Článek
Když člověk hledá na internetu něco o posilování, často narazí na úplný zmatek. Jeden zdroj říká, že stačí pár sérií týdně, druhý tvrdí pravý opak. Všude čísla, grafy, statistiky, různé metaanalýzy a přehledy odborné literatury. A člověk má pocit, že ti vědci se v tom snad sami nevyznají :-).
Ale tahle studie, kterou zde budu rozebírat, nedělá další nový experiment s činkami. Ona se dívá o úroveň výše - dívá se do „kuchyně vědy“. A zkoumá, jak kvalitní ty metaanalýzy vlastně jsou (zde konkrétně o posilování). Tedy nejde o to, jak cvičit a jestli trénink funguje (to víme, že ano), ale jak moc se dá věřit tomu, co už někdo shrnul před námi.
Studie je tzv. typu umbrella review. To znamená, že to není jedna metaanalýza, ale přehled metaanalýz. Prostě tak, jako se z několika studií udělá systematický přehled nebo metaanalýza, tak z několika přehledů či metaanalýz se udělá umbrella review. Je to prostě taková studie studií studií :-).
Jedná se tak o nejvyšší úroveň důkazů v medicíně a vědě, protože shrnuje závěry, které již byly jednou shrnuty. Cílem je poskytnout jediný, komplexní a nejspolehlivější pohled na danou problematiku.
Autoři zde prezentované studie tedy ve výsledku prohledali tři velké databáze vědecké literatury (PubMed, Web of Science a Cochrane). A nakonec jim po všech filtrech vyšlo 19 metaanalýz, které se zabývaly silou, hypertrofií (svalovým růstem), nebo obojím - a to u zdravých mladých dospělých (18+). V nich bylo dohromady 587 randomizovaných studií a 12 375 lidí. To je opravdu hodně dat.
Pak hodnotili ty metaanalýzy pomocí dvou nástrojů kvality (AMSTAR 2 a GRADE). Laicky řečeno: posuzovali, jestli byly udělané pečlivě, podle pravidel, jestli posuzují riziko zkreslení, jestli řeší publikace, které se do výzkumu „nepodařilo dostat“ atd. Čili cílem této studie nebylo zjišťovat, zdali je nějaká metoda cvičení lepší nežli jiná.
Studii přikládám zde, nebo je pod článkem.
A na co se přišlo?
Výsledek byl docela pestrý:
- Metodologická kvalita byla od „fair“ po „excellent“, čili nebyla tam žádná „low“. Tato kvalita označuje důvěryhodnost studie - tedy jak poctivě a bez chyb byla provedena, aby se dalo výsledkům věřit.
- Kvalita důkazů (neboli spolehlivost výsledků) byla od „very low“ až po „high“. Tato kvalita zase označuje, jak spolehlivé ty výsledky jsou. Zde to rozmezí bylo ale větší a tedy méně přesvědčivé.
Hierarchie metod syntézy důkazů: Ačkoli vědecké studie mají své mouchy, stále jsou to nejdůvěryhodnější zdroje informací.
Zajímavé také bylo, že novější metaanalýzy bývají obecně lepší. Což je ale celkem logické, protože věda se sama učí, jak metaanalýzy dělat kvalitněji a lépe. A taky se ukázalo (také celkem logicky), že metaanalýzy, které byly metodicky lepší, mívají i lepší kvalitu důkazů. Jinak řečeno: kde je lepší provedení, tam často bývá i lepší kvalita důkazů.
Na druhé straně — některé metaanalýzy neměly dopředu zaregistrovaný „plán“ (tzv. protokol), podle kterého měly postupovat. To znamená, že autoři studie si ten plán mohli měnit za pochodu. Což není úplně ideální, protože když vědec něco mění průběžně, může to ovlivnit výsledek, aniž by si toho byl vědom.
A další problém: některé metaanalýzy nezkoumaly, jestli náhodou nepřehlédly studie, které nebyly publikovány. Což se reálně děje. Někdy se studie, které „nic neukážou“, prostě nevydají, protože výzkumníci, časopisy i sponzoři studií často preferují výsledky, které prokazují nějaký účinek, nebo jsou „nové a zajímavé“. A tyto studie pak chybí v souhrnech - čemuž se říká publikační bias. A pokud to někdo nekontroluje, může to celkový obrázek zkreslit.
A pak existuje ještě třetí „detail“ — některé metaanalýzy rovněž nekontrolovaly, jak kvalitní byly ty studie, které do nich zahrnuly. Takže tam mohly být i slabší studie, což i v tomto případě může závěrečný verdikt zkreslit.
Proto autoři téhle umbrella review píšou, že i když metaanalýzy vypadají jako „velké shrnutí všeho“, pořád to nemusí být úplně neprůstřelné. Je tam spousta míst, kde může vzniknout nepřesnost.
Limity studií o posilování
Autoři zmiňují, že spousta metaanalýz pracuje jen s jednou tréninkovou proměnnou. Například jen s tréninkovou frekvencí, nebo jen s tréninkovým objemem. Ale trénink není jedna proměnná. To znamená, že výsledky se nemusí dát úplně snadno převést do praxe.
Dále: různé studie měřily sílu a hypertrofii různými způsoby. A pak se to poskládalo dohromady, čímž vzniklo hodně rozdílných metod v jednom souhrnu. Navíc se často nedělalo žádné rozlišení podle pohlaví, věku, trénovanosti atd.
To jsou další věci, které mohou výsledky více či méně zkreslit.
Závěrem
Kdybychom to měli nějak shrnout, tak tahle studie říká, že metaanalýzy o silovém tréninku (pro zdravé mladé dospělé lidi) jsou většinou udělané spíše kvalitně než nekvalitně, ale kvalita důkazů je hodně různá – od hodně slabé až po vysokou. Každopádně ona kvalita se postupně zlepšuje.
Je důležité si uvědomit, že vědecký svět není jednolitá pravda vytesaná do kamene, ale postupná cesta k ní. A někdy to, že jedna metaanalýza tvrdí něco jiného než druhá, není proto, že by někdo lhal, ale protože metaanalýzy samy mohou mít různé slabiny, různé postupy a různé kvality.
A i když to může znít, jako že metaanalýzy jsou „děravé“, tak to není důvod přestat věřit vědeckým závěrům. Ano, kvalita se liší. Ano, nejsou jedna jako druhá. Ale pořád je to nejlepší forma důkazů, kterou máme. Není nic nad nimi. Věda se pořád učí, piluje metody a postupně se zlepšuje.
Zdroj:
