Článek
Pamatuji si na dětství, kdy nás babička brávala na procházky po polních cestách. Vždy nám vyprávěla, kde její rodiče hospodařili a kde i ona ve svém mládí sbírala kameny, vybírala brambory, pásla krávy na loukách… Kolikrát jsme strávili celé hodiny sezením na remízku, pozorováním přírody a sběrem bylinek, kterých tehdy byly okraje polí plné. Ještě před lety jsem i já se vzpomínkou na svou babičku chodívala přírodou, obdivovala meze a remízky plné kvetoucích rostlin, bezů, šípků a těšila se z drobné zvěře, která zde měla své útočiště.
Dnes už zbývají jen oči pro pláč
Ty doby jsou už ale dávno pryč. Uhlazená políčka lemovaná rozkvetlými mezemi a zdobená remízky nahradily rozlehlé lány, kolem kterých zeleň aby pohledal. Remízky jsou rozorané, pole sjednocená do velkých ploch, které se orají až do cest či silnic – mnohdy i s jejich částmi. Stromy, které rostly podél, pomalu usychají, protože mají poškozené kořenové systémy hlubokou orbou…
Nejsem zemědělec, nemám na to odpovídající vzdělání, takže nemůžu soudit ani to, zda je dobře, či špatně, že všude kolem nás roste jen řepka a kukuřice. Může se mi to nelíbit (a nelíbí), ale víc s tím udělat nemůžu. A svým způsobem chápu, že se pěstuje to, na co se dostávají největší dotace… Co však nechápu, je způsob, jakým se hospodaří.
Stabilizační krajinné prvky mizí
Meze a remízky nebudovali naši předci jen tak zbůhdarma. Byli si moc dobře vědomi toho, že jsou velmi přínosné – snižují vodní a větrnou erozi, poskytují útočiště drobné zvěři, zachycují dešťovou vodu, podporují biologickou rozmanitost… A důvodů bychom našli ještě více. Tak proč se tohle všechno teď ničí? Proč není možné jít se projít po polních cestách, jako tomu bylo dříve, proč nikde nejsou meze a remízky? Proč mizí drobná zvěř? Je to jen honba za mamonem? Potřebují zemědělci obhospodařit co největší plochy, aby dostali co největší dotace, a to i za cenu toho, že neberou ohledy na faunu i flóru? A nebude ta daň za toto hospodaření nakonec mnohem vyšší, než by byly ztráty na dotacích? Není už načase přestat se hnát jen za penězi a maximálním výkonem, a koukat také do budoucna?
Neustále se prosazuje ochrana přírody, brojí se proti změnám klimatu, přitom si ale dobrovolně ničíme i to, co bychom vůbec nemuseli…
