Článek
S teorií evoluce je všeobecně spojováno jméno Charlese Darwina. Nedá se ale říci, že by byl otcem této fascinující teorie. K jeho bádání jej inspirovalo hned několik vědců jako byl třeba francouzský přírodovědec Jean-Baptiste Lamarck, ale též Charlesův vlastní dědeček. Darwin přesto učinil mnoho objevů a jako první dokázal vyplnit mezery tam, kde to jiní nedokázali. A ačkoliv je stále co objevovat, zajistil si svými poznatky a bádáním nesmrtelnost.
Nyní se ale pojďme podívat na pár příkladů, které hovoří za vše:
Lamarck a Darwin
Sklapni ten svůj zobák!
Při slově zobák asi jako první každého napadnou ptáci. Ti jsou potomky některých druhů dinosaurů a právě zobák je ten důvod, proč dokázali přežít až do dnešních dní. V době, kdy dinosauři vymírali ve velkém, se jen omezenému počtu aveteropodů (ptačích dinosaurů) podařilo přežít nastolené kritické podmínky na zemi po pádu asteroidu. A byli to právě ti se zobákem. Proč, ptáte se? Odpověď je nasnadě. Právě kvůli zobáku. Díky němu si totiž menší jedinci mohli snadněji obstarávat potravu v podobě semínek v zemi či vyhrabávání hmyzu.
Kajmanka supí
Zobák ale nebyl výsadou pouze u nich. Podobně zrohovatělou tlamu měl třeba i triceratops. Ještě dál v minulosti to byl placerias nebo lystrosaurus, za kterým bychom museli zavítat až do pozdního permu (v obou případech se jedná o savcovitého plaza z řádu sypnapsydů). Pokud se vrátíme zpět do současnosti, dalším krásným příkladem jsou želvy (např. kajmanka supí). Ty ale z evolučního hlediska také nejsou nic mimořádného. První doložené exempláře želv žili dokonce ještě před dinosaury.
Placerias
Někdo tu vystrkuje růžky
Rohy jsou jedním z nejběžnějších evolučních způsobů obrany/útoku. Když zůstaneme v současnosti, dokonalým příkladem jsou nosorožci. Pokud budeme méně šťouraví, můžeme zmínit také všechny „paroháče“ v čele s jeleny, daňky nebo soby. Dokonce existuje i had, který má na své lebce růžkovité výrůstky (tzv. zmije rohatá), zde se však nejedná o skutečnou rohovinu, ale o zvětšené šupiny. Pojďme se ale podívat ještě dál.
Zmije rohatá
V době křídy byly opravdové závody ve zbrojení. Kdybychom měli vybrat dva jedince do bojového duelu tak, aby byl souboj opravdu napínavý, rozhodně bychom nezaplakali nad utkáním mezi triceratopsem a tyranosaurem. Ačkoliv býložravý, byl by urostlý triceratops pro známého zabijáka tvrdým oříškem. A to doslova! Krom toho, že jej chránil pevný krunýř kolem lebky, který zabraňoval predátorům se mu zakousnout do šíje, měl i dva obří rohy na čele a jeden menší na nose. Zkrátka opravdový tank. Není tedy divu, že si králové mezi dinosaury vybírali k lovu raději jejich mláďata nebo ještě raději kořist úplně jinou. Za zmínku též stojí jistý shringasaurus, býložravý archosaurmorph žijící v době středního triasu. Ten disponoval kratšími, tlustými rohy, zajímavá je ale teorie, že samice je možná vůbec neměly, podobně jako je tomu u některých dnešních zvířat.
Lebka triceratopse
Aby sis ten krk nevykroutil
Když se zamyslíme nad dnešními zvířaty, u dlouhého krku nás mezi prvními napadne žirafa. Taktéž jsou na tom, i když v menší míře, třeba alpaky a jiné druhy lam. Abychom úplně nezazdili pana Darwina, musíme též zmínit želvu sloní ze souostroví Galapágy. U všech se dá tento vývojový aspekt shrnout jedním slovem. Potrava.
Brachiosaurus
Když ale zabrouzdáme více do minulosti, skvělým příkladem je paraceratherium z období miocénu (zmiňuji v článku Když je evoluce kreativní aneb poznáte pravěké příbuzné dnešních zvířat?). Pokud půjdeme o něco dál, narazíme na brachiosaura s délkou krku neuvěřitelných 8 metrů! U obou byl tento evoluční výdobytek vyvinut kvůli zdroji potravy, pro kterou se museli natahovat do korun stromů. Pokud ale budeme porovnávat délku krku v poměru s tělem, jasně převáží vodní ještěr elasmosaurus, u kterého krk činil více jak polovinu celkové délky (13 metrů celkem, ale 7 metrů krk!).
Elasmosaurus
Je načase roztáhnout křídla
Tak tady jsou zcela nasnadě ptáci. Ať již létaví, vodní či běžci, všichni disponují křídly. Dále pak můžeme alespoň okrajově zmínit zástupce hmyzu, ale ani savci v podání netopýrů nejsou z této kategorie vyloučeni. Stejně jako u dlouhokrkých je to evoluční vývoj pro snadnější získání potravy, ale též z důvodu migrace či pro účely rozmnožování. A co na to říká minulost?
Ornitocheirus z řádu ptakoještěrů
Pterosauři neboli ptakoještěři patří v tomto ohledu mezi typické jedince. Pokud ale zabrousíme mezi dinosaury (mezi které se ptakoještěři neřadí, paradoxně nebyli ale ani předky ptáků) jistou formou plachtění se mohl pohybovat z místa na místo třeba archeopterix. Dokonce se spekuluje o tom, že i velociraptor mohl v jistém ohledu plachtit. Měl k tomu predispozice včetně malé hmotnosti a délky těla, která je srovnatelná s dnešními krocany. Pokud zabloudíme ještě dál, opět se dostaneme ke hmyzu a to až v době pozdního karbonu k obří vážce meganeuře (zmiňuji též v článku Monstra obývající zemi před 300 miliony let aneb vítejte v karbonu)
Archeopterix
Uzavřel se ve vlastním krunýři
Co se týče krunýře, vezmeme to v rychlosti. Samozřejmě je to stará dobrá želva u plazů nebo pásovec u savců. Můžeme sice zmínit členovce jako třeba kraby, protože se však nejedná o krunýř jako takový ale o exoskelet… no, jistě chápete. Krunýř má u všech druhů stejnou funkci – obrana.
Ankylosaurus
Když zavítáme do časů minulých, přichází na scénu ankylosaurus – další býložravý tank žijící ve svrchní křídě. Poněkud paradoxně je řazen mezi ptakopánvé dinosaury. Čestně zmíníme také doedicura z čeledi glyptodontidae. Krunýř však není jediná věc, kterou měli ankylosaurus a doedicurus společnou. Oběma se na ocase vyvinul také kostěný kyj, jakožto dokonalý nástroj na zabíjení.
Doedicurus
Ta plachta je na parádu?
S tzv. plachtou se dnes setkáváme převážně u ryb v podobě hřbetní ploutve (krásný příkladem je třeba mečoun). V době pravěku to ale byl úkaz více než běžný.
Kdo zná filmy o Jurském parku, toho jistě nepřekvapí, když zmíníme spinosaura. Tento (možná!) vodní dinosaurus, žijící v období křídy, plachtu pravděpodobně používal za stejným účelem, jako zmíněné ryby. Lepší stabilita při plavání.
Spinosaurus
A pokud byste chtěli i nějakého příbuzného savců, můžeme zaskočit až do období permu za dimetrodonem nebo edaphosaurem. K čemu přesně jim plachta sloužila se s jistotou neví. Mohli ji mít z důvodu termoregulace, k zastrašování, lákání opačného pohlaví či zpevnění páteře. No a na závěr arizonasaurus. Ten sice na první pohled vypadá jako malý dinosaurus podobný spinosaurouvi, jedná se však o archosaura, který má ze současných zvířat nejblíže ke krokodýlům.
Dimetrodon
Pokud se vám podařilo dočíst až sem, velice děkuji. Pevně doufám, že se vám článek líbil. Pokud ano, můžete níže mrknout na odkazy s podobnou tematikou. Také budu ráda, když mi do komentářů hodíte nějaký typ na příště. Nebo si prostě jen klikněte v anketě ;) Ještě jednou díky a páček slimáček.
Podobné články:
Anketa
Zdroje informací:
https://www.fosilie-shop.cz/atlas-dinosauru/nej-ze-sveta-dinosauru/
