Hlavní obsah
Věda

Z ryby člověkem? Časové skoky v řádech stovek milionů let

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: Jakub Hałun; Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0

Jistě znáte takové pojmy jako australopitecus či homo habilis. Tentokrát ale půjdeme o krůček dál. Vlastně o pořádný krůček!

Článek

Homo sapiens: jedná se o rychle se rozmnožujícího savce, žijícího ve skupinách, se sklony k invazivnímu chování a aktivně užívajícího nástroje. Hominidé žili už před 4 miliony lety, což je, v porovnání s tvory popsanými níže, velice krátká doba.

Tak! To bylo rychlé, že? Nyní se ale pojďme podívat, jak dlouhá cesta to byla, než jsme mohli k tomuto shrnutí vůbec dojít.

Rybička velikosti palce - Haikouichthys ercaicunensis

V překladu „ryba z Haikou“ byla objevena v Číně a předpokládaný výskyt se datuje před asi 525 miliony let (období kambria). Přesněji řečeno do kambrické exploze mnohobuněčného života. Haikouichtyhs byla jedna z úplně prvních rybek a je také jedním z prvních světu známých zástupců strunatců. Měřila sotva 2,5 cm (asi jako článek palce), ale na svou dobu to byl celkem slušný kousek. Někdy se uvádí, že se jednalo o obratlovce, i když v posledních letech se od tohoto názoru upouští. Měla ale téměř jistě plně vyvinuté žábry a notochord (hřbetní strunu). Naopak neměla čelist a disponovala jedinou ploutví, která zabírala velkou část obvodu jejího těla. Co se potravy týče, teoretizuje se o jejím mrchožroutství. Poprvé byla popsána v roce 1999 a jedná se o (prozatím) nejvzdálenějšího objeveného předka člověka.

Foto: Nobu Tamura; Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0

Haikouichthys ercaicunensis

Ostýchavý výstup na souš - Tiktaalik roseae

Tato prapodivná potvůrka se vyskytovala v období pozdního devonu asi před 380 miliony lety. Jméno Tiktaalik pochází z inuitštiny a znamená „velká říční ryba“. První nález byl učiněn letos u kanadského Ellesmerova ostrova. Je jedním z prvních doložených obratlovců, kteří postupně začali vystupovat na souš. Vlastně je takovým mezistupněm ryby a tetrapoda (čtyřnohého obratlovce). Tiktaalik mohl dosahovat délky až tří metrů, a ačkoliv stále připomínal v mnoha ohledech rybu, v několika faktorech už se lišil. Chyběla hřbetní a břišní ploutev a tělo bylo potaženo šupinami. Velkou zajímavostí také je, že dokázal, oproti rybovitým příbuzným, otáčet hlavou. Čtyři končetiny sice stále vypadaly jako ploutve, už se ale pomocí nich dokázal přesouvat po souši. Byť jen na krátké vzdálenosti. To mohl využít při hledání nového zdroje vody nebo pro ukrytí se před predátory. Nikoho tím pádem asi nepřekvapí, že mohl dýchat jak žábrami, tak i plícemi. Je také jedním z průkopníků, co se týče způsobu stravování. Tento náš dávný předek už měl totiž primitivně vyvinutou čelist a pravděpodobně dokázal jakýmsi jednoduchým způsobem kousat a rozmělňovat potravu. Může se to zdát jako hloupost, ale ani dnes spousta vodních dravců touto technikou nedisponuje. Zkrátka to nepotřebují. Prostě jim stačí jen kořist nasát a dopravit do útrob vzniknuvším podtlakem.

Foto: Nobu Tamura; Creative Commons Attribution 2.5

Tiktaalik roseae

Dinosaurus, který není dinosaurus - Edaphosaurus

V překladu „dlážděný ještěr“. Žil v období karbonupermu, cirka před 300 miliony lety. Poprvé byl popsán už v roce 1882 paleontologem Edwardem Drinkerem Coupem. Velká naleziště jsou v Americe, ale taktéž v Evropě. Tvor, který více připomíná dinosaura, spadá do třídy synapsidů.

Foto: Nobu Tamura; Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0

Edaphosaurus

Edaphosaurus měřil na délku okolo 3 metrů, vážil asi 300 kg a zdobila jej výrazná plachta na hřbetě. Ta mohla sloužit k termoregulaci, ale také jako forma zastrašování pro okolní dravce. Známá naleziště jsou v americkém Texasu, ale i u nás se vyskytovali jeho příbuzní (můžeme zmínit např. bohemiclavuslus mirabilis). Jedná se o jednoho z nejznámějších suchozemských býložravců tohoto období. Měl zavalité tělo na krátkých nohách a nepoměrně malou hlavu. To se kdysi stalo kamenem úrazu pro slavného malíře Zdeňka Buriana, který „Edu“ ve svých prvotních malbách vyobrazil s hlavou o poznání větší a později musel své obrazy pro tento omyl předělávat. Pravděpodobně byl častou kořistí dimetrodona, který mu byl paradoxně velmi podobný. Oba také spadají do skupiny pelycosauria, která nejen že není příbuzná s dinosaury, ale ani s plazy. Jedná se totiž o vzdálené příbuzné savců, tedy i nás.

Foto: DiBgd; Creative Commons Attribution 2.5

Dimetrodon

Cynognathus

Jedná se o zástupce řádu cynodontia, tedy blízkých příbuzných dnešních savců. Jeho jméno by se dalo přeložit jako „psí čelist“. Obýval zemi před 240 miliony let ve spodním až středním triasu a byl rozšířen téměř po celém světě. Dlouhý byl asi metr, vážit mohl i 100 kg a vyznačoval se robustní hlavou (jak paradoxní v příměru k Edaphosaurovi, že?). Ta měla ve svém vybavení masivní čelist, čímž si pravděpodobně vysloužil pozici silného predátora. Měl tak dvojité patro. Tzn. že mohl polykat i dýchat zároveň. Není také vyloučeno, že mohl mít smyslové vousky, jaké známe třeba u koček. Zajímavý je také předpoklad existující bránice, která by mu umožnila efektivnější způsob dýchání, a tím i lepší predispozici k lovu. Tvor s robustním tělem a krátkým, tlustým ocasem byl objeven už v roce 1895. Tento savcovitý plaz vyvolává časté spory o tom, v jaké pozici mohl mít končetiny (zda pod sebou jako savci nebo s kloubními výstupy po stranách, jako je tomu u plazů). Není ale vyloučeno, že mohl mít i cosi mezi tím a být tak v tomto ohledu jakýmsi přechodníkem.

Foto: Nobu Tamura; Creative Commons Attribution 2.5

Cynognathus

Purgatorius

Pravděpodobně nejstarší známý zástupce primátů. První nalezené pozůstatky pocházejí z roku 1965 z východní Montany (USA). Žil v době paleocénu (konec křídy, diskutuje se o období už před 66 miliony lety) a je známo celkem sedm druhů tohoto rodu. Tento tvoreček -připomínající rejska - měřil asi 15 cm a vážil okolo 35 gramů. Pravděpodobně se jednalo o hmyzožravce a vzhledem k předpokládané době výskytu se nedá vyloučit, že mohl po jistý čas obývat zemi společně s dinosaury. Přežití velké katastrofy se pak dá odůvodnit různými způsoby. Stěžejní by byla velikost, díky které měl možnost se při klimatických změnách prostě schovat do nory, kde by přečkal to nejhorší. Stejným způsobem pak mohl řešit i nedostatek potravy, protože hmyz, kterým se primárně živil, by též hledal ochranu v hlubinách země. Takže zatímco dominující dinosauři kvůli velké nepřízni osudu začali postupně jeden po druhém vymírat, purgatoriové by takto vše přečkali v relativním pohodlí. S tímto předpokladem pak mohli zasadit semínko pro úplně nový, v budoucnu dominující druh. Člověka.

Foto: Nobu Tamura; Creative Commons Attribution 3.0

Cynognathus

Pokud se vám podařilo dočíst až sem, velice děkuji a pevně doufám, že se vám článek líbil. Pokud ano, můžete níže mrknout na mé starší články. Také budu ráda, když mi do komentářů hodíte nějaký typ na příště. A nebo si prostě jen klikněte v anketě. Ještě jednou díky a páček slimáček ;)

Anketa

Jaké téma z doby pravěku vás nejvíce zajímá?
vývojové fáze hominidů
8,7 %
vědecké omyly
4,3 %
dinosauři na území ČR
21,7 %
jak si lidé dříve představovali dinosaury
0 %
opakující se evoluce
65,3 %
Celkem hlasovalo 23 čtenářů.

Zdroje informací:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz