Článek
Během mé návštěvy Kazaně se vzhledem k mému časovému rozvrhu a apriornímu zájmu o působení mých krajanů v Povolží, zaměřuji ve zdejším vlastivědném muzeu především na expozice týkající se přelomu 19. a 20. století, období ruské občanské války a působení čs. legií na Rusi.
Jedním z oddělení, týkajícím se jistým způsobem problematiky legií a obsazení Kazaně čs. vojskem[*], je však i expozice věnovaná slavné rusko-americké spisovatelce Olze Alexandrovně Iljinové[**]. Tato pozoruhodná žena, pravnučka slavného básníka začátku 19. století Jevgenije Abramoviče Boratynského (který má nedaleko odtud vlastní muzeum), jejíž svobodný duch nebyl s to smířit se s novým bolševickým pořádkem, spojila de facto svůj osud na dva roky s čs. legiemi.
Když byli Čechoslováci nuceni v noci z 9. na 10. září 1918 město vyklidit, přidala se totiž i se svým mužem, poručíkem Iljinem, společně s řadou místních rodin k jejich koloně a poté absolvovala s „Běločechy“ celou sibiřskou anabázi, včetně evakuace na americké lodi do USA v r. 1920. Své zážitky, útěk před bolševiky a dvouleté putování Sibiří až po odchod do exilu literárně zpracovala v knize Bílá cesta – Ruská odysea 1919-1923 (Bělyj puť – Russkaja Odisseja 1919-1923)[***].
--------------------------------------
[*] Tažení na Kazaň se účastnily ruské jednotky pplk. Kappela, srbský oddíl mjr. Blagotiče, části 1. čs. střeleckého pluku Jana z Husi a 2. baterie 1. čs. dělostřelecké brigády, vše pod velením por. Švece. Čechoslováci Kazaň dobývali od přístavu, 6.8. 1918 se zmocnili nádraží, věznice a pevnosti. Centrum města dobývaly jednotky pplk. Kappela, které se zmocnily i místní pobočky státní banky, kde zrekvírovaly na poslední chvíli státní poklad (což je fakt, který vyvrací základní mystifikaci – údajné drancování banky čs. legionáři). Již 7. 8. 1918 bylo celé město očištěno od bolševiků.
[**] Angl. Olga Ilyina-Boratynskaya (1894-1991)
[***] Белый путь – Русская Одиссея 1919-1923.
A její život byl nejen velmi dlouhý a pohnutý, ale i neobyčejně plodný. Díky čemuž se sama stala jednou z hrdinek slavného románu Thorntona Wildera Den osmý.
Nebude tedy od věci krátce se o její podivuhodné životní pouti aspoň ve zkratce zmínit…
/…/
Zatímco její manžel se účastnil bojů v řadách Bílé armády, Olga po útěku z Kazaně žila nějakou dobu v Krasnojarsku, načež se v roce 1922 uchýlila se synem do mandžuského Charbinu, který se v té době stal útočištěm tisíců ruských uprchlíků. Hlavně z řad aristokracie a inteligence.
Charbinské nádraží
Zde se konečně po dlouhých měsících odloučení shledala s manželem.
Začátkem roku 1923 se jim podařilo emigrovat do Spojených států. Usadili se nejprve v San Rafael v Kalifornii a poté se přestěhovali do San Francisca, kde pracovala jako prodavačka v obchodě s bižuterií a dámskými oděvy, později se stala módní návrhářkou.
V roce 1926 vydala svou vlastní sbírku Mlčení hvězd (Molčaňje zvězd). V roce 1951 vyšel její první, autobiografický román v angličtině – Úsvit osmého dne[1], pojednávající o životě v předrevoluční Kazani.
V roce 1982 pak následovala další její kniha – Petrohradský případ[2], a v r. 1984 další román – Bílá cesta. Ruská odysea 1919-1923[3], kterým se po pádu sovětského režimu dostala i do povědomí ruských čtenářů.
Její třetí román, Bílá cesta: Ruská odysea, je de facto literárním zpracováním jejího vlastního příběhu. Pojednává o její sibiřské kalvárii završené rozhodnutím uprchnout z Ruska během bolševické revoluce.
(Zatímco v roce 2003 vyšel v Rusku její vlastní překlad románu Úsvit osmého dne (Dawn of the Eighth Day), román Bílá cesta – Ruská odysea 1919-1923 tam vyšel až v roce 2013.)
V roce pak 1985 vydala svou druhou sbírku básní s prostým názvem Básně (Stichi)[4]skládající se z pěti částí: „Básně mládí“, „Tři roky 1. světové války“, „SSSR“, „Emigrace“ a „Úryvky příběhů ve verších“[5].
Jak vidno, literárně i společensky byla Olga Iljina-Boratynskaja činná až do pozdního věku, který jí mimochodem v r. 1906 vyvěštil Rasputin:
„Ačkoliv mi tehdy bylo jen 12 let, vzpomínám docela jasně na Rasputinovu návštěvu v našem domě.
Seděla jsem na zrovna na širokém parapetu modrého obývacího pokoje a najednou zastavily u našeho předního vchodu saně izvoščika. V nich seděl mužik s hustým plnovousem, který splýval s medvědí srstí jeho obrovského límce a huňaté kožešinové čepice. Rozhlédl se po domě, uviděl mě, jak sedím v okně a dlouze se na mě zadíval … jako by mě cosi praštilo do hlavy. Byl to Rasputin, který navštívil náš dům s doporučujícím dopisem od mé tety Anny z Petrohradu. /…/
S mým šestiletým bratrem Alikem jsme byli povoláni do otcovy pracovny, abychom byli představeni Rasputinovi a přijali od něj požehnání.
Rasputin se na mě zkoumavě podíval, přistoupil ke mně a svou velkou ruku mi těžce položil na hlavu, jeho ostré oči mě doslova probodávaly podivnou silou. Po chvíli se obrátil k otci s povzbudivým přikývnutím a řekl jen: „Živučka“… (což znamenalo cosi jako „dlouhověká“)“.
Ilustrace z mé knihy Přes Čukotku na Fidži a zpět, str 328
Do Ruska se však Olga již vrátit nestihla.
Zemřela v americkém San Franciscu v roce 1991, ve věku 97 let.
Nedočkala se ani vydání svého posledního románu Návštěva na carském dvoře (Visits To The Imperial Court), který vyšel až po její smrti.
V něm vypráví své zážitky z mládí, kdy jako svobodná dívka několik let po sobě Lita přijížděla na léto do hlavního města, kde měla příležitost seznámit se se záludnostmi dvorského života a dvorské etikety. Zde navázala blízké přátelství s princeznou Evženií Maximilianovnou z Leuchtenbergu (dcerou leuchtenberského vévody Maximiliana de Beauharnais a jeho manželky Marie Nikolajevny Ruské, která se v roce 1868 provdala za svého vzdáleného bratrance, vévodu Alexandra Petroviče Oldenburského). Princezna Evženie a její manžel, známí po celém Rusku svou filantropií, měli pro mladou poetku porozumění.
Kromě setkání s vévodkyní Evženií a dalšími členy rodu Oldenburgů měla zde Lita možnost znovu se potkat i s temným duchem carského dvora, Rasputinem, v jehož společnosti se nechtíc ocitla již v r. 1906 v rodném domě.
Tehdy Grigorij Rasputin zničehonic navštívil rodinu Boratynských a vetřel se i na banket, během kterého ohromoval hosty tvrzením, že umí číst myšlenky lidí (a rychlostí, s níž do sebe kydal stakany vodky).
Poté, co se zpil pod obraz, dal ho tehdy její otec odvézt drožkou do dobrého hotelu, kde mu zaplatil pokoj, ale když se druhý den milý Rasputin vrátil, našel dveře domu Boratynských zavřené.
Ve zmíněné knize Lita popisuje obě svá setkání s jurodivým opilcem, jasnovidcem a prasákem, s nímž se poprvé setkala v Kazani a podruhé dvorských kruzích v Petrohradě, konkrétně během návštěvy své tety Anny Dmitrijevny Šipovové.
Její obsáhlý popis Rasputinovy návštěvy, jeho osoby a chování je malou, ale bezpochyby zajímavou sondou do života ruské předrevoluční společnosti a cenným příspěvkem do historie carského dvora.
Grigorij Rasputin
Rasputinovy kazaňské epizody
Poprvé se Grigorij Rasputin objevil v Kazani v roce 1903 – do města přijel na pozvání vdovy po kazaňském kupci Pelageji Bašmakovové, kterou kdysi potkal na pouti v Abalakském klášteře. Bašmakovová byla známá filantropka, komunikovala s mnoha kazaňskými kněžími. Některým z nich představila Rasputina. Včetně schiarchimandrity Gavrila (Zyrjanova), představeného Sedmiozerného monastýru Matky Boží. V tomto odlehlém klášteře, ležícím sedmnáct kilometrů od města, Rasputin nějakou dobu pobýval a účastnil se bohoslužeb spolu s mnichy.
Rasputin také pobýval v Sukonné slobodě, v domě Pavla Fjodoroviče Mojkina, učitele IV. Kazaňské městské základní školy a jednoho z organizátorů a vůdců černosotněnského hnutí v Kazaňské gubernii.
Právě zde se odehrála skandální historka, o níž, po smrti Rasputina v prosinci 1916, napsal list Kazaňskij telegraf: „Otec Grigorij, který byl v jednom z četných kazaňských nevěstinců nacházejících se na Pieskach, rozhodl se zároveň osvítit duše tamních ženštin, avšak setkal se s tvrdohlavým nepochopením jedné z dotyčných. Běžný návštěvník nevěstince spokojil by se pouze s jejím tělem a nechal duši padlé ženy na pokoji, ale Grigorij Rasputin takový nebyl. Rozepnul si opasek, švihal s ním nebohou dívku a hnal nahou prostitutku ulicí před zraky ohromené veřejnosti. Nakonec byla ženská pýcha Grigorijem Jefimovičem zkrocena a díky pokání snad i její duše zachráněna …“.
V létě 1904 schiarchimandrita Gavril zprostředkoval setkání Rasputina s vikářem kazaňské diecéze, biskupem Chrysanfem (Ščetkovským) z Čeboksary. Mnohahodinové rozhovory udělaly své, Rasputin se biskupovi jevil jako hluboce duchovně založený člověk asketického života. Vladyka, který uvěřil, že Grigorij je vynikající představitel prostého lidu, který si zaslouží být uveden do hlavního města, předal Rasputinovi doporučující dopis adresovaný rektorovi Petrohradské teologické akademie Sergijovi (Stragorodskému), budoucímu patriarchovi moskevskému a celé Rusi.
S tímto dopisem, který mu otevřel cestu k carskému dvoru, přijíždí koncem roku 1904 Grigorij Rasputin do ruského hlavního města a ubytovává se v areálu akademie. Jak vzpomíná hieromonach Iliodor, ještě před jeho příjezdem „se mezi studenty šířily zvěsti, že někde na Sibiři, v Tomské nebo Tobolské gubernii, se objevil velký prorok, divotvůrce a asketa jménem Grigorij…“
V létě 1905 navštívil Grigorij Rasputin Kazaň znovu: o tom svědčí jeho fotografie pořízená ve fotografickém ateliéru na Černém jezeře, který vlastnila Anna Vjatkina. Navštívil také nedaleký Raifský klášter, kde žil v cele archimandrity Andreje (knížete Aleksandra Aleksejeviče Uchtomského), který však později, nadšen revolučním hnutím, vyjádřil své sympatie eserům a ostře se proti Rasputinovi postavil …
Výše zmíněná příhoda, kdy se Gríša Rasputin vetřel do domu Boratynských, se odehrála během jeho čtvrté návštěvy Kazaně koncem roku 1906.
--------------------------------------------
[1] Olga Ilyin: Dawn of the eighth day. Holt, New York; rus. Канун Восьмого дня / Kanun Vosʹmogo dňa.
[2] Olga Ilyin: The St. Petersburg affair. Holt, Rinehart & Winston, New York, 1982; rus. Sankt-Petěrburgskoje dělo.
[3] Olga Ilyin: White Road: A Russian Odyssey, 1919-1923. Holt, Rinehart & Winston, New York, 1984.
[4] Vyd. Almanac, Los Angeles, 1985.
[5] Junošeskije stichi, Tri goda pěrvoj mirovoj vojny, SSSR, Emigracija, Otryvki iz pověstěj v stichach.
Doplňující / tematické informace:
Kozáci
=======================================
Zdroj: F.R. Hrabal-Krondak: PŘES ČUKOTKU NA FIDŽI A ZPĚT 2016-2017, díl první - Regionem Idel-Ural ; ISBN 978-80-8236-012-0 (str. 329-338)
Podrobnosti:
nebo
---------------------------
DOPORUČUJI i MÉ DALŠÍ ČLÁNKY:
Rusové, tragický národ bez paměti aneb Říše východních Mankurtů jako fatální hrozba pro civilizovaný svět: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-rusove-tragicky-narod-bez-pameti-aneb-rise-vychodnich-mankurtu-141145
Mystické sibiřské Okuněvo aneb Jiné Rusko: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-mysticke-sibirske-okunevo-aneb-jine-rusko-109933
Osud Kolčakova zlata a Legie: historická fakta verzus nesmrtelný sovětský mýtus a ruská propaganda: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-osud-kolcakova-zlata-a-legie-historicka-fakta-verzus-nesmrtelny-sovetsky-mytus-a-ruska-propaganda-132592
Výlet na tatarský venkov - z mých potulek po regionu Idel-Ural: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-vylet-na-tatarsky-venkov-z-mych-potulek-po-regionu-idel-ural-107790
Ostrov Svijažsk − Tatarské Solovky, kde se zkřížily cesty Trockého i maršála Tita: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-ostrov-svijazsk-tatarske-solovky-kde-se-zkrizily-cesty-trockeho-i-marsala-tita-108382
Bolgar, centrum Volžského Bulharska aneb Jsme Tataři, či Bulhaři?: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-bolgar-centrum-volzskeho-bulharska-107281
Tajemné balkarské Elťjubju aneb kavkazské Město mrtvých: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-tajemne-balkarske-eltjubju-kavkazska-vesnice-stoletych-a-mesto-mrtvych-108552
Jiné Rusko aneb Čuvašské duchovní tradice: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-jine-rusko-aneb-cuvaske-duchovni-tradice-107415
„Proč nikdo nemá rád Rusko - kromě rudých švábů“: https://ferohrabal.blogspot.com/2019/03/proc-nikdo-nema-rad-rusko-krome-rudych.html
Rusko jako žalář národů aneb Poslední koloniální mocnost, kterou stmeluje jen „čečenské memento“: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-rusko-jako-zalar-narodu-aneb-posledni-kolonialni-mocnost-kterou-stmeluje-jen-cecenske-memento-111531
„Ruská pravda“ a skutečnost aneb „Nové Rusko“ ve stínu rudé hvězdy a kolovratu: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-ruska-pravda-a-skutecnost-aneb-nove-rusko-ve-stinu-rude-hvezdy-a-kolovratu-115229
Moskva jako odvěká Mekka světové reakce aneb Rusko vždy v protisměru: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-moskva-jako-odveka-mekka-svetove-reakce-aneb-rusko-vzdy-v-protismeru-110269
Od Stalinovy bratrské pomoci Třetí říši k tragickému sovětskému Velkému vítězství nad nacizmem: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-od-stalinovy-bratrske-pomoci-treti-risi-k-tragickemu-sovetskemu-velkemu-vitezstvi-nad-nacizmem-136916
a video-kanály:
VÁLKA NA UKRAJINĚ – Genocida ve jménu slovanského bratrství: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9z0hAAr936ertldjOV3EZD_
ŽUMPA RUSKÉ PROPAGANDY: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9yI4sYph-xvblZfiJF293TU
AUTENTICKÉ RUSKO - Život ve východním Mordoru: https://www.youtube.com/playlist?list=PL01QgMMH96-CgQjPF4DfxwKG32PyjnPTi
VÝCHODNÍ MORDOR - Reálný život v Rusku: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9yUbS-NNX9cGq93d_25d_FS
RUSOVÉ - MANKURTI A ZOMBIES 21. STOLETÍ: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9wZhz6ZHNWvr_7bGYQHKUda
RUSKÝ FAŠISMUS A NEONACISMUS: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9zLTQAvRyn51×OfEE9SpENl
Historie RUSKA / SSSR: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9yF1R_kzl9fmG-a6icItDwE
POLITIKA - Rusko, dezinformace, dezoláti a kolaboranti: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9×GYiOfCl-KyWnx6uasacl1
=================================================================
Fero HRABAL-KRONDAK
O AUTOROVI:
http://www.youtube.com/@FeroKRONDAK
Autorův poslední Video-ROZHOVOR o RUSKU
(a ruské páté koloně, novodobých Mankurtech a tuzemských dezolátech): https://www.youtube.com/watch?v=h1rl6MCxLss
