Jak Marie Terezie reformou pomohla přetíženým poddaným

Tento článek je čtvrtým dílem série o daních placených po třicetileté válce státu poddanými panství Česká Kamenice.

V prvním článku jsme si ukázali, jak daně místních poddaných rostly až do daňové reformy v letech 1683 a 1684:

V druhém článku jsme si ukázali, jaký vliv mělo snížení osedlosti, daňové kvóty, v letech 1683 a 1684 pro toto panství:

Ve třetím článku jsme si ukázali, jak se vyvíjela nominální i reálná výše daní po Kinského reformě, tedy v letech 1685-1734.

V tomto článku se podíváme na daně za vlády Marie Terezie a Josefa II. Především na to, jaký vliv měl nově zavedený Tereziánský katastr r. 1748 a jeho oprava r. 1756 na poddané panství Česká Kamenice.

Vše jsme si popsali v minulých článcích, takže zde si ukážeme dva grafy z minulého článku:

První zobrazuje reálnou výši daní zaplacenou poddanými našeho panství Česká Kamenice (po přičtení přirážek ke kontribuci podle panství Kost - o problému viz první článek):

Druhý graf zobrazuje vývoj reálné výše daně, protože zlaté přepočítává na korce žita, nutné k zaplacení kontribuce:

To je tedy vývoj nominální kontribuce včetně přirážek ve zlatých a její reálné po zohlednění zvyšující se ceny obilí.

Tyto roky musím, bohužel, vynechat.

Po roce 1734 je totiž obtížné určit skutečnou výši daní - neznám totiž výši kontribučních přirážek.

Dalo by se to přibližně vypočítat z celkové výše kontribuce, ale protože kontribuce byla tak vysoká, že poddaní přes vojenské exekuce požadované daně v žádném roce (!) nebyli schopni zcela zaplatit, přebíraly na sebe část jejich povinností stavy. Není jasné jak vysokou, protože celá otázka daňové problematiky není dodnes spolehlivě vyřešena.

V roce 1740 navíc vypukly války o rakouské dědictví. V důsledku válečných událostí byly daně značně proměnlivé, často nahrazované naturálními odvody obilí atd.

Proto se podíváme až na dobu po skončení války.

Války o rakouské dědictví byly ukončeny uzavřením Cášského míru dne 18. října 1748.

O dva týdny později, 1. listopadu 1748, začínal nový účetní rok (účetní a vojenský rok začínal 1. listopadem, nikoli 1. lednem). A s novým účetním rokem 1748/1749 vystoupil v platnost také nový katastr. Byl připravován 35 let; práce začaly již na začátku vlády Karla VI., otce Marie Terezie. Ale protože nový katastr, a s ním i nový systém výběru daní, vstoupil v platnost až za vlády Marie Terezie, byl a je zván katastrem Tereziánským.

Samotný katastr necháme stranou. O některých aspektech jeho vyhotovení jsem psal třeba v tomto článku:

Zajímat nás bude kontribuce podle něj vybíraná. Jak si ve Vídni představovali zdanění poddaných, jsem psal v tomto článku:

Komise tehdy navrhla, aby daň z jednoho osedlého, z jedné „berní jednotky“, činila 50 zlatých. Takovou výši úředníci navrhovali podle původního výpočtu v roce 1725 i nového v roce 1747.

Roku 1748 válka skončila a dalo by se čekat snížení daní. Jenže bylo samozřejmě třeba zaplatit válečné dluhy. A také byl v zemi podle nového katastru „nalezeno“ o 8 % osedlých méně. Takže bylo třeba daně "upravit":

Daň z jednoho osedlého byla místo původně navrhovaných 50 zlatých určena na 60 zlatých!

Vlastně se ale o zvýšení nejednalo: Předně již v roce 1747 byla kontribuce (bez příplatků!) 61 zlatých 29 krejcarů, o rok později (opět ale bez příplatků) 57 zlatých.

