Chodí Blažek okolo, nedívej se na něho

Skupina hráčů sedí na zemi v kruhu, čelem dovnitř kruhu a má zavřené oči, zatímco další hráč (pešek) obchází kruh, odříkává rozpočítadlo a až skončí, klepne posledního hráče v kruhu po zádech. Ten hráč musí vstát a chytit peška. Pešek se snaží utéct a posadit se na místo, kde seděl klepnutý hráč. Pokud se to peškovi podaří, klepnutý hráč se stává novým peškem. Pokud ne, pešek pokračuje ve své původní roli. Hráči v kruhu odříkávají: „Chodí pešek okolo, nedívej se na něho. Kdo se na něj koukne, toho pešek bouchne. Ať je to ten, nebo ten, praští ho pešek koštětem,“ a v průběhu toho pešek někoho dle vlastního výběru klepne.

Politici chodící kolem demokracie ve velkých kruzích jako pan Blažek a chovající se tak, že nás obyčejné smrtelníky z toho občas málem klepne infarkt, nikoli pešek. Nutí nás zamyslet se nad tím, co očekáváme od našich volených zástupců a kde jsou hranice jejich jednání ve veřejném prostoru.

Otevírají nám debatu o tom, jak by měli politici pracovat ve veřejné službě, jaké normy by měli dodržovat a jaký postoj bychom měli mít my, občané, k neetickému chování našich zvolených zástupců.

V historii české politiky se dají najít momenty, které mění její směřování. A měly silný vliv na chování následující generace politiků. Jeden takový moment představuje opoziční smlouva mezi ČSSD a ODS z roku 1998. Tento politický manévr měl dalekosáhlé důsledky, včetně nárůstu klientelismu a neprůhledných lobbistických záměrů v naší ekonomice a dotační a státní sféře.

Na politické scéně se od devadesátých let stále znovu a znovu objevují známky selhávání politiků ze všech stran vyjma jediné, což má za následek další dlouhodobé narušení důvěry veřejnosti v politický systém. Výsledkem jsou četné kauzy a skandály, které výrazně poškodily vnímání politické scény občany. O kauzách ministra Blažka se píše skoro pořád. Seznam všech dalších najdete snadno zde.

Jak tento gordický uzel politiky rozetnout?

Historie nám ukazuje, že vize a ideály jsou nezbytné hnací motory pro inovativnost a rozvoj společnosti. Příkladem může být rychlý ekonomický vzestup první republiky, který byl poháněn jasně stanovenými cíli a ambiciózními vizemi. Současná politická kultura však tyto inspirující vize postrádá, což vede ke stagnaci a nedostatku motivace pro inovace.

Tento nedostatek inspirace je vidět v nanicovatých politických strategiích, které se spoléhají na krátkodobé zisky a populismus, namísto dlouhodobého plánování a investic do budoucnosti. Výkřiky typu za nás bylo líp anebo chci mír, a ne válku jsou určeny uším lidí, které kromě vlastního břicha žádné jiné ani nezajímá. Tedy stejně jako jejich autory.

Například tzv. první republika byla svědkem rychlého ekonomického rozvoje, a to za pouhých deset let díky jasným a ambiciózním cílům mnoha podnikatelů a politiků. Namátkou jmenujme knihu J. A. Bati – Budujme stát pro 40 000 000 lidí. Pan Babiš i mnozí další se sice k podobným myšlenkám občas zkouší přihlásit, aby si vylepšili image, ale skutek utek.

Pro zajištění lepší budoucnosti je nezbytné, aby političtí lídři přijali odpovědný přístup k politice. A to, chce nové – neobnošené politiky. Co to pro takového kandidáta znamená:

Transparentnost ve vládnutí země by měla zahrnovat jasnou komunikaci o politických rozhodnutích, včetně jejich důvodů a očekávaných dopadů. Aktivní naslouchání zpětné vazbě od lidí znamená nejen slyšet, ale i reagovat na obavy a potřeby občanů.

Politici by měli pravidelně komunikovat s veřejností nejen prostřednictvím lajků ze sociálních sítí, ale měli by být osobně otevřeni nápadům a názorům, které mohou přinést nové perspektivy a řešení. A to znamená zkusit chodit mezi lidi. A naslouchat.

Tento přístup by mohl vést k obnovení důvěry ve veřejné instituce a posílit demokratický proces. Mohl. Ztracená důvěra se nazpět získává těžko. Ale stojí to za to.

Koneckonců, zdravá demokracie vyžaduje aktivní a informované občanstvo stejně jako odpovědné a transparentní politické vedení. Protože by se jinak mohlo stát, že nasraná veřejnost vezme hru do svých rukou a v té druhé sloce se to pokusí zveršovat takto: „… Ať je to ten, nebo ten, praštíme ho koštětem“. A to bude ta malá tečka za pokusem o demokracii v české kotlince.

Opakuji, a to bude ta malá tečka za pokusem o demokracii vůbec.

Zdroje: