Článek
Vážený pane Hewlite,
děkuji za Vaše reakce na moje články (zde a zde), které koncipujete spíše jako polemiku metodologickou než obsahovou. Obávám se, že komunikace tohoto typu nebude pro ostatní nezúčastněné čtenáře příliš zajímavá, a na vaši první reakci jsem proto neodpovídal. Považoval bych však za neuctivé ponechat bez odezvy i váš druhý příspěvek, a to tím spíš, že Vaše texty jsou kvalifikované, korektní a zdvořilé.
Aby moje odpověď nepřesáhla únosnou kapacitu, nemohu bohužel vyčerpat veškerá témata z Vašeho textu, na která bych rád reagoval. Pokusím se proto zaměřit alespoň na ta, která považuji za nejvýznamnější, a vysvětlit postoje, které mě k nim vedou.
Motivy otevřeného dopisu
Moje obecné motivy k psaní otevřeného dopisu voličům hnutí ANO jsou stejné jako u ostatních mých článků. A sice podpora liberálních hodnot, které považuji za nejdůslednější reflexi lidské svobody spolu s identifikací jejich antihodnot a argumentací, proč tomu tak je.
Specifickou motivací tohoto dopisu pak je, že současné hnutí ANO v naší společnosti podporuje cca 30 % oprávněných voličů, a já se přiznám, že těmto lidem takřka v ničem nerozumím. A pakliže člověk nerozumí tak velké části svých spoluobčanů, je jeho přirozenou snahou k tomuto porozumění dospět. Obzvláště to platí pro tu část voličů ANO, na které jsem se dopisem obracel, tj. kteří i přes svoji prozápadní orientaci chtějí volit hnutí ANO.
Dle Vašich slov se na ně obracím proto, že jsou „úspěšní“, a tedy mají společenský význam. Nevím, v čem jsou „úspěšní“ a co je v tomto kontextu Vaší optikou měřítkem úspěšnosti. Obracím se na ně proto, že jsou početní, a ideologie, ke které se hlásí jimi preferovaná strana, je dle mého přesvědčení pro demokratické hodnoty velkým nebezpečím, pochopitelně nikoliv jen u nás, ale v celé Evropě.
Vůbec mně nejde o osobu Andreje Babiše nebo kohokoliv z jeho hnutí, ale o ideologii, kterou v současnosti zastává. Rozhodující totiž nejsou osoby, ale myšlenky. Kdyby mělo hnutí ANO stejný program kupř. jako v roce 2013, nepovažoval bych za potřebné se na jeho voliče obracet vůbec, a to bez ohledu na jejich početnost či Vašimi slovy „úspěšnost“, protože tehdy pro demokratické směřování naší země hnutí ANO nepředstavovalo nebezpečí.
Osobně se vážně bojím světa, v němž pokud jeden stát napadne jiný, ostatní začnou oběť přemlouvat ke kapitulaci nazývané vznosně „mírem“, a prezentovat to jako nejlepší řešení. Svět založený na takovém bezpráví je něčím, s čím se smířit nechci a nemohu. A vážně není moje chyba, že hnutí ANO se vydalo tímto politickým směrem.
Morální hodnoty jsou ve společnosti snad ještě důležitější než právní řád. Je totiž nepochybně lepší, když lidé neubližují druhým z přesvědčení, že je to špatné, než jen pod tíhou hrozby právní sankce. Vždy se totiž najde dostatek lidí domnívajících se, že sankci uniknou, anebo politiků, kteří chtějí nemorální pravidla povýšit na zákon. Společenská morálka je proto pro kvalitu života důležitější než ideologie, tedy třeba pro levicové voliče je lepší morální pravice než nemorální levice. Jedním z největších nebezpečí pro společnost jsou proto politické síly, které mravními hodnotami otevřeně pohrdají a své voliče vyzývají ke stejnému přístupu.
Moudrý mentor po Babišově vítězství?
Články opravdu nepíšu s cílem vydupat si Vašimi slovy „místo moudrého mentora“, který bude po Babišově vítězství říkat, že přece před touto volbou varoval. To by byl velmi laciný cíl, a ani trochu by mě to nebavilo. Kdybych si navíc byl dle Vašich slov jistý, že hnutí ANO (příští sněmovní volby) vyhraje, bylo by zbytečné cokoliv psát.
Možná Vás překvapím, ale já jsem naopak přesvědčen, že hnutí ANO se svým stávajícím programem příští řádné sněmovní volby vyhrát nemusí, protože v této zemi nakonec přece jen může zvítězit rozum a morálka. A určitě nejsem sám, kdo si to myslí.
Vůbec tu ale nejde o mě. Pokud zde po příštích sněmovních volbách bude vládnout hnutí ANO s jakoukoliv participací SPD, já klidně můžu sbalit kufry a přestěhovat se někam na západ od nás. A nemusí mě to vůbec trápit, neboť popravdě myslím, že existuje řada o mnoho hezčích zemí, než je ta naše. Plno lidí ale stejnou možnost nemá, museli by zde v takových podmínkách žít a stejně jako já to nechtějí. A třeba právě kvůli nim píšu mnohem víc než kvůli sobě.
Hnutí ANO jako levice?
Ve svém textu dále uvádíte, že příští volby vyhraje levice. Z toho usuzuji, že hnutí ANO považujete za levicovou stranu. To je však obrovský omyl. Současné ANO levicovou stranou není, neboť žádný levicový program nemá, a to ani v tom nezbytném základu, jako jsou progresivní sazby daně z příjmů, přičemž navíc s oblibou kritizuje i unijní princip solidárního přerozdělování. Skutečnost, že se ANO dlouhodobě finančně podbízí kupř. starobním důchodcům samo o sobě není nástrojem levicové politiky, ale populismu, kterým se snaží určitou populačně silnou skupinu obyvatel získat za pár stokorun. A právě tato nesystémovost náleží k tisíci a jedné mých připomínek vůči tomuto hnutí.
Osobně bych velmi uvítal, kdyby na naší politické mapě existovala důstojná parlamentní levicová opozice, která by byla v opozičním parlamentním spektru dominantní. Moderní, prozápadní, demokratická, běžná v západních zemích a typická třeba pro země skandinávské. Taková, jaká v naší zemi ještě nikdy nebyla, a v dohledné době určitě nebude. Taková, která by v současné zahraniční politice byla s vládou ve shodě, a v té domácí nabízela levicovější alternativu. A taková, kterou v žádném ohledu není současné hnutí ANO, a pochopitelně ani SOC-DEM či KSČM, které nemají s liberální či dokonce moderní prozápadní levicí pranic společného.
A tak musí pětikoalice plnit roli catch-all party prozápadního voliče, která při své orientaci na umírněné voliče pravice musí zároveň dávat pozor, aby pro levicové voliče nebyla antivolbou jako ODS v 90. letech. I to je pro vládu jedna z velkých výzev a důvodů, proč pomyslná koaliční limuzína namísto oněch 200 km/h jezdí jen zmíněných 160 km/h.
Proč nemám diskuse pod články?
Rád tuto skutečnost vysvětlím nejen Vám, ale i řadě diskutujících. Dříve jsem diskuse pod všemi články standardně používal, což lze snadno dohledat pod mými staršími příspěvky. Jejich úroveň mně připadala děsivá, nicméně chtěl jsem je zachovávat kvůli té menšině civilizovaných.
Mezníkem pro mě však byl článek, v němž jsem se zastal seniorů, nicméně nemalá část diskutujících si jej ani pořádně nepřečetla a patrně jen podle nadpisu usoudila, že se jedná o další „antiseniorský“ článek, což komentujícím stačilo k mohutnému předsudečnému hněvu. Někteří přitom v diskusi přiznávali, že skončili u nadpisu, jiní zjevně četli jen některé pasáže, přesto však zasvěceně hodnotili jeho obsah, který přitom vůbec neznali. Každý si nakonec může zmiňovaný článek samotný i diskusi přečíst, a udělat si obrázek sám.
Popsanou zkušeností jsem pochopil, že problém obsahové úrovně podčlánkových diskusí je ještě mnohem hlubší, než jsem si vůbec uměl představit. A když se situace ani v několika dalších článcích nezlepšila, diskuse jsem se rozhodl vypnout. Nejsem v tomto postoji ani zde na Seznam Medium zdaleka osamocen. Třeba Zdeněk Šarapatka, kterého považuji za mnohem kvalitnějšího autora, než jsem já sám, diskuse také nezapíná. Pokud se někomu tento postup i tak nezdá dostatečně otevřený, věřím že podobnou kritiku vznáší třeba i k Institutu Václava Klause, kde není povolena diskuse pod článkem žádného z autorů.
Nevidím důvod, proč by měla být úroveň internetových diskusí řádově nižší než v běžné kontaktní komunikaci. A pakliže nižší je, pak nevidím důvod pro ni svými články vytvářet prostor. Běžnou komunikaci také nepovedete na bázi mimoběžných monologů, vulgarit namísto argumentů či s takovými diskutujícími, kteří se ani neseznámí s podkladovými materiály, které mají být předmětem diskuse. Mým důvodem tedy opravdu není žádná přezíravost či snad dokonce obava z jiného názoru, ale nulový přínos takové debaty pro všechny zúčastněné.
Difamační komentáře bez zřetele k obsahu textu připomínají ruské dezinformace, které prostě stříkají bahno s cílem takovým bahnem vše obalit, aby pravda nebyla odlišitelná od lži. To v konečném důsledku způsobuje zatemnění jakékoliv myšlenky bez ohledu na její obsah.
Nechcete-li jako autor k tomuto absurdnímu pojetí „diskusí“ přispívat, máte dvě možnosti. Buď diskuse vypnout, anebo v nich sám z pozice autora aktivně vystupovat, na jednotlivé příspěvky reagovat, dovysvětlovat, upozorňovat, odkazovat, upřesňovat. Druhá varianta bohužel výrazně přesahuje moje současné časové možnosti. Předpokládám však její využití v období, kdy v celospolečenské diskusi půjde bezprostředně o další směřování naší země (kupř. příští rok před sněmovními volbami).
Diskusi se tedy ani v nejmenším nevyhýbám. Aby však měla smysl, musí splňovat alespoň výše zmíněné základní parametry. Proto mám ve svém profilu uvedeno, že kvalifikovanou oponenturu vždy vítám. Každý má tak možnost reagovat na můj článek svým vlastním, a poté s ním diskusi povedu. Důkazem je mj. i tato moje odpověď Vám, kterou dokonce píšu navzdory tomu, že Vaše polemika s mými texty byla převážně skutečně metodologická, a tudíž se obávám, že (při vší úctě k Vám i naší diskusi) pro ostatní čtenáře nezajímavá. Nelze zapomínat, že Seznam Medium je platformou primárně pro sdělování postojů erga omnes, nikoliv inter partes.
Zcela otevřeně zároveň říkám, že řada diskutujících mně velmi chybí, přičemž za všechny mohu jmenovat třeba pana Vladimíra Linharta. V té záplavě vulgarity a obsahové nicotnosti byl totiž i nemalý počet diskutujících, kteří reagovali konstruktivním názorem, ať již souhlasným, či nesouhlasným. A takových jsem si vždy velmi vážil.
Obiter dictum
Tvrzení, že nic na světě není černobílé je stejně mylné jako případné tvrzení, že černobílé je všechno. Osobně za „černobílé“ považuji skutečnosti, kde zcela jednoznačně převažuje stejný (kladný či záporný) obsah. To samozřejmě neznamená, že na takových jevech nenaleznete žádný rozpor a ani z nejtemnějších mračen nemůže na okamžik zablesknout slunce (viz třeba tento článek o Hitlerovi), nicméně takovéto záblesky jsou vůči dominantní polarizaci daného jevu natolik zanedbatelné, že na její podstatě vůbec nic nemění. V těchto intencích vnímám kupř. ruskou invazi na Ukrajinu, a logicky tedy pak i ty, kdo vyzývají k její toleranci, či dokonce legitimizaci jejích důsledků.
Boj mezi dobrem a zlem je jedním z univerzálních zápasů v historii lidské civilizace, přičemž lidé reflexi tohoto zápasu vtělili i do různých náboženství (nebe a peklo), která jsou rovněž toliko lidským konstruktem. Dobro i zlo je imanentní součástí lidského pokolení i vnitřního světa každého člověka, a záleží vždy jen na tom, která síla vyhrává. Rozlišit co je dobro a co zlo vždy pochopitelně černobílé není, viz předchozí odstavec. V některých případech je to však naopak úkolem vcelku snadným. Kupř. když některý stát na základě protiprávní vojenské agrese napadne jinou zemi, kde vraždí, mučí, terorizuje, znásilňuje a unáší tamní civilisty.
Závěrem
Toto jsou ve zkratce důvody mého otevřeného dopisu voličům hnutí ANO v širších kontextech. S jistým zjednodušením mohu shrnout, že současnou pětikoalici vnímám jako „Havlovo“ Občanské fórum sjednocující tehdejší rozhodující demokratické síly proti silám nedemokratickým. Stejně jak tehdejší OF i současná koalice pochopitelně dělá chyby. Avšak stejně jako tehdejší OF ve své společenské roli nemá v současnosti reálnou alternativu.
Přeji Vám vše dobré.
V úctě
Richard Pokorný.
