Článek
Změna ve vedení Sovětského svazu a začátek Perestrojky
V roce 1985 nastoupil do čela Sovětského svazu Michail Gorbačov. Zcela jistě právě on stojí za odvoláním loutkového prezidenta Afghánistánu Babraka Karmala. Jeho o rok později nahradil Muhammad Nadžíbulláh, který se v zemi snažil zavést politiku tzv. národního usmíření.
Okupanti se poté stáhli do základen a mimo ně podnikali minimum akcí. O odchodu „Omezeného kontingentu Sovětských vojsk v Afghánistánu“ (OKSVA) rozhodl Gorbačov v roce 1987.
Konec války na mostu Družba
Ve Velké vlastenecké válce SSSR bojoval čtyři roky, v Afghánistánu dvakrát delší dobu. Rozsahem a velikostí oba konflikty srovnávat nelze, snad jen z pohledu traumat lidí a celé společnosti. Moskva dodnes nezveřejnila žádné zvláštní analýzy, z nichž by se zrodila nějaká poučení.
Symbolem konce války se stal most přes řeku Amudarju. Jmenuje se Družba (Most přátelství) a spojuje Afghánistán a Uzbekistán.
Mosty jsou úchvatný lidský vynález. Staví se proto, aby spojovaly. Tento byl postaven z jiného důvodu. Sovětský svaz ho vybudoval v roce 1982, aby zlepšil logistiku svých okupačních vojsk. Naposled ho využil k odsunu techniky, materiálu i lidí.
Příbuzní vojáků
Příbuzní ze Sovětského svazu, kteří měli manžele, otce a syny ve válce, se dostavili ze všech koutů země v ohromném množství, aby je přivítali a obejmuli.
Jako první u mostu Družba stála osamocená dívka v květovaných šatech, která nad hlavou držela kus kartonu papírové krabice. Na něm stálo: Dmitrij Mikiťuk a číslo vojenského útvaru. Se slzami v očích prosebně pozorovala projíždějící nákladní auta a obrněnou techniku. Kdo ví, zda se návratu svého milovaného dočkala.
Tehdejší vedení SSSR neudělalo nic, aby příbuzným situaci ulehčilo. Nenechalo připravit koridory pro setkání vojáků s civilisty, ani je nenapadlo postavit stany pro ubytování. Kdo chtěl přenocovat v jediném hotelu nebo u místních, musel zaplatit deset rublů za den a lůžko, při tehdejším měsíčním průměrném platu sto dvacet rublů.
Proces stažení
Odsun jednotek byl maximálně urychlen. Existoval plán, který na poslední chvíli doznal změny. Na silnici vedoucí k mostu neustále útočili dušmani a odcházející invazní vojáci se tak museli bránit do posledního okamžiku.
Stejně jako vojska USA při odchodu z Vietnamu a dnešního Afghánistánu, i armáda SSSR nechala na místě obrovské množství techniky. Nebylo výjimkou, že k dušmanům přebíhaly kompletní útvary vládních vojsk. Objevovaly incidenty, kdy Sověti předali Afgháncům zbraně, kterými na ně okamžitě začali střílet.
Výsadkáři přišli první a odcházeli poslední
Jako poslední Afghánistán opouštěly dva prapory výsadkářů. Na konci kolony seděl v BVP generálporučík Boris Gromov, velitel 40. armády. Těsně před hraniční čárou zastavil, seskočil z vozidla a část cesty šel pěšky. Přes most k němu běžel jeho syn Maxim, který po tragické smrti generálovy manželky, až do posledního dne čekal na svého otce. Kvůli načasování záběru se nedá vyloučit, že tato dojemná scéna byla zinscenována jako součást propagandy.
Účet za válku
Sovětsko-afghánská válka zatížila SSSR finančně a významně přispěla ke zhroucení komunistického impéria. Finanční náklady na konflikt se odhadují na šedesát miliard dolarů, což odpovídá dnešním sto osmdesáti miliardám.
K porážce přispělo odhodlání protivníka, odpor civilního obyvatelstva, hornatý terén, nevlídné klima a rovněž vyzbrojování mudžahedínů Západem moderními zbraněmi. Ti z rozpočtu CIA dostali tři miliardy dolarů a významnou roli pro ně sehrály příjmy z prodeje opia. Produkce před rokem 1979 dosahovala stovek tun ročně a během války stoupla na tisíce.
Oficiálně zemřelo 14 454 sovětských vojáků, z toho asi deset procent důstojníků. Některé zdroje uvádějí, že tato čísla jsou zkreslená a sovětskou stranou jsou záměrně uváděna nižší. Přes třicet pět tisíc vojáků bylo zraněno. Dále Afghánistánem prošlo pět set čtyřicet pět tisíc sovětských vojáků, z nichž značná část dodnes trpí válečnými traumaty.
Afghánců padlo přes milion. Nejenom bojovníků, ale také žen, dětí a starých lidí. I zde si lidé nesou zátěž traumat, která se promítají do fyzického a psychického zdraví dalších generací.
Dalších pět milionů lidí ze země uprchlo. Stejně jako utíkali Vietnamci ze své země po odchodu vojsk USA, stejně utíkají a ještě utíkat budou lidé z tehdejšího i dnešního Afghánistánu.
Hodnocení války
Příčiny sovětsko-afghánského konfliktu nelze srovnávat s příčinami vstupu vojsk USA do Afghánistánu po 11. září 2001. K obojímu na začátku vedly zcela jiné důvody. Na konci však vidíme různá podobenství.
Sovětsko-afghánský konflikt začal 27. prosince 1979 a skončil 15. února 1989. Téměř deset dlouhých let „prokleté války“.
Před zánikem SSSR v roce 1989 označil sjezd lidových zástupců invazi do Afghánistánu za politicky i morálně chybnou…
Amnestie zločinců
USNESENÍ NEJVYŠŠÍHO SOVĚTU SSSR O AMNESTII TRESTNÝCH ČINŮ SPÁCHANÝCH BÝVALÝMI PŘÍSLUŠNÍKY KONTINGENTU SOVĚTSKÝCH VOJSK V AFGHÁNISTÁNU
Řídiv se principy humánnosti se Nejvyšší sovět SSSR usnesl:
1. Zbavit bývalé vojáky trestní odpovědnosti za trestné činy, spáchané jimi v období vojenské služby v Afghánistánu (prosinec 1979 až únor 1989).
2. Osvobodit od výkonu trestu odnětí svobody osoby, odsouzené soudy Svazu SSR a svazových republik za trestné činy, spáchané jimi v období vojenské služby v Afghánistánu.
3. Zahladit trestní rejstřík osobám osvobozeným z výkonu trestu odnětí svobody na základě této amnestie a také osobám, které byly ve výkonu trestu odnětí svobody za trestné činy, spáchané v průběhu jejich vojenské služby v Afghánistánu.
4. Nařídit Prezídiu Nejvyššího sovětu SSSR schválit v desetidenní lhůtě způsob uskutečnění amnestie.
5. Toto usnesení nabývá účinnosti dnem 15. prosince 1989.
Předseda Nejvyššího sovětu SSSR Michail Gorbačov Moskva, Kreml, 28.11.1989
Závěr
Poslední sovětský voják přešel most Družba 15. února 1989.
Konec série Sověti v Afghánistánu
Osnova série:
Sověti v Afghánistánu: Ruský Vietnam
Zdroje:
Informace o ruském vrtulníku Mil Mi-24. Zdroj Wikipedie.cz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mil_Mi-24
Informace o raketách Stinger. Zdroj Wikipedie.cz: https://cs.wikipedia.org/wiki/FIM-92_Stinger
Zajímavé články s fotografiemi o Ďábelských kočárech si můžete přečíst na Technetu iDNES.cz:
Kniha Prokletá válka, Afghánistán – moskevský Vietnam, autor Jiří F. Šiška, rok vydání 1999;
Kniha Velký hazard, Sovětská válka v Afghánistánu, autor Gregory Feifer, rok vydání 2009;
Kniha Zinkoví chlapci, autor Světlana Alexijevič, rok vydání 2016;
Wikipedie, otevřená encyklopedie, Afghánistán: https://cs.wikipedia.org/wiki/Afgh%C3%A1nist%C3%A1n
Wikipedie, otevřená encyklopedie, Sovětská válka v Afghánistánu: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sov%C4%9Btsk%C3%A1_v%C3%A1lka_v_Afgh%C3%A1nist%C3%A1nu
Wikipedie, otevřená encyklopedie, Operace bouře 333: https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Bou%C5%99e_333
Wikipedie, otevřená encyklopedie, Mudžáhid: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mud%C5%BE%C3%A1hid
Přednáška Dějiny Afghánistánu na vojenské škole ve Vyškově na Moravě, přednáší kpt. PhDr. Stanislav Balík, zdroj YouTube.cz: https://www.youtube.com/watch?v=yT-3pV5Xyr0
Afghánistán 1979: Válka, která změnila svět, dokument České televize: https://www.youtube.com/watch?v=_xx8Ydt9alc
Afghánistán Země mé krve, dokument České televize, zdroj YouTube.cz: https://www.youtube.com/watch?v=G1kOj3lmepA
Jiné zdroje: https://blog.idnes.cz/jansik
Náhledová fotografie: Volné dílo: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mil_Mi-24#/media/Soubor:Afghan_Mi-35s.jpg
