Článek
Takže, jak je to „doopravdy“?
Většina těch, kteří tvrdí, že „za komunistů“ nebyl problém sehnat byt, argumentuje tím, že člověk holt nesměl být líný. Tedy že pro to, aby získal snadno byt, musel odejít na venkov, do „Sudet“ nebo třeba na Ostravsko, jít (a to bez ohledu na své vzdělání) pracovat do dělnické profese, případně si stavět domek svépomocí, tedy ve svém volném čase po práci.
Případně mohl ještě vstoupit do stavebního družstva, zaplatit členský vklad ve výši kolem 30 tisíc (co do místa a hlavně roku se tato částka různě lišila - ovšem průměrná mzda se tehdy pohybovala kolem 2000 Kč a nástupní platy vysokoškoláků byly pod tímto průměrem) a k tomu - opět ve svém volném čase - odpracovat x hodin zadarmo na stavbách tohoto družstva a po několika letech za to „dostal“ družstevní byt, kde místo nájmu splácel anuitu. Nebo také mohl někdo několik let ve svém volném čase opravovat nějakou starou venkovskou „barabiznu“ či se pokoušet ze sklepního nebo půdního bytu IV. kategorie vytvořit něco, v čem by se dalo bydlet.
Jenže nesmírně podobné je to i dnes! Kdo je ochotný se přestěhovat do Bruntálu, Karviné, Chomutova nebo Litvínova, bez problémů sežene do nájmu hezký 3+1, za který i se službami bude platit kolem 10 tisíc měsíčně. „Jediným problémem“ je pouze to, že v tom Litvínově, Chomutově, Bruntále nebo Karviné nejspíš dobře placenou práci nesežene, pokud tam vůbec nějakou práci sežene.
Takže - není-li ajťák či podobná profese pracující z domova - ze severních či severozápadních Čech bude nejspíš muset dojídět za prací do Prahy nebo Plzně, případně - bude-li mít štěstí - sežene nějaké slušně placené místo v lázeňství či turistickém ruchu v Karlových Varech nebo Mariánských Lázních. Z Bruntálu, Karviné či z Havířova bude zase muset jezdit pracovat do Ostravy, Opavy nebo Olomouce. Takže bude mít sice levný nájem, ale za tu „cenu“, že bude denně tři, čtyři hodiny dojíždět do a z práce, případně přes týden bydlet někde na ubytovně či v pronajatém jednom pokoji.
Myslím si, že nepříliš drahý nájem se asi dá sehnat i přímo v té Ostravě. A když jsem právě v Ostravě byla týden loni v květnu (navštívit kamarádku a místní velmi kvalitní divadelní přestavení), skoro na každém rohu visela velká reklama na nábor řidičů pro ostravskou MHD, kde dokonce nabízeli 100 tisíc náborového příspěvku. Takže komu nevadí jezdit v Ostravě tramvají nebo autobusem, ten když ne přímo v Ostravě, tak ne až tak daleko od ní určitě sežene pronájem hezkého bytu velmi levně, takže si časem bude moci dovolit i tu hypotéku a za 20-30 let pak bude mít někde na Ostravsku byt či domek ve svém vlastnictví.
Jak moc se to liší od toho stavění svépomocí či členství v družstvu před 40 lety? Já osobně - kdybych neměla jinou možnost, jak bydlet - bych tedy stokrát raději jezdila s tramvají a po směně měla volno, případně denně dojížděla dvě hodiny do práce a další dvě zpět (tedy místo 8 hodin měla po práci volna jenom polovinu toho času) a v době víkendů, svátků a dovolených si mohla pěstovat svá hobby a jezdit do zahraničí, než abych několik let všechen volný čas včetně víkendů, svátků a dovolených trávila „na maltě“, jak to bylo obvyklé „za komunistů“.
Ostatně i v dnešní době se člověk může odstěhovat na venkov. Jsou obce a malá městečka, které určitým profesím - např. lékařům a zubařům, občas i učitelům - nabízejí velmi slušné ubytování za pár korun, jen aby byli ochotní do té „Zlámané Lhoty“ odejít a aspoň pár let tam zůstat. Zase, jak se to liší od těch podnikových bytů? Podle mého pouze v tom, že podobné nabídky už nedostávají dělníci, ale lékaři.
Stejně tak se i dnes dají na venkově najít starší zanedbané domky prodávané za částky, na které hypotéku sežene i člověk s podprůměrnou mzdou. Ovšem zase to znamená, že dotyčný/á bude muset několik let buď v každé chvíli volna dřít na jeho zvelebování, nebo mít dvě práce, aby si na to mohl(a) zaplatit řemeslníky. Tedy zase, proti 70. a 80. letům minulého století vlastně žádný zásadní rozdíl.
Ano, problémem je získat bydlení ve velkých městech, natož pak přímo v Praze. Sehnat v Praze pěkný byt na výhodném místě za ne moc velké peníze je velmi obtížné, ne však zcela nemožné. Ovšem ani v tomto se oproti té mnohými tolik opěvované minulosti nic moc zásadního nezměnilo. Kdo neměl to štěstí, že v Praze (Brně, Plzni, Olomouci…) se narodili už jeho prarodiče (případně nějací jiní příbuzní), po kterých bylo možné podědit byt či domek, ten to s bydlením v těchto městech neměl snadné nikdy, za Rakousko-Uherska, za první republiky, za Protektorátu, „za komančů“, v 90. letech - a nemá to snadné ani dnes.
Kdo má 10 a více milionů na účtu nebo vysoce nadprůměrně placenou práci, takže hypotéku ve výši 40-50 tisíc měsíčně si může v pohodě dovolit, ten - na rozdíl od toho minulého režimu - si může mezi inzeráty nebo v libovolné realitce vybírat z desítek až stovek bytů přesně takový, který by se mu líbil. Jakmile zaplatí, může se stěhovat klidně druhý den.
Kdo má plat průměrný nebo dokonce podprůměrný, ten holt nejspíš musí na vlastnictví bytu v Praze či jiném velkém městě navždy zapomenout. Nebo si sehnat práci lépe placenou, případně práce dvě, aby utáhl tu hypotéku - ovšem i tak nejspíš ten vlastní byt ve velkém městě bude jen nějaký sídlištní průměr až podprůměr. Pokud chce člověk s průměrnými či lehce podprůměrnými příjmy vlastnit byt velký a v hezkém prostředí, v Praze či v Brně to určitě nebude - možná tak v Kladně, Lysé nad Labem, Benešově, Kolíně, ve Vyškově, v Rajhradě apod. Ovšem pak se zase bude nejspíš muset smířit s tím, že bude trávit každý pracovní den zhruba 3 hodiny dojížděním.
Nebo se na vidinu vlastnictví bytu vykašle a byt v Praze či jiném velkém městě si prostě pronajme. I pokud jde o pronájmy, nabízejí se v těchto městech nejméně stovky bytů, ze kterých si lze vybírat. Ovšem najít ve velkém městě pěkný byt na dobrém místě za ne až tak moc peněz je trošku na úrovni hledání té příslovečné jehly v kupce sena. Buď to trvá několik měsíců až let, nebo - pokud člověk potřebuje bydlet rychle - je nutné jít na určitý kompromis.
Už jedna autorka zde před nedávnem psala své „veselé historky“ o tom, jak začínala se spolubydlením a jak ti spolubydlící byli divní, a že než našla byt, který si mohla dovolit a zároveň se jí natolik líbil, že byla schopná v něm vydržet déle než pár měsíců až rok, mockrát se stěhovala.
Tuto její zkušenost mohu jen potvrdit - jsem v Praze více než 15 let, posledních 7 let bydlím ve stejném bytě, ale předtím jsem se co půl roku až rok stěhovala. Taky jsem o tom už jednou psala.
Ovšem díky tomu, že dnes existuje naprosto volný trh s nájemním bydlením, není třeba zůstávat roky v bytě, který mi nevyhovuje. Což je určitě lepší než za minulého režimu, kdy byl ve velkém městě člověk většinou rád, že vůbec „dostal“ nějaký byt (ve skutečnosti pouze nájemní smlouvu na určitý byt) a odstěhovat se z bytu ošklivého, extrémně malého, horší kategorie nebo v mizerném místě do něčeho lepšího bylo velmi těžké - a rozhodně to nikdy nebylo „zadarmo“. Při výměnách bytů byly doplatky „na ruku“ naprosto běžnou věcí.
