Článek
Nejvíc si za ni ovšem mohou sami, protože za tu spoustu let, co jsou dospělí, už se mohli dávno naučit hospodařit i se naučit ovládat své choutky koupit si jakoukoli zbytečnost, po které zrovna touží, přestože jsou pak kvůli útratě za tyto věci nuceni až do dalšího důchodu živořit.
Či jako v případě článku od Legendárního medvěda, na který reaguji, naučit se ovládat své choutky vyhovět zaplatit vše, po čem touží jejich blízcí (v tomto případě vnoučata). Potom by je třeba výlet do ZOO vyšel stejně jako nás kolem dvou tisíc a ne pět. Ovšem my platili za tři děti. A do ceny započítávám i náklady na benzín, které vzhledem k dvouhodinové cestě nebyly zanedbatelné. I tak nás ta návštěva ZOO vyšla podstatně levněji. My jsme si totiž v té ZOO koupili jen zmrzlinu a pití (a ani jedno z toho navíc ne všichni). A do suvenýrů jsme ani nezavítali. A to bychom si to mohli dovolit, aniž bychom celý další týden tahali z mrazáku levné polotovary (my tam tedy stejně žádné nemáme, a navíc žádný levný polotovar snad ani neznám). A víte co? Děti byly z návštěvy zoologické zahrady nadšené i tak.
Rady, jak hospodařit s penězi
Nyní ale přejděme k několika základním zásadám, jak hospodařit se svými penězi.
1. Větší výdaje plánujte dopředu. Spoustu věcí lze předpokládat. Víme, že budeme potřebovat peníze na Vánoce, na dovolenou nebo výlety, na obměnu šatníku a nové boty, na pojištění auta, daň z nemovitosti atd. Počítejte tedy s těmito výdaji už dopředu a odkládejte si na ně část svého příjmu, jakmile k vám daný měsíc peníze dorazí. Pokud vám dělá takové plánování problém, můžete vyzkoušet tzv. obálkovou metodu. Pro každý plánovaný výdaj budete mít jednu obálku, na kterou si napíšete, ke spoření, na jaký výdaj slouží a jaká je cílová částka v této obálce. Doporučuji si ke každé obálce i určit, jakou má prioritu a kolik do ní budete každý měsíc odkládat. Pokud máte peníze v bance a používáte internetové bankovnictví a máte spořící účet, můžete si na něm vytvořit virtuální spořící obálky. V takovém případě doporučuji si na tyto výdaje rovnou nastavit trvalý příkaz.
2. Pokud máte problém hospodařit se zbytkem peněz, plánujte si i běžné výdaje. Můžete opět použít obálkovou metodu. Peníze si rozdělíte na jednotlivé týdny a dny. Dle stylu nakupování, jaký preferujete, si můžete např. dát každý týden 2/3 peněz na jeden velký nákup a zbytek rozdělit rovnoměrně na každý zbylý den na drobné nákupy. U internetového bankovnictví můžete k takovému plánování použít nejen obálky, ale můžete si také nastavit denní a týdenní limit útraty.
3. Plánujte si, co budete kupovat. Zkontrolujte si po sobě účtenky a podívejte se, za co utrácíte. Pravděpodobně tam najdete spoustu věcí, bez kterých jste se mohli obejít. Ať už se jedná o různé pochutiny nebo o nesezonní ovoce a zeleninu, jejichž chuť je mimo sezónu beztak většinou mizerná. Doma si nad těmi účtenkami sedněte a zamyslete se nad tím, bez čeho byste se vlastně v klidu obešli. A co by šlo pořídit levněji. Pokud můžete, polotovarům se snažte spíš vyhnout, vyjdou většinou o poznání dráž než domácí strava. A jídlo si pečlivě naplánujte tak, aby ho bylo tak akorát. A pro případ, že přeci jen budete mít zbytky, si naplánujte, jak z nich vytvořit nějaké další jídlo.
4. Pokud vyrážíte někam na výlet, vezměte si svačinu z domova. Tím ušetříte peníze za předražené občerstvení, a ještě si patrně dáte k jídlu něco zdravějšího než to, co takové rychlé občerstvení nabízí. Pokud s sebou berete vnoučata, poproste jejich rodiče, ať jim s sebou nabalí takovou svačinu, jakou budou jíst. Vy jim můžete pak přilepšit třeba tím, že jim koupíte za pár kaček jejich oblíbené bonbóny. Pokud si nemůžete dovolit kupovat hordu suvenýrů, tak je nekupujte. Jestliže s sebou máte vnoučata a víte, že se bez nich neobejdou, dohodněte se s jejich rodiči, ať vám na tyto suvenýry dají peníze. Ani na jedné z možností není nic špatného. Naopak, pokud takto vnoučatům předáte alespoň něco z finanční gramotnosti, je to pro ně mnohem větší dárek než pár předražených suvenýrů, byť to možná zatím nedokáží ocenit.
5. Když na něco nemám, tak to prostě nekupuji. Buď si to odpustím úplně, nebo se porozhlédnu, zda tu samou věc neseženu někde výrazně levněji. Případně se mohu porozhlédnout po nějaké dostupnější alternativě.
6. Myslete na budoucnost a spořte si na důchod dopředu. Nespoléhejte se jen na to, co vám dá stát. Spořte si do budoucna, i když už v důchodu jste. Čím budete starší, tím více pomoci budete nejspíš potřebovat. A základní potřeby se vám tím prodraží. Mít na tuto dobu rezervu, kterou si můžete ke státnímu důchodu přilepšit, se hodí.
Děti jsou finančně náročné zejména pro rodiče (a nikoli prarodiče)
Dále bych chtěla ještě upozornit na jednu věc. Legendární medvěd psal o tom, jak si nemůžou důchodci nic dovolit, byť se tedy on sám na výletě pěkně rozšoupl. Já bych ale ráda upozornila na to, že rodiny s dětmi sice možná mají vyšší příjem než ti důchodci, ale zase je ty děti stojí měsíčně mnohem více než těch pět tisíc. Rodiče je totiž živí každý den, kupují jim nové oblečení, boty, dováží je do škol a na kroužky, kupují jim drahé autosedačky, školní pomůcky, hračky, sportovní vybavení, platí jim různé školní akce, tábory atd. A i tak berou děti na výlety, aniž by potom museli další týden živořit. Ono to opravdu jen o příjmu nebude, že? Z velké části jde nejen o to, jaký má rodina příjem, ale i o to, jak s ním umí zacházet. A pokud už chceme tvrdit, že je draho, bylo by správné říct, že je draho nejen pro důchodce, ale i pro rodiny s dětmi, invalidy a mnoho dalších lidí, kteří mají z různých důvodů nižší příjmy. Byť já osobně si myslím, že to, že nemít na předražené suvenýry s předraženým občerstvením opravdu není znak toho, že bych se měl po finanční stránce nějak špatně.
