Článek
Jak zaznamenávám v několika textech, jsme nyní v Česku v souvislosti s Palestinou-Izraelem svědky hluboké demagogie na jedné straně - a tichošlápkovské zbabělosti a pasivity na straně druhé.
S Izraelem významně obchodujeme se zbraněmi a dalším zbožím oběma směry. Přičemž Izrael je zároveň významný klientský stát USA - jako je jím i Egypt, Saúdská Arábie a jedna země, kde parlament tvoří sedm pravicových stran.
Česká moc
Pochopili jste již za období zostřených krizí od začátku našeho desetiletí, jak vlastně funguje nadvláda mocných v ČR? Chápete, kdo si vodí politické strany, kdo vlastní média a jak se chová „prostřední“ či „pomocná“ vrstva trochu lépe zajištěných lidí, kteří aktivně (horlivě) či pasivně pomáhají udržet tuto moc?
Jak odvážná je podle vás množina českých novinářů v oligarchizovaných médiích - i těch „veřejnoprávních“, která jsou také dalece povolná současné moci?
Mluvím-li výše o „klientských režimech“ USA, tak je k tomu zároveň v současném rozložení sil nutno přidat celou EU (s „paradoxními“ jevy jako Maďarsko, které je také významně obchodně a ideologicky propojeno s ultrapravicovou mocí v Izraeli). A zatímco Francii či Německu - a Egyptu a Saúdské Arábii - zůstává mnohdy manévrovací prostor (dalším dobrým příkladem budiž člen NATO Turecko), tak Česká republika je opravdu do největší míry vazalskou mocí.
Geopolitické i obchodní globální zájmy USA a Izraele v jeho regionu jsou imperativem pro české politické vykonavatele. Možná by se věc po troškách dala posunout demokratičtějším a pokrokovým směrem (mluvím mnohem spíše o Latinské Americe než o Číně a Rusku), ale takto vypadá nyní česká moc.
Demonstrace
Píši v několika článcích za poslední měsíc (srov. 3. 11., 30. 10., 29. 10., 16.10., 12. 10., 11. 10., 9.10.) o do očí bijícím pokrytectví a barbarství české moci v otázce Izrael-Palestina. A též o tradiční české zbabělosti a tichošlápkovství.
Tento obecný trend ubohosti a konzumující konformity měl některé výjimky. Takto mě například na první demonstraci a ještě před ní překvapil Jakub Patočka šéfující Deníku Referendum, který je jinak dalece konformní s českou pravicovou nadvládou. Vzbudil tím některé „kontroverze“, což je dobře.
Na první demonstraci za palestinské civilní obyvatelstvo a zastavení války 15. října vystoupil Patočka s poněkud pateticky-sebestředným projevem, ale vymezil se alespoň proti vlně nepokrytého fandění a roztleskávání pro státní brutalitu Izraele.
Několikrát se - opravdu poněkud pateticky - omluvil za novinářský stav a západní/evropskou moc s jejím bezprávím. A také odsoudil terorismus Hamásu. Jako mimochodem snad všichni řečníci na této demonstraci, kde mnohem lepší projev měl takový Zdeněk Jehlička z Mezinárodního hnutí solidarity. Přesto se otáčky propagandy českých „demokratických“ médií rozjely a všemožní jinak prý „kultivovaní“ propagandisté dosáhli takových výkonů, že by jim to mělo být připomínáno.
Počítám-li správně, proběhly od té doby ještě dvě větší demonstrace za palestinské civilisty a zastavení krvavého vojenského útoku. Jednu jsem pro vytíženost vynechal, ale byl jsem na té dosud poslední 1. 11. (ve stejný den jako tato velmi hanebná akce).
Skandovali jsme hesla často v angličtině o zastavení zabíjení, o svobodě pro Palestince (kterým je upíráno naším mocenským blokem právo na vlastní stát, respektive jeho existence je prakticky znemožňována). Rozpaky jsem pociťoval při heslech jako „From the River to the Sea, Palestine must be free [Palestina musí být svobodná od Řeky (tj. Jordánu) po Moře]“. Avšak když se podíváte na mapu vývoje izraelského zabírání území v průběhu několika desetiletí - a podíváte se na rozdělení území před územními zisky v Šestidenní válce z roku 1967, které jsou základem širokého světového konsenzu ohledně plaestinsko-izraelského vypořádání -, tak de facto vidíte palestinská území (rozdělená vedví) „od řeky k moři“.
Leckdo bude podsouvat - a také se to v mnou citovaných článcích českých propagandistů děje -, že heslo je synonymní s antisemitskými slogany typu: „nažeňme Židy do moře“. Ostře s tím nesouhlasím! Byl jsem na demonstraci, která nebyla žádným antisemitským davem. Potkal jsem zde své židovské přátele. Na konec měla proslov aktivistka s arménsko-židovskými kořeny, která možná z hlediska svého kulturního zázemí cosi ví o etnických čistkách.
Koluje na internetu fotografie demonstrantky s fotkou Petra Fialy coby komplice válečných zločinů a bezpráví (to je pravda nejen v tomto případě), kterážto demonstrantka je také oblečena v mikině, na níž lze posléze rozpoznat nápis „1972 Olympics“. Ona sama prý tvrdí, že to je opravdu náhoda a nápis neodkazuje k tzv. „Mnichovskému masakru“ izraelských sportovců.
I kdyby to bylo její barbarské krédo a ona byla antisemitka, tak to byl ojedinělý projev na té demonstraci, kterého si patrně v danou dobu málokdo všiml. Demonstrace jsou emocionálně vypjaté, chaotické, někdy nepřehledné, ale zacílení a obecný účel je u našich akcí jasný - a dle mě nejen přijatelný, ale naopak naprosto zásadně nutný!
Dostavím se i na další. Vy můžete „moudře“ mlčet nebo fandit zabíjení.