A hlavně: Mezi Marií Terezií a českými stavy (resp. stavy všech zemí, ale každá země smlouvu schvalovala sama) byl ujednán tzv. decenální reces.

O něm jen v hlavních bodech: Základní kontribuce byla o něco málo zvýšena, ale kompenzováno to bylo zrušením všech přirážek. Z nich nejtíživějšími bylo vyživování vojska, stavění (resp. placení) rekrutů a poskytování přípřeží. To vše bylo nově placeno z kontribuce (vojákům náleželo jen bezplatné ubytování, které bylo poddaným refundováno mimo placenou kontribuci).

Jaký vliv měl nový katastr a decenální reces na poddané panství Česká Kamenice?

Jeden osedlý platil tedy od 1. listopadu 1748 60 zlatých; od roku 1751 o pět krejcarů více.

Pro poddané našeho panství (a také všech podobných panství v hornatých, neúrodných oblastech Čech) mělo velký význam přepočítání osedlosti.

Víme, že celkově bylo v zemi napočítáno o 8 % osedlých méně než podle předchozí úpravy: v roce 1747 bylo v Čechách 57 579 osedlých, od 1. listopadu 1748 se počet zmenšil na 52 850 osedlých (a 19/64 k tomu, ale tento zlomek necháme stranou).

Podhorská panství ale dopadla mnohem lépe. Zatímco podle staré úpravy bylo na panství Česká Kamenice 183 osedlých, podle nového katastru jich bylo jen 130!

Tedy zatímco v Čechách byla osedlost snížena osedlost o 8 %, na našem panství to bylo o 29 %! I přes mírně zvýšenou daň na jednoho osedlého bylo našemu panství značně uleveno! Zatímco před zavedením Tereziánského katastru bylo na našem panství 0,318 % osedlých v Čechách, po roce 1748 to bylo již jen 0,246 %. To bylo vůbec nejméně v celém období od třicetileté války; před reformami v letech 1683/1684 to byl téměř dvojnásobek!

Abychom eliminovali vliv války na zvýšení daní v letech 1740-1748, srovnáme nominální výši daní v posledních mírových letech před válkou a po jejím skončení podle nové úpravy katastru a decenálního recesu.

V posledních předválečných letech platili poddaní našeho panství včetně přirážek celkem 8 546 zlatých. Po roce 1748 to bylo 7 800, do roku 1751 7 810 zlatých (dále budeme počítat se 7 800 zlatými).

Osedlost panství tedy byla snížena o 29 %, ale pro zvýšení sazby kontribuce na jednoho osedlého byly daně nominálně sníženy „jen“ o 8 %.

Celý stoletý vývoj nominální kontribuce poddaných panství Česká Kamenice mezi lety 1655-1757 si ukážeme v grafu:

Tereziánský katastr a decenální reces znamenal pro poddané našeho panství (a také poddané obdobných panství podhorských oblastí) mírné snížení nominální daně.

Důležitější je ale jejich reálná výše. Takže si opět zlaté přepočteme na korce žita, které museli poddaní našeho panství prodat, aby uhradili kontribuci.

Před válkou o rakouské dědictví se při běžné úrodě, tedy v průměru, korec žita prodával za dvě zlatky. Za války to ovšem bylo více, skoro tři zlaté, někdy i přes čtyři zlatky a někdy ještě více. Po válce ceny klesly žita trochu klesly a pohybovaly se kolem dvou a půl zlatých.

Takže aby poddaní panství Česká Kamenice mohli uhradit kontribuci, museli po roce 1748 prodat ročně průměrně 3 120 korců žita. To znamenalo oproti předválečné době snížení o 27 %!

Celý graf korců žita, tedy reálné výše daní, od roku 1655-1757 vypadá takto:

Reálné daně poddaných panství Česká Kamenice zavedením nového katastru a decenálním recesem klesly na úroveň před zavedením zdanění podle kalkulace z roku 1656!

Ještě jinak: podle Tereziánského katastru klesla osedlost v Čechách o 8 %, na našem panství o 29 %. Decenálním recesem byly daně v Čechách zvýšeny (zjednodušeným výpočtem) o 14 %, na našem panství ale sníženy o 8 %. Vzhledem k vyšším cenám obilí byly ale reálně sníženy o 27 %!

Taková situace trvala jen deset let. Jen do roku 1757, resp. 1. listopadu 1756, totiž platil původní Tereziánský katastr.

K Tereziánskému katastru: První přiznání poddaných nového katastru byla podána v roce 1713. V letech 1715-1727/1729 celou zemi objížděly vizitační komise. Vše poté dalších deset let kontrolovala rektifikační komise a dalších deset let byly prováděny různé kalkulace. Všechny práce trvaly 35 let.

Katastr vstoupil v platnost 1. listopadu 1748. Byla ponechána tříletá lhůta k podání námitek. Sešlo se jich tolik, že r. 1750 české stavy oznámily Marii Terezii, že bude třeba „jenerální visitace země“.

Alespoň bylo uznáno, že plošné výměry, resp. korce osevu, jsou zjištěny správně. Špatné bylo určení bonity polí. Tím byl špatně určen výnos; někde komise hodnotily pole příliš „stricte“, někde příliš „laxe“.

A tím byl špatně určen zisk. A tím daně.

Takže se vše přepočítalo. Změny nebyly velké: zemská osedlost byla snížena o 0,4 %, na našem panství to bylo o 1 %.

Mírné snížení osedlosti našeho panství znamenalo, že místo 7 800 (resp. 7 810) zlatých panství nyní platilo 7 732 zlatých.

Jenže - byla válka. V září roku 1756 vpadla na panství pruská vojska. V severních Čechách „hospodařila“ i v následujícím roce. A tak místním poddaným chodily takové výzvy pruských okupantů:

Ve třech letních termínech roku 1757 měli poddaní panství zaplatit více než 10 000 zlatých (vrchnost dalších 13 000). Zda něco zaplatili, nevím. O chvíli později se odehrála bitva u Kolína, která znamenala konec panování Prusů v Čechách. Čechy znovu opanovala rakouská armáda. A i „naši“ samozřejmě chtěli kontribuci…

K tomu různé dodávky obilí, sena, koní, dobytka. A tak dále. A tak dále.

Kvůli tomu vlastně nevím, jak vysoké daně místní poddaní za války skutečně platili. Proto období sedmileté války vynecháme a podíváme se až na poválečnou dobu.

V únoru 1763 byl v Hubertusburgu uzavřen mír. Válka skončila. Konečně…

Ale: Dluhy zůstaly. A tak byla kontribuce zvýšena - o 10 % na 66 zlatých.

To ovšem nestačilo - byla zvýšena spotřební daň z piva, o čtvrtinu zvýšena cena soli (na prodej soli měl stát monopol), byla zvýšena tzv. dobytčí přirážka a mnohé další.

K tomu museli poddaní královně „půjčit“ na úhradu jejich dluhů. Byla zavedena tzv. „dlužní daň“, Schuldsteuer, v dosti značné výši pro poddané od 1 do 4 zlatých na jednoho sedláka ročně; chalupníci i podruzi platili 36 krejcarů, děvečky 15 krejcarů; první dva roky to bylo ještě více. A k tomu zaveden tzv. třicátek. Tyto dvě daně pak trvaly až do roku 1775.

To byly ovšem půjčky. Snad bychom je měli počítat do kontribuce, protože jejich splácení pak stát protahoval dlouhá léta, ale protože nevím, jak vysoké pro naše panství byly, počítat je nebudeme.

Jak se tedy vyvíjela kontribuce v letech 1763-1789?

Výše uvedený graf nominální kontribuce panství Česká Kamenice po třicetileté válce tak můžeme doplnit o dalších třicet let až do roku 1789:

Vidíme, že díky snížení osedlosti poddaní našeho panství Česká Kamenice platili na konci 18. století nominálně nižší daň než na počátku století.

Protože hlavní tíže kontribuce ležela na sedlácích, přepočítáme si zlatky opět na korce žita, které museli sedláci prodat, aby tuto kontribuci uhradili.

Z předchozího textu víme, že před válkou o rakouské dědictví se při běžné úrodě, tedy v průměru, korec žita prodával za dvě zlatky. Za války to ovšem bylo více, skoro tři zlaté, někdy i přes čtyři zlatky. Po válce ceny klesly žita trochu klesly a pohybovaly se kolem dvou a půl zlatých. Stejně se platilo až do velkého hladomoru let 1771-1772.

Graf korců žita, nutných k zaplacení kontribuce panství Česká Kamenice, pro roky 1655-1789 tak vypadá takto:

Tento graf zobrazuje (s jistou rezervou!) reálnou výši kontribuce placenou poddanými panství Česká Kamenice mezi třicetiletou válkou a koncem vlády Josefa II.

Na konci série článků si můžeme učinit závěr:

Významný český historik Josef Pekař ve své knize České katastry o vývoji poddanské kontribuce napsal: „Takto zvýšená daň (myšlena od r. 1763) potrvala až do r. 1772. Byla to doba největšího zdanění půdy poddanské.“

V jednom z předchozích článků o mladé selce-vdově, která sama po smrti manžela v této době na svém statku hospodařila, jsem tento citát použil.

Z grafu ovšem vidíme jiný obrázek: Pekařova věta platí obecně pro Čechy, neplatí ale pro podhorské oblasti Čech.

Vidíme, že největší daně reálně poddaní platili v 70. a počátkem 80. let 17. století.

Následnou opravou hraběte Kinského v letech 1683 a 1684 reálné daně severočeských poddaných klesly.

Zvýšením cen obilí se následně držely v přibližně stejné výši.

Novou kalkulací podle dat Tereziánského katastru se reálně daň snížila pod úroveň kalkulace z r. 1656.

Přestože nominální výše daní byla na konci 18. století dvoj- až trojnásobná oproti době těsně po třicetileté válce, reálná daň severočeského sedláka byla asi o čtvrtinu nižší!

Ovšem jak jsem upozorňoval v minulém článku - nelze to zaměňovat s životní úrovní. Do takové kalkulace by bylo třeba započítat vrchnostenské daně a dávky a především roboty. Zároveň ovšem také větší možnost přivýdělku sedláků, kteří měli v našem kraji s rozvíjejícím se domácím textilním a sklářským průmyslem velké příjmy z formanství.

To by ale bylo na jinou sérii článků. V této sérii nás zajímala jen státní kontribuce…

P. S.

Proč je článek doveden jen do roku 1789? Tehdy Josef II. přichystal radikální reformu.

O jedné její části, týkající se zrušení roboty, jsme si řekli v tomto článku:

Šlechta se rychle postarala o zrušení této radikální reformy, která tak platila jen půl roku. Ovšem - místo starého rozpisu daní podle osedlosti panství a vsí byly daně rozvrhovány podle údajů nového, Josefského katastru.

Nedostatek, resp. nepřístupnost některých archiválií bohužel znemožňuje přesnější přehled o daních placených naším panstvím po roce 1789.

S daněmi se tak „rozlučme“ zopakováním grafu vývoje reálné daně mezi lety 1655-1789:

NA Praha, fond Berní rula.

NA Praha, fond Tereziánský katastr.

SOA Litoměřice, fond Velkostatek Česká Kamenice.

Pekař, Josef. České katastry 1654-1789: se zvláštním zřetelem k dějinám hospodářským a ústavním. V Praze: Historický klub, 1915.

Problémy cen, mezd a materiálních podmínek života lidu v Čechách v 17.-19. století. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1977.