Dvojí metr politiky a politiků

Všechny parlamenty a další politické instituce potřebné k řízení státu byly vytvořeny na konzervativních základech. A nyní si nevědí rady s nárůstem krizí a potřeb lidí. Začínají zaostávat, zejména co se technologického rozvoje týče. Tyto instituce totiž vznikly v době nástupu parního stroje.

A zatímco rychlost projednávání zákonů v parlamentech zůstala v podstatě stejná, vědeckotechnická revoluce popošla kupředu rychlostí blesku. A tak nad ní zvolení zástupci, ztrácejí kontrolu.

Když v roce 2009 vznikla Pirátská strana, málokdo jí přisuzoval úspěch. Všichni se jí snažili marginalizovat či pohřbít, hlavně proto, že byla naprosto odlišná svým liberálním přístupem k politice. Abychom si osvětlili situaci, to, že si někdo říká například hnutí ANO nebo Sociální demokracie (nově SocDem) neznamená, že by to nebyly naprosto stejné konzervy v přístupu k řešení důležitých otázek jako je ODS, TOP09 či KDU-ČSL.

Konzervativnost se myslí tím, jak se chovají v reálném politickém životě. Liberální politika podporuje volný trh, hospodářskou soutěž, podnikání a inovace. Věří, že stát by měl zasahovat do ekonomiky jen minimálně a neomezovat svobodu podnikání. Konzervativní politika také hájí volný trh, ale klade větší důraz na stabilitu, tradici a národní zájmy.

Liberální politika usiluje o rovnost příležitostí, sociální spravedlnost a ochranu menšin. Podporuje rozmanitost, multikulturalismus a lidská práva. Respektuje individuální volby a preference v oblastech jako je rodina, sexualita, náboženství atd. Konzervativní politika zdůrazňuje tradiční hodnoty, morálku a rodinnou soudržnost. Odmítá radikální změny ve společnosti a prosazuje zachování kulturní identity, národní hrdosti a patriotismu. Zastává konzervativní postoje k otázkám jako je manželství, potraty, eutanazie, legalizace atd.

Liberální politika uznává existenci klimatické krize a nutnost bojovat proti globálnímu oteplování. Podporuje zelenou energii, ochranu přírody a udržitelný rozvoj. Prosazuje mezinárodní spolupráci a dodržování environmentálních dohod. Konzervativní politika je skeptičtější k otázce klimatických změn a jejich příčin. Klade větší prioritu na hospodářský růst, energetickou nezávislost a národní suverenitu. Oponuje přílišné regulaci životního prostředí a omezením pro podnikání.

To jsou charakteristické znaky. Co myslíte, promítají se liberální a konzervativní principy i do toho, jak liberální a konzervativní politici reagují a jednají v různých kauzách? Tady doporučuji - Seznam politických afér v Česku, který představuje chronologický výčet skandálů od roku 1989. Doporučuji si tuto stránku projít vždy před volbami. A podívat se kolikrát je tam, ta, která strana jmenována. A znovu opatrně s vydělováním stran jako je sociální demokracie. Tzv. opoziční smlouvu uzavřeli dva konzervativní politici, takoví, kteří k sobě měli svým myšlením velice blízko. i když se samozřejmě snažili veřejnost přesvědčit o opaku. A Češi jim toto divadlo baštili dosti dlouhou dobu.

Média se nedávno věnovala osobním problémům a pochybením dvou členů Pirátů. Ti pro tyto zmíněné události nalezli svá řešení (jeden se vzdal všech stranických funkcí i zaměstnání a druhý propustil partnera z místa poradce). To je dospělý přístup. Udělám-li chybu, vyřeším ji.

A podívejme se na opačnou stranu. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) neunesl kritiku za svůj post o zneužívání sociálních dávek. Jurečka však kritiku odmítl se zdůvodněním, že to tak „nemyslel“. Komunistická propaganda u nás za totality rozdmýchávala protiromské vášně úplně stejnou stereotypizací. Že na to naváže ministr vládní strany po x letech po pádu komunismu? Buď je naprostý idiot, co neví, co mu jeho PR poradci píšou na sociální sítě anebo se vrhl do boje za záchranu voličských preferencí své strany neokoukaným způsobem. Bohužel pro nás všechny nevím, co je horší.

A paní Vaňková, primátorka Brna za ODS? Selhala ve vysvětlení fotografie, na níž drží rourku k šňupnutí nad bílým práškem. A výmluvy typu „Brno bylo vždy alternativní prostředí“ anebo „jestli vám to vadí, tak si mě odvolejte“, jsou nejen směšné, ale i nebezpečné. Vždyť jen to, že konzervativní politik vtipkuje o drogách ukazuje, jak vážně to potom asi myslí se změnou drogové situace u nás.

Vzpomínáte si na aféru Rudolfa Scharpinga, německého ministra obrany v letech 1998-2002? Rezignoval poté, co bylo zveřejněno, že dostal peníze a půjčku od Moritze Hunzingera, který byl PR poradcem a lobbistou. Hunzinger také zastupoval firmu, která vyráběla zahradní sekačky a Scharping se s ním nechal vyfotit na své zahradě se sekačkou. Tím porušil pravidla o střetu zájmů a zpochybnil svou důvěryhodnost. A v politice i díky dalším přešlapům, které se nestále s podobným „alternativním přístupem“ a „nadhledem“ snažil paušalizovat, skončil.

Výsledkem podobných akcí politiků je potom matení veřejnosti v tom, kde jsou skutečné hranice toho, co je správné a co nikoliv. Pokud se takto veřejnosti ukazují konzervativní hodnoty, je to skutečně špatné. Naposledy se to projevilo u incidentu, při kterém v Pivnici U Feřtů v Plzni na Lochotíně neukázněnost hostů vyústila až v napadení personálu. Celý příběh má nyní nečekanou dohru, ukázalo se totiž, že manželem agresivní ženy je vedoucí rokycanského státního zastupitelství Milan Pózel.

Když už se nám za bílého dne opíjejí pilíře státní moci, ty konzervativní prvky státního systému, o nichž předpokládáme, že jej budou vyztužovat, a reakce státu na to žádná, tak to je opravdu špatně. Takhle to vypadá, že politici s konzervativním myšlením nás vedou víte kam? Do pece Babišových slibů, odkud jsme už jednou utekli. O chlup.

Měli bychom se zamyslet nad tím, kam nás mohou vést různé politické směry. Liberální a konzervativní přístupy přinášejí odlišné vize společnosti.

Liberální politika klade důraz na evoluci, nové myšlenky a inkluzi. Je otevřená změnám, inovacím a přijímání výzev. Tento přístup nám umožňuje flexibilně reagovat na nové krize, technologické pokroky a společenské změny. Věří, že společnost by měla být svobodná, otevřená a schopna přizpůsobit se.

Na druhé straně konzervativní politika často zdůrazňuje stabilitu stávajícího systému. Její zastánci preferují zachování tradičních hodnot a struktur. Avšak, když se příliš pevně držíme minulosti, riskujeme, že ztratíme schopnost reagovat na nové výzvy a hrozby.

Jedním z problémů konzervativního myšlení je i jeho vyhýbavý postoj k rychlým změnám a odmítání všech nových myšlenek. To může vést k neefektivním reakcím na krize, jako jsme byli svědky v zmíněných kauzách. Konzervativní myšlení může být charakteristikou jednotlivců nebo skupin bez ohledu na jejich politickou orientaci, zatímco konzervatismus je spojen s pravicovými politickými stranami nebo hnutími

V dlouhodobé perspektivě může být konzervativní přístup problematický, protože neodpovídá na dynamiku moderního světa. Vědecké objevy, technologické změny a společenské evoluce nepřestávají vznikat znovu a znovu.

Pokud však jako politici nejsme ochotni přijímat změny a adaptovat se, hrozí, že se budeme stále více vzdalovat od potřeb a očekávání lidí.

Z tohoto pohledu se mi jeví, že liberální politika a liberální styl myšlení jsou lépe připraveni čelit budoucnosti. Věří, že klíčem k úspěšné budoucnosti je schopnost pružně reagovat na změny a spolupracovat na hledání nových řešení. Na nás voličích je, abychom si uvědomili, že naše rozhodnutí ve volbách ovlivňují směr, kterým se naše země bude ubírat.

Máme-li zvážit, co je pro nás nejdůležitější – zachování statusu quo za každou cenu anebo příprava na budoucnost – je liberální přístup i myšlení tím, co nám všem může poskytnout daleko větší prostor pro udržitelný růst a rozvoj.

Tímto způsobem může politika skutečně sloužit nám všem, nejen zájmovým či lobbistickým (betonovým) skupinám či jednotlivcům (oligarchům s řepkou a toustovým chlebem), a umožnit čelit výzvám budoucnosti s důvěrou a úspěchem. A hlavně s nadějí.

Konzervativní styl myšlení nás odsuzuje k opakování starých chyb za vyšší cenu. Je na čase, abychom se osvobodili od tohoto schématu a zvolili liberální přístup, který nám nabízí nové možnosti a perspektivy. Možná právě nyní přichází správný čas pro to, aby Piráti a další liberální síly ukázali, co v nich skutečně je.

Zdroje: