ale přišlo jako nic neřešící. Věděli jsme, že by nás tchyně nenechala v klidu ani tak. A tak jsme se rozhodli, že si splníme náš sen ze studijních let a vydáme se do světa. Konkrétně do Londýna.“
Kamila s Honzou začali jednat, našli si v Londýně práci a ubytování a odletěli. „Musím říct, že ten odchod byl tenkrát tragikomický. Na jednu stranu jsme se neuvěřitelně těšili, byli šťastní, že nám vše vyšlo v poměrně krátké době, na druhou stranu ty scény, které tchyně předváděla, bych nepřála zažít ani největšímu nepříteli.“
Manželé se ale nenechali odradit a i přes všechny marné snahy maminky a tchyně v jedné osobě do Londýna odletěli. „Od té doby s námi tchyně nemluví. Strašně se jí dotklo, jak jsme se zachovali.“
Otěhotnět se podařilo
Tchynin postoj nezměnil ani fakt, že Kamila ani ne po půl roce života v Londýně otěhotněla. Nyní je v sedmém měsíci a s manželem plánují návrat do Čech. „Našli jsme si bydlení zhruba deset kilometrů od místa, kde bydlí tchyně. Tak uvidíme, jestli změní názor, až se naše dcerka narodí. Moc bych si přála, aby se vše srovnalo a malá měla babičku. Tchyni její jednání nikdy nezapomenu, ale odpouštět by se mělo,“ uzavírá Kamila s nadějí v hlase.
Zdroj: rozhovor s hlavní aktérkou Kamilou L.