Zato dnes, pokud se mi po čase byt nelíbí, lezou mi na nervy další nájemníci v domě, případně chování jeho majitele, během měsíce mohu bydlet jinde a nikoho kvůli tomu uplácet nemusím. Ne, nevymýšlím si, vždycky jsem ve smlouvách měla maximálně dvouměsíční výpovědní lhůtu - a rozhodně jsem kvůli tomu nikdy „na ulici“ neskončila.
Takže i pokud je někdo popelář, prodavačka nebo uklízečka, může bydlet v Praze. Samozřejmě ne zrovna na Václaváku nebo na Malé Straně, ale někde na okraji na sídlišti. Další věcí je - a o tom jsem zde také psala už mockrát - že v současné době je příspěvek na bydlení velmi vysoký, takže i svobodná a bezdětná uklízečka nebo prodavačka si může dovolit bydlet v Praze v poměrně pěkném 1+1, zatímco matka samoživitelka s jedním dítětem, která vydělává podprůměrnou mzdu (třeba tím „pípáním na kase v supermarketu“), případně mladý pár, kde oba mají podprůměrné příjmy, díky příspěvku na bydlení finančně „utáhnou“ i 2+1 nebo dokonce menší 3+1.
A může mi někdo vysvětlit, proč by člověk, který je sám, potřeboval větší byt než garsonku nebo 1+1? To tam chce pořádat plesy, nebo co? Stejně tak mi není jasné, proč by zrovna byt 2+1 neměl být považovaný za dostatečně důstojné bydlení pro matku s dítětem, případně pro bezdětný pár.
Opravdu za minulého režimu běžně bydleli „singlové“ ve 4+1?
Realita je přesně obrácená - v roce 1989 připadalo na každý byt zhruba čtyři a půl člověka, zatímco dnes je to polovina.
Současná průměrná česká domácnost jsou tedy dva lidé. Vzhledem k tomu, že pořád ještě existují statisíce rodin s nejméně jedním dítětem, musejí zde (aby to mohlo statisticky vycházet) existovat také statisíce jednočlenných domácností. Prakticky každý svobodný, rozvedený nebo ovdovělý člověk tedy dnes bydlí sám - a prakticky nic, a to včetně financí, jej nenutí, aby sám nebydlel.
Neříkám, že je to špatně - nejsme ve středověku, aby se v jedné místnosti tísnilo deset lidí. Na straně druhé pokud statisíce bytů 2+1 a větších, stejně jako rodinných domků, často i původně vystavěných jako dvougenerační, dnes obývá pouze jeden jediný člověk, nemůžeme se divit, že je bytů pořád nedostatek, kvůli čemuž jsou drahé.
Ano, jsou zde i další faktory, které bydlení zdražují. Zvláště ve velkých městech je na trhu mnohem méně bytů, než by mohlo být. Jsou lidé, kteří „drží“ byty pro své děti či vnoučata, ale pronajmout je nechtějí ani za nic. Zde by asi pomohlo, kdyby došlo ke změně zákonů tak, aby bylo možné se velmi rychle a snadno zbavit nájemníka, který neplatí nájemné nebo dokonce ničí vybavení bytu či obtěžuje ostatní nájemníky v domě. Pokud by byl každý takový „výtečník“ vystěhovaný (klidně i za asistence policie) během pár dní, možná by se tolik lidí nebálo své volné byty pronajímat.
Asi největším problémem je, že ve velkých městech existuje poměrně dost firem vlastnících vyšší desítky, stovky nebo dokonce tisíce bytů - a než by šly s cenou nájemného dolů, raději jich polovinu nechají neobsazených nebo je pronajímají turistům přes Airbnb.
Vážně mi není jasné, proč by zrovna takovýmto firmám neměl být každý ten dlouhodobě neobsazený byt opravdu hodně citelně zdaněný.
Jenže když to Piráti navrhovali, to bylo najednou křiku!
Na související témata:
