Hlavní obsah
Láska, sex a vztahy

Konečně mám vážný vztah a jsem šťastná. Rodiče mi ale zakazují svatbu

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: shurkin_son/Freepik

Seznámit se není v dnešní době zrovna jednoduché. A najít toho pravého už vůbec ne. Když se konečně zadaří, je důvod k oslavám. Jenže co když do vztahu a svatby začnou házet vidle rodiče?

Článek

Petra (35) čekala na toho pravého dle svých slov už od školky. Měla jasnou představu, jak má její princ na bílém koni vypadat a jaký by měl být. S prvními láskami zažila i první zklamání a v žádném vztahu, které od školy měla, nikdy necítila, že je to to pravé. Až do doby, než potkala Romana.

Jiskra přelétla hned na první dobrou

Petra se s Romanem seznámila v práci. Působil jako vedoucí oddělení, se kterým úzce spolupracovala a kam často chodila na porady. Když ho viděla poprvé, měla pocit, jako by ožil její sen. „Když jsem se s Romanem potkala poprvé, měla jsem pocit, že se sen stal realitou. Byl to přesně takový chlap, o kterém jsem snila. Vysoký, černovlasý, statný, s krásným úsměvem a hlubokýma tmavýma očima. A když jsem ho postupně začala poznávat, zjistila jsem, že splňuje i mé vysněné charakterové vlastnosti,“ vzpomíná Petra. O jeho soukromí ale nevěděla nic.

„Vídali jsme se opravdu jen na poradách, a tak jsem netušila, zda je ženatý, má děti… Na jeho oddělení pracovali jen samí chlapi a s nikým jsem se tam neznala zase až tak dobře, abych mohla vyzvídat. A ani jsem nevěděla, jestli se Romanovi líbím, nebo ne. Choval se ke mně hezky, usmíval se na mě, ale milý byl i k ostatním. Já ale cítila, jak moc mě to k němu táhne.“ Petra tak žila ve svých představách a přemýšlela nad tím, jestli má Romanovi naznačit, že se jí líbí. Nakonec ale situaci vyřešil sám Roman.

První pusa byla jako z červené knihovny

„Jednou jsme na poradě u kulatého stolu zůstali sami, protože jsme potřebovali ještě něco dořešit. Když už jsem chtěla odejít, chytl mě za ruku, přitáhl si mě k sobě do náruče a políbil mě. Bylo to opravdu jak z červené knihovny, vůbec jsem to nečekala, ale vznášela jsem se v sedmém nebi.“

Jak později Petra zjistila, Roman byl už více než rok rozvedený, bezdětný a bez jakýchkoliv závazků. Začali spolu chodit a Petra byla šťastná. A vůbec jí nevadil ani velký věkový rozdíl.

Naši byli nadšení – do doby, než jsme přijeli na návštěvu

O svém štěstí samozřejmě referovala po telefonu i mamince, akorát se vždy vyhýbala otázce věku, jen řekla, že je starší a že to není podstatné. Věděla totiž, že by s Romanovým věkem mohli mít rodiče problém. Netušila ale, že problém bude až tak zásadní.

„Po třech měsících randění jsem se rozhodla představit Romana rodičům. Bylo nám spolu báječně a já věděla, že je to konečně ten pravý. Pozvala jsem nás proto k našim na večeři. Máma se moc těšila, táta to neřešil. Jenže když jsme přijeli a já je seznamovala, bylo na nich vidět, jak jsou v šoku. Sice zachovali dekorum, ale bylo znát, jak se to v nich bije. Máma si mě pak povolala do kuchyně a spustila na mě, proč jsem jí neřekla, že chodím se starým chlapem.“ Petra tak musela s pravdou ven a přiznala, že je Roman o 19 let starší. Tedy jen o čtyři roky mladší než její máma.

Vlny rozvířila svatba

Nakonec se Petřini rodiče s Romanovým věkem smířili a Romana brali jako fajn chlapa, se kterým si rozuměli. Když však po dalších čtyřech letech Petra přišla s tím, že ji Roman požádal o ruku, začalo peklo. Máma na mě začala křičet, že jsem se zbláznila, že ať si klidně chodím se starým chlapem, ale ať se neženu do chomoutu, že mě stejně za chvíli přestane bavit. Že si kazím mládí, že jsem nezodpovědná, jestli jako nechci děti, a nevím, co ještě všechno mi stihla během svého monologu vytknout. Nakonec mi sdělila, že se svatbou s tátou zásadně nesouhlasí a že mi ji zakazují. A jestli prý si Romana vezmu, tak ať si jich nepřeju.“

Petra se s rodiči pohádala, ale doufala, že dostanou rozum a svůj postoj změní. To se ale bohužel nestalo. I když už od té doby uplynulo několik měsíců, rodiče nechtějí o svatbě ani slyšet. „Máme s Romanem termín naplánovaný na červenec. Pokud se do té doby naši neumoudří, nemá mě kdo odvést k oltáři. Neumím si představit, že by naši na mé svatbě nebyli, bylo by to pro mě velké zklamání. Ale na druhou stranu nevidím jediný důvod, proč bych je měla poslechnout. Romana miluju, je to skvělý chlap a já jsem s ním šťastná. Tak co by chtěli víc?“ uzavírá se slzami v očích Petra.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz