Článek
Člověk je tvor společenský a řeč se osvědčila, jako užitečný nástroj. Některé děti se jí však brání. Nebudu zde mluvit o řekněme mechanických obtížích, které mohou některým dětem komplikovat výslovnost. Dnešním tématem je duševní rozměr tohoto tajemství „dětského ticha“. A předesílám, že žádná velká záhada to není.
Pokud mne ještě neznáte, tak jsem zastáncem typologie osobností, která stojí na původním výzkumu C.G. Junga. Už jsem o tom napsala mnoho článků a patrně naštvala spoustu lidí. Jsem si vědoma toho, že má sebedůvěra mne v oblasti vědy poněkud diskvalifikuje, přesto mám převážně pozitivní zpětnou vazbu od lidí, které mé články inspirují nebo jim pomáhají. Jde-li o protiargumenty, tak bych na úvod ráda využila příležitost, ve stručnosti se vyjádřit k těm hlavním.
Váš přístup se mi nelíbí.
Ano, to chápu. Nemám reputaci, kterou bych si mohla poškodit tím, že říkám věci tak, jak jsou. Nemám ani důvod tajit důležité věci, abych na nich později vydělala peníze. Má teorie předpokládá, že každý člověk má určitý obranný mechanismus, pokud jde o přijetí zcela originálních myšlenek. Vím, že někteří lidé jsou otevřenější a s některými je holt více práce. Já to ale nevzdám, má teorie je logická, pravdivá a průzračně jasná. Předpokládá ovšem velkou základnu vědomostí. Zatím jsem nenašla žádnou vadu, i když se o to upřímně snažím. Přála bych si vyvolat širokou diskusi a své hypotézy prokázat.
Vaše hypotézy jsou příliš odvážné a nelze je doložit adekvátním výzkumem.
Ano, v minulosti se typologií osobností zabývali velice inteligentní lidé a nikdy se z ní nestala uznávaná věda. Vysvětluji si to tím, že jednak neměli k dispozici tolik zdrojů informací, jako máme dnes a domnívám se, že nešlo o osobnosti ESTJ, které se opravdu do vědy příliš nehrnou. Chtějí totiž dosahovat konkrétních výsledků a pro vědu jsou příliš suverénní.
Vědu dělají především Vizionáři, Snílci a Koumáci. Každý z nich má přirozenou, silnou bariéru v otázce pokroku. Vizionáři spějí do stavu „vím, že nic nevím“ a proto postrádají odvahu uveřejnit myšlenky, pro které nenacházejí oporu u druhých. Snílci jsou ambiciózní a chtějí zachraňovat svět, ale pokud jde o tvrdou práci, raději zůstanou u toho, co znají. Koumáci jsou chytří, ale svou chytrost si nejraději nechávají pro sebe. Uznávají se v zásadě jen mezi sebou a pokud někdo hlásí do světa pokrokové myšlenky, je jim to dost podezřelé a některé to dokonce uráží.
Ani to mne neodrazuje. Jsem Šikula, tedy mám jistotu v logických souvislostech, které lze prokázat vědecky. Nevadí mi, že to přede mnou ještě nikoho nenapadlo nebo se o tom bojí mluvit nahlas. Zároveň uznávám, že Šikulové mají nejsilnější, obecnou potřebu bránit pokroku. Mně se tuto bariéru podařilo překonat, proto se domnívám, že se dostávám dál než druzí. Překonat vlastní bariéru ale dokáže každý a stojí to za to!
Nemáte adekvátní vzdělání.
Nemám, vše jsem se naučila sama. Použila jsem odbornou literaturu, zaměřenou na teoretickou i praktickou psychologii. Jsem Šikula, učím se, abych měla jistotu. Důvěřuji odborným textům a umím si vše zapamatovat. Trávila jsem tím několik let, jsem si jistá, že studiu jsem se věnovala více úsilí a bdělé pozornosti než drtivá většina běžných studentů psychologie. Nebyla jsem podrobena korekci příslušných pedagogů. Ušetřila jsem si konflikty, protože mé vlastní poznatky by to stejně neovlivnilo. Navzdory tomu se netajím tím, že uvažuji o doktorátu.
Dychtím po odborné diskusi, ať veřejné nebo soukromé. Kontakt na mne je uveden na mém profilu. Nejsem arogantní, názory druhých mne zajímají přesto, že jsem Racionálním Šikulou.
Jdeme se tedy podívat na tu logopedii.
