Srdce na parketu - finále 12. řady StarDance

Finále soutěže StarDance nás opět vtáhlo do víru tance, emocí a nezapomenutelných zážitků. Tím nejzásadnějším momentem, který mě osobně uchvátil, bylo vystoupení Dariji Pavlovičové. Její freestyle nebyl jen tanec. Byl to silný výrok o globální klimatické odpovědnosti, který měl sílu přenést nás do světa, kde každý pohyb vyprávěl příběh naší planety.

StarDance není jen soutěž. Je to platforma, kde se snoubí elegance, styl a hluboké poselství. Zde není místo pro slova; každý krok, každý zvuk hudby, každý úsměv je jazykem, který hovoří přímo k srdci. A v letošním ročníku byla tato neverbální komunikace dokonalejší než kdy předtím.

Obdivuhodný byl především tým vizážistů, stylistů a kadeřníků. Jejich práce nebyla jen o proměně vzhledu. Byla to alchymie, která transformovala soutěžící přímo před našima očima, podtrhovala jejich jedinečnost a pomáhala jim vyjádřit své nejhlubší emoce. A módní tým, který stál za jedinečnými kostýmy, si zaslouží stejnou pochvalu. Každý kostým byl mistrovským dílem, které nejen podtrhovalo pohyb, ale také odráželo duši tanečníka.

Hudební doprovod od Martina Kumžáka, Moondance orchestra a Epoch kvartetu byl důkazem, že hudba a tanec jsou nerozluční přátelé a spolu vytvářejí nezapomenutelné zážitky.

Přesto ne všechno bylo bez chyby. Porota, která měla být zdrojem odborného hodnocení, někdy sklouzla do povrchních bonmotů, ztrácející přitom smysl právě pro taneční umění. Zejména v posledních dílech byly jejich komentáře (Drexler, Chlopčík) často rozporuplné, což mohlo působit zmatečně. Ocenit však musím Richarda Genzera za jeho pozitivní přístup a schopnost vyvažovat tyto některé tvrdší momenty.

Moderátoři, zejména Marek Eben a Tereza Kostková, čelili výzvám s grácií a profesionalitou. Ono, když jste v přímém přenosu, jste často závislí na tom, co dostanete za stavební materiál abyste z něj udělali perfektní bonmot. A můj děda zedník říkával: „…víš, když dostaneš namísto pořádné cihly zmetek, tak s ním prostě nic rovného nepostavíš.“ Tereza Kostková, především, byla skvělou a nesmírně elegantní hostitelkou, která dokázala prohřát soutěžní atmosféru svým přístupem a srdcem.

Závěr finále byl symfonií pohybu, emocí a lidského umění. Tři různé představy a styly, každý jedinečný a originální, společně vytvořily nepopsatelnou radost. A právě toto je skvělá zpráva pro budoucnost této země: máme úžasné profesionály v zákulisí a odhodlané účastníky, kteří do soutěže vkládají své srdce a duši. Stačí se v tom každodenním životě připojit.

Tento ročník StarDance nám tím vším připomněl, že tanec není jen o technice a dokonalých pohybech. Je to o vyjádření sebe sama, o odvaze ukázat svou pravou podstatu. Když se například starší matka, která byla bulvárem a médií škatulkována do určité role, proměnila na parketu ve vroucí symbol ženství, bylo to určitě pro mnohé další lidi osvobozující a inspirující. Podobně, když sportovec, zvyklý na rytmus tvrdého tréninku, převedl své tělo do jazyka láskyplného tance, bylo to působivé svědectví lidské adaptability a vůle.

A pak tu byla ta drobná nenápadná dívka, která sice nevyhrála olympiádu ani zatím cenu Thálie, ale získala si srdce publika. Její cesta StarDance byla příběhem odhodlání a autenticity, který nás všechny hluboce oslovil. Nebylo to o okázalosti nebo technické dokonalosti, ale o schopnosti předat kousek sebe sama skrze pohyb. Srdcem k srdci.

Ve finále jsme byli svědky nejen soutěže, ale nádherné oslavy lidského ducha a kreativity. Poslední tanec všech párů a emotivní výkon Jana Ciny a Báry Polákové jen umocnili tento pocit jednoty a radosti. StarDance nám ukázal, že nejde jen o vítězství; jde o cestu, kterou procházíme, o to, co se učíme o sobě a o světě kolem nás.

Tento ročník byl připomínkou toho, že v životě nejde jen o to být milován za naše úspěchy, ale především o to milovat – milovat to, co děláme, lidi kolem nás a proces růstu a objevování. A to je nejcennější lekce, kterou nám StarDance může dát.

Děkujeme všem, kdo byli součástí této úžasné cesty. Váš talent, vášeň a odhodlání nás inspirovaly a připomněly nám, že tanec je skutečně uměním, které spojuje. Nakolik, to se ukáže hned zítra. My všichni jsme dostali jeden krásný dárek navíc.

Taneční představení, které k nám domů přineslo obyčejnou lidskou lásku, která nyní ví, co je to být smrtelnými ženami i muži s nesmrtelnou duší. A pak možná, ke svému překvapení zjistíme, že ani tak nepotřebujeme být milováni (ani za své taneční, herecké či sportovní výkony), ale víc než cokoliv jiného potřebujeme milovat. 💞

Zdroje: