Článek
Obezita a zažitá doporučení
Každý, kdo někdy bojoval s obezitou, to už slyšel milionkrát od odborníků i laiků. Pořád dokola se opakuje okřídlená věta. Příjem a výdej energie. Obezita je způsobena nadměrným příjmem energie v potravě a tekutinách a malým energetickým výdejem. Moc jíme a pijeme a málo se hýbeme. To vše je naprostá pravda.
Současná nejrozšířenější léčba je zaměřena na omezení energetického příjmu a zvýšení výdeje. Jíst a pít méně vydatně a více se hýbat. To je základní podstata současné léčby obezity. Ale ta často selhává. Chvilku vydržíme, řídíme se doporučeným postupem, a časem se pomalu a nenápadně vrátíme k původním návykům - k přejídání. Rozlousknout tento začarovaný kruh lze, ale musí se to vzít z úplně jiného konce.
Proč se tedy vlastně pořád dokola přejídáme a nejsme schopni se bohatého jídla vzdát? Může za to neurohormon dopamin. Tedy ne on sám, ale naše neschopnost získat ho v dostatečné míře jiným způsobem.
Dopamin
Je nazývaný hormonem štěstí. Díky němu cítíme slast, štěstí a slastný pocit. Ale je důležitý i pro jiné aspekty. Dopamin je zodpovědný za:
- získání pocitu štěstí po vykonání nějaké činnosti, nebo přijetí nějaké látky, obvykle potravy a tekutin
- zapamatování si místa a činností vedoucích k získání dopaminu
- schopnost soustředění, která vede k získání dopaminu
Dopamin je základní neurohormon, který nám umožňuje přežít. Díky dopaminu vykonáváme činnosti nutné k přežití. Jíme, pijeme, rozmnožujeme se, hýbeme se (původně byl základní smysl pohybu získání jídla). Po dobrém jídle, pití, sexu, sportu a jiných činnostech zažíváme pocit štěstí, který chceme znovu opakovat. To je naprosto přirozené. Ukážeme si to na příkladu jídla:
- Po dobrém jídle zažíváme pocit štěstí. Ten je tím více intenzivnější, čím lepší je jídlo. A od přírody vnímáme jako lepší jídlo, které je energeticky vydatné. Umožňuje nám lépe přežít. Připravit se na situace, kdy nebude dostupné.
- Snadno si zapamatujeme restauraci, kde dobře vaří, nebo obchod, kde prodávají chutné potraviny. Opět je to pozůstatek z počátku věků savců. V minulosti bylo nutné zapamatovat si místo, kde roste chutné ovoce nebo kde se dá ulovit kořist. Za tuto rychlou a trvalou paměťovou stopu může dopamin. Místa s dostupností dobrého jídla si zapamatováváme snadno i cestu k nim.
- Na získání potravy se musíme soustředit. Musíme být schopni v pořádku dojít na místo, kde je dostupné, a soustředit se na jeho získání. V minulosti bylo nezbytně nutné soustředit se na lov. Při sběru plodů si musíme dávat pozor, co sbíráme. Jedovaté bobule v košíku nechceme. V současnosti se musíme být schopni soustředit třeba na přípravu jídla. Jinak nám to nebude chutnat. Vrozený nedostatek dopaminu může vést k poruchám soustředění - ADHD. Spojitost nedostatku dopaminu a neschopnosti se soustředit je blíže popsán v článku: Ritalin a Concerta - zázrak v léčbě ADHD.
Dopamin jako zdroj možné závislosti
Příjemné a hezké pocity štěstí, blaženosti a libosti si přejeme zažívat všichni. Nikdo nechce zažívat přemíru negativních pocitů, i když jsou v rozumné míře pro náš život nutné. Více v článku Negativní pocity.
Pokud máme pocitů štěstí nedostatek, nebo zažíváme přemíru negativních pocitů, můžeme se začít odměňovat nějakou látkou, nebo činností nad obvyklou míru. Nebo ještě hůře, můžeme začít vyhledávat látky, které nám dopamin a tím i pocit štěstí uvolní okamžitě. Bez námahy. To je podstata závislosti.
Každá látka, nebo činnost, která je schopná uvolňovat dopamin, je potencionálně rizikem pro vznik závislosti. Jak velké toto riziko je, záleží na tom, kolik dopaminu se uvolňuje a jak rychle. Dobré jídlo zvyšuje hladinu dopaminu asi 20×. Kokain 500×.
Zdá se, že dvacetinásobné zvýšení dopaminu dobrým jídlem je oproti kokainu takřka bezvýznamné. Nadto je jídlo, na rozdíl od kokainu, zcela přirozenou součástí našeho života. Dopamin se má po jídle uvolňovat naprosto přirozeně a fyziologicky.
Problém, ale nastává, pokud zažíváme neúnosnou míru negativních pocitů, zažíváme frustraci, nebo máme nedostatek jiných zdrojů dopaminu. Máme nedostatek odměny. Dopamin je zodpovědný také za dobrý pocit po pochvale.
Všichni chceme zažívat pocity štěstí a z nedostatku jiných zdrojů může být i dvacetinásobné zvýšení dopaminu jídlem malým zázrakem.
Závislost na jídle
Ano i na jídle si můžeme vybudovat závislost. Závislost na dopaminu uvolněném po dobrém jídle. Závislost na pocitu štěstí po jídle. Pokud je jídlo jediným zdrojem našeho štěstí, je zle.
Závislost na jídle je způsobena stejně jako všechny jiné závislosti.
- Nedostatek jiných zdrojů štěstí
- Kompenzace negativních pocitů
- Do třetice to může být i nuda. Jíme, protože se nudíme.
Někdo sáhne po alkoholu, někdo po drogách a hodně lidí po jídle.
Jenže na rozdíl od alkoholu a drog si závislost na jídle nikdo neuvědomuje.
Přejídáme se, protože potřebujeme dopamin.
Jídlo má také stejnou záludnou vlastnost jako alkohol. Při nadměrném užívání, u jídla při pravidelném přejídání nad potřebu organismu, se začíná zvyšovat tolerance. Při pravidelném pití musíme začít zvyšovat dávky alkoholu k dosažení stejného efektu. Víc toho vydržíme a nejsme zjevně pod vlivem. U jídla platí totéž. Při pravidelném přejídání musíme začít zvyšovat množství jídla, aby se vyplavilo stejné množství dopaminu. Ke stejnému pocitu štěstí a odměny potřebujeme čím dál více alkoholu, nebo jídla.
Začarovaný kruh
Při nadměrné konzumaci jídla se to projeví na naší postavě. Obezita začne být vidět čím dál více. Z obézní postavy zažíváme negativní pocity, zažíváme frustraci a tu potom zajídáme. Je s tím spojeno stejně jako u alkoholismu mnoho obranných mechanismů. Začneme si to omlouvat a hledat všemožné výmluvy. Reakce obézních lidí, tedy těch, kteří nejsou se svou tloušťkou vnitřně vyrovnáni, je úplně stejná, jako reakce alkoholika. Útok a hledání všech možných argumentů proč je to v pořádku. Stačí se podívat na komentáře u článku: Obezita nás všechny stojí miliardy, a přitom má snadné řešení. 650 komentářů zdůvodňujících proč je bezvadné být obézní. První reakcí obézního, stejně jako alkoholika, je: „já nemám problém, oni jsou ještě obéznější, oni se taky přejídají, nemůžu s tím nic dělat, protože atd.“ Pokud člověk se závislostí, a je jedno na čem, začne kolem sebe kopat, je to neklamná známka problému. Minimálně není se svým problémem vůbec vnitřně vyrovnán. Nepřijal ho.
Kruh se uzavírá. Nakonec se člověk přejídá z frustrace z vlastní tloušťky. Začne odkládat štěstí všeho druhu na dobu, až zhubne. Podvědomě si zakáže být šťastný dokud nezhubne. Podrobněji v článku: Šťastný budu až…
Přejídání a orální období
K pravidelnému přejídání také patří slast přijímaná ústy. Pokud se jídlo stane naší jedinou radostí a slastí je to neklamná známka návratu do orálního období, které je podle Sigmunda Freuda prvním vývojovým úkolem, který musíme v dětství zvládnout.
Pokud jej nezvládneme, můžeme v něm částečně uvíznout. Častější ovšem je zpětná regrese - návrat do období, kdy nám bylo hezky. Tedy pokud v dospělosti zažíváme nadměrnou frustraci a negativní pocity, které už nemůžeme zvládnout, můžeme se v podvědomí vrátit do období, kdy nám bylo hezky.
Přejídání, bulimie a alkoholismus
Závislost na jídle může jít ruku v ruce s bulimií. Přejídáme se a pak se snažíme rychle to napravit zvracením, nebo usilovným cvičením. Stejně tak se někdy kombinuje se závislostí na alkoholu, drogách, nebo hraní. Patří sem i závislost na telefonu a sociálních sítích. Pořád je to o umělém hledání zdrojů dopaminu, kterým něco řešíme. Nelze řešit odděleně jedno od druhého. Všechny závislosti mají stejnou podstatu a musí se řešit komplexně. Paradoxně tedy s dobrou léčbou alkoholismu se nenápadně vyřeší i závislost na jídle. Ovšem je třeba zvládnout přesmyky jedné závislosti do druhé.
A co tedy s tím?
Vždy se dá něco dělat. Je to jednoduché a těžké zároveň. Je třeba si uvědomit a přijmout, že naše obezita je způsobena přejídáním a přejídání je způsobeno závislostí na jídle. Pokud si toto uvědomíme a dokážeme to přijmout je z poloviny vyhráno.
Změnit musíme myšlení. Vztah k sobě a ke světu.
- Začít se mít rád hned. Hned teď. Neodkládat to až zhubnete. Rádi se musíte mít tak, jak jste. Znamená to přijmout se vším všudy současný stav věcí. Svou současnou postavu i to, že si jídlem něco kompenzujete. Závislost na jídle není stigma. Má ji velká spousta lidí. Stačí se podívat kolem sebe. Pokud se nebudete mít rádi, jako tlustí nepohnete se kupředu. Tedy ne dlouhodobě a udržitelně. Hubnout trvale může jen člověk plně smířený se svým současným stavem.
- Najít a vyřešit vnější zdroje frustrace, problémů a vleklých negativních pocitů. Co můžete změnit, změňte. Nehledejte výmluvy a konejte. Platí nejzákladnější pravidlo: Co nemohu změnit, s tím se musím smířit. Smířit hluboce a vnitřně. Prostě najít schopnost hodit to za hlavu.
- Pokusit se najít i skryté zdroje frustrace. Podvědomí dokáže napáchat neplechu a vůbec o tom nemusíme vědět. Tady pramení schopnost mít se rád a věřit, že i svět mě má rád.
- Najít jiné zdroje potěšení. Není rozhodně cílem vyměnit závislost na jídle za alkoholismus, nebo závislost na drogách, či lécích. Patologická je i závislost na činnostech. Mít v ruce nonstop telefon není přirozené. Zdrojem dopaminu může být i velká spousta přirozených činností. Nemusíme nutně hned začít vrcholově sportovat. Stačí popojít pěšky. Zdrojem pohody a odměny je setkávání se s lidmi. Najděte činnosti, kde budete s lidmi. Můžete objevovat nové, nebo navázat na dávno zapomenuté koníčky.
- Dodržení energetické bilance příjmu energie vám jistě pomůže. Méně vydatně jíst a více se hýbat. Ale neznamená to, že váš život musí být hnusný. Odepření si jediného zdroje štěstí - dobrého jídla je cesta do pekla. Bez štěstí a odměny nelze žít. Musíme najít jiný zdroj dopaminu - štěstí, nebo dietu uzpůsobit. Nejíst jen jídlo, které nám nechutná, ale raději zmenšit dávky chutného jídla. A přidat jednoduchý pohyb. Pár zastávek tramvají, nebo autobusem se dá dojít i pěšky. Stačí jen překonat lenost začít.
- Pokud si se svou schopností mít se rád hned, nebo se zdroji otevřené a skryté frustrace, nevíme rady, není od věci začít navštěvovat terapeuta, který nám s tím pomůže. Obezita je doopravdy v hlavě. Prostě úplně obrátit přístup. Napřed vyřešit svou schopnost mít rád a teprve poté vyhledat odborníka na obezitu. Při hledání správného terapeuta je možné se inspirovat v článku: Jak si vybrat odborníka. Článek je sice napsaný na alkoholismus, ale závislost na jídle má stejný princip a lze ho bez problémů využít.
Závěrem
Mám rád všechny lidi. Je úplně jedno, zda jsou hubení, nebo obézní. Velcí, nebo malí. Nerozlišuji, ale v adiktologické ambulanci se často setkávám s lidmi, pro které je jejich obezita dalším zdrojem trápení. A obvykle s vyřešením jejich další závislosti, se kterou původně přišli (alkohol, drogy, hraní atd.), se vyřeší i jejich závislost na jídle. Vyřeší své frustrace a najdou jiné zdroje potěšení. Začnou hubnout i bez diet.
Všem přeji, aby našli svůj kousek štěstí i jinde než v jídle.
Mgr. Radek Talpa adiktolog
Zdroje:
KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s.
MYSLIVEČEK, Jaromír, et al. Základy neurověd. 2. rozšířené a přepracované vydání vydání. Praha : Triton, 2009. 390 s.