Budu předpokládat, že již znáte vlastní osobnost i osobnost svého dítěte. Pokud ne, doporučuji tento článek. Stručnost je mé druhé jméno, přesto vás ujišťuji, že každé tvrzení mohu obhájit elaborátem logických souvislostí. Má-li vaše dítě logopedické problémy, zřejmě nejsou vaše preferované potenciály v souladu. Projdeme si tedy všech osm potenciálů a ukážeme si, co konkrétně tvoří bariéry pro dětské mlčení. Využijte tyto informace dle libosti.
Asi vás nepřekvapím tím, že pro dostatečný rozvoj dítěte je nutný správný řečový vzor lidí v jeho okolí a snaha o rozvíjení individuálního citu pro řeč, například čtením, vyprávěním příběhů, společným zpíváním apod. Z pohledu typologie osobností je však důležitý soulad osobností jednotlivých členů domácnosti. Pokud jste „nevyhráli v loterii života“, pak je mi líto, čeká vás více práce než jiné rodiče. Tak se na to podíváme.
Racionalita – bez problémů
Netvoří prakticky žádné překážky na straně dítěte, které si uvědomuje své povinnosti a pro jejich osvojení má velice silnou motivaci. Rozvoj jeho vlastních kompetencí je pro něj dostatečně motivující, tedy mluvit chce a naučí se to samo.
Na straně rodiče se také žádné obtíže nenacházejí. Racionální rodič dává důraz na organizaci druhých, otevřeně a srozumitelně předává informace, postupuje systematicky a dosahuje reálných výsledků.
Empatie – nečekané komplikace
Empatické děti mívají s komunikací překvapivě potíže, neboť více než jiné děti vnímají, pokud rodiče o konverzaci s nimi nestojí. Tyto děti se spoléhají především na neverbální složku komunikace. Snadno mohou tudíž dospět k názoru, že se v životě mohou zcela obejít bez schopnosti mluvit.
Nadto se v přítomnosti autoritativní osoby, či blízké osoby, která má vůči nim (z jejich pohledu) nepřiměřená očekávání či projevuje netrpělivost, mohou snadno cítit pod tlakem, přestanou poslouchat a rychle propadají panice a strachu. Přesto, že jejich studijní potenciál je veliký a mají opravdu silnou vnitřní motivaci, potřebují se rozvíjet v přívětivém prostředí emoční pohody. Zejména pokud nemají vhodné podmínky ani pro rozvoj svého druhého preferovaného potenciálu (Vizionář nebo Šikula) a tudíž v něm nenalézají dostatečnou vnitřní oporu.
Empatický rodič může rovněž způsobovat určité komplikace v rozvoji řeči svého dítěte. Jednak může být netrpělivý, neboť má tendenci se přetěžovat a neustále spěchat. Zároveň svou empatii může používat k tomu, aby sám vyrozuměl potřeby dítěte a ono jednoduše nezdržovalo formulací vlastních myšlenek.
Vizionář – velké nadání
Vizionáři si velmi rychle osvojují širokou slovní zásobu, vytváří neobvyklá slovní spojení a novotvary. Jejich způsob myšlení je velice komplexní, proto bych vyjádřila jedinou možnou komplikaci, která spočívá v tom, že jim druzí často nedokážou porozumět. S postupem času ale mají jejich myšlenky čím dál větší konzistenci a naučí se vyjadřovat výstižně. Mají literární vlohy a rádi čtou.
U rodičů Vizionářů žádné komplikace nespatřuji.
Šikula – obzvlášť velké problémy
Šikulové ze všech nejvíc potřebují vhodný blízký vzor Šikuly. Ani v ideálních podmínkách nejsou z počátku příliš komunikativní, v socializaci nevidí smysl. Jsou chytří, ale nemají tendenci své dovednosti prezentovat. Nejraději si hrají o samotě a s novými dospělými většinou odmítají mluvit. Pro malého Šikulu je těžké jen tak někoho cizího pozdravit a děsí ho prudká náklonnost některých lidí. Bude silně introvertní a přirozeně opatrný, dokud nezíská dostatek pozitivních zkušeností. Pak se rozjede. Víte to, protože doma je úplně jiný. Nemám pravdu?
Ve společnosti jiných lidí se Šikula snadno cítí pod tlakem. V takové situaci má tendenci používat svůj krizový potenciál, tedy Kreativitu. V takovém případě rychle propadá emocím (nejčastěji strachu nebo smutku), což ochromuje jeho schopnost myslet, ale zároveň se chová neústupně. Z tohoto důvodu se vyplatí naučit malého Šikulu některou z „technik udržení klidné mysli“. Nepodceňujte ho a vyjádřete pochopení. Mluvte s ním o různých sociálních situacích a navrhněte mu stručné, ale zdvořilé reakce, které může sám používat na svou obranu.
V případě rodiče Šikuly vidím jedinou potíž a tou je netrpělivost s druhými, v kombinaci s potřebou vynutit si poslušnost těch, za které nese odpovědnost.
Kreativita – nepřekvapí ani nezklame
Kreativní děti mluví dobře, od narození se zajímají o druhé. Snaží se najít, a především obhájit, vlastní místo v kolektivu. Mluvit potřebují a mají dar všechno se naučit „za pochodu“. Přítěží jim může být jedině druhý preferovaný potenciál (Snílek nebo Koumák).
Problémem Kreativního rodiče může být to, že má extrémní potřebu zasahovat i tam, kde to není třeba a všechno nepřiměřeně dramatizovat. Je velice angažovaný, pokud jde o projevy jeho dítěte a nadbytečně je koriguje. To může být problém pro děti, které mají silnou potřebu autonomie a kompetentnosti (Koumák, Talent a Racionalita), a pro děti, které vyžadují klid a předvídatelnost (Šikula a Empatie).
Snílek – velmi komplikovaný
Snílci mají velice specifický přístup ke komunikaci. Přirozeně mají silnou tendenci obejít se beze slov. Snaží se o to, aby jejich požadavky ostatní vytušili a neumí věci říkat přímo. Jsou však ambiciózní a případný deficit snadno doženou.
Velký problém však představují Snílci rodiče. Ti mají silnou tendenci vlastní děti nevychovávat a očekávají, že se jejich děti všechno potřebné zvládnou naučit, až se sami budou cítit připravené. Svým dětem nejsou v oblasti komunikace dobrým vzorem. Pokud mohou, neříkají nic a pokud musí, nedokáží se vyjádřit jasně (omlouvám se za stručnost).
Talent – jiný druh komunikace
Jak už víme, Talent vládne mimosmyslovou schopností komunikace. Vycítí, co je třeba a zareaguje okamžitě. Umí se zcela obejít beze slov. Přirozeně neplýtvá slovy, zásadně se vyjadřuje hlavně svými činy. Pro rozvoj řeči u dětí, to problém není. Ty se naučí cokoliv a k tomu i úplně všechno ostatní. Potíže může působit pouze druhý preferovaný potenciál (Koumák nebo Snílek).
U rodičů to také problém nebývá. Jedině v případě dětí, které nechtějí komunikovat, by si rodič Talent měl uvědomit, do jaké míry jim to sám umožňuje tím, že okamžitě chápe, co kdo potřebuje.
Koumák – potíže jako vždy
Já mám Koumáky ráda, opravdu. Už jsem to psala, že Koumáci jsou mistři stručnosti. Nemluví, ani když musí a někteří projevují až okázalý nezájem o tradiční formu komunikace, který lze mylně považovat za poruchu kdečeho. Oni prostě nemluví záměrně, protože mají extrémní potřebu kompetentnosti. Raději mlčí, než by řekli něco nadbytečně nebo špatně. Koumák je velice silný potenciál, který působí i ze třetí pozice, pokud má silný blízký vzor. Jestliže se v jednom dítěti spojí Šikula, Empatie a Koumák (ISFJ, INTP nebo ESFJ), tak i v ideálních podmínkách bude mít velké potíže s komunikací. Bude působit neochotně a zaostale, což mu ale vůbec nevadí. V nevhodných podmínkách je to jasná poukázka na diagnózu, která mu zbytečně zkazí život.
A rodiče Koumáci, to je kapitola sama pro sebe. Špatný vzor, netrpělivost, potřeba ponižovat (pardon, už nezbývá místo).
Na závěr bych chtěla říct, že veškeré výše popsané chování je přirozené, proto ho lze považovat za normální. To však neznamená, že od určitého věku není nutné korigovat zjevné vady v řeči dítěte. Poselství toho článku spočívá v tom, že hlavní problém pravděpodobně spočívá v nevhodné kombinaci preferovaných potenciálů dítěte a rodiče. V takovém případě by bylo ku prospěchu, aby si „před svým prahem zametl“ nejdříve rodič a to se na logopedii patrně nedozvíte.
Těším na vaše příspěvky do diskuse.
Ohledně zdroje informací vás nechci klamat, celý článek píšu z hlavy, a přitom pochopitelně používám myšlenky všech autorů, ze kterých čerpám i pro svou vlastní knihu. Jsou to autoři jako: C. G. Jung, Sigmund Freud, Erik H. Erikson, Daniel A. Hughes, Heinz P. Röhr, D. Keirsey a M. Batesová, Mgr. Šárka Míková a další.
