Článek
14. díl - perspektivy
Citace z propagačního videa (27. 8. 2026) z dílny Národního pedagogického institutu (NPI) s panem Nádvorníkem (zástupce ředitele ZŠ Londýnská, Praha 2):
„Očekávané výsledky učení (OVU) se rozhodně netýkají pouze znalostí, ale i postojů a dovedností, a to učitelé často podceňují.“
„Hodnotit postoje nebo dovednosti je mnohem těžší, ale je třeba se to učit.“
„Je to příležistost se absolutně jinak zamyslet nad očekávanými výsledky učení.“
Nádvorník varuje, že OVU zapsaná do ŠVP jsou už pro školu závazná, a proto je velmi důležitá jejich formulace.
„Rozhodně není dobré tam uvádět všechno, co vás napadne, že byste chtěli stihnout. To je lépe si psát do tématických plánů.“
„V předmětech, kde není nutno navazovat na jednotlivé znalosti, můžeme například ŠOVU formulovat i pro několik ročníků najednou, zvlášť, když je to jednohodinový předmět. I učivo, které zaneseme do ŠOVU je totiž závazné. Pokud nepoužíváme tématické plány, můžeme do ŠOVU psát tzv. nezávazné poznámky.“
Pan Hausner (bývalý ředitel ZŠ Chlupáčova, Praha3) (pedagogicke.info; kráceno):
Václav Nádvorník má pravdu v jednom: postoje a dovednosti se hodnotí hůř než znalosti. To ale není argument pro to, abychom je povýšili na hlavní cíl a obsah odsunuli do „tématických plánů“ nebo „nezávazných poznámek“. Je to spíš důkaz, že systém, který nedokáže pořádně ověřit znalosti, se ještě méně dokáže vypořádat s vágními formulacemi.
Když se do ŠVP napíše, že OVU jsou závazné, ale zároveň se doporučuje, aby se tam nedávalo „všechno, co vás napadne“, vzniká klasická past: buď napíšete konkrétní obsah, a hned se to kritizuje jako „příliš úzké“ a „nesouladné s kompetencemi“, Nebo napíšete obecné fráze a vytvoříte dokonalou textovou rozplizlost, nad kterou se všichni tváří, že „školy mají volnost“, zatímco realita je, že nikdo neví, co se vlastně má učit.
„Učení bez obsahu“ není pokrok. Je to únik. Absolutní bezobsažnost se stala žádoucím programem. Učitel, který ví, co chce naučit (fakta, souvislosti, postupy, pojmy), dokáže kolem toho postavit i postoje a dovednosti. Učitel, který má před sebou jen rozplizlý seznam „kompetencí“, často končí u aktivit, diskusí a reflexí, po kterých si žák odnese pocit, že „něco dělal“, ale nic konkrétního neumí.
Tento únik před hodnocením konkrétních znalostí pak dokonale korunuje další pedagogický svatý grál: tři fáze osvojení. Všichni to známe, ať už z moderního formativního hodnocení nebo z nejrůznějších metodik. Žák může být typicky „na začátku“, „na cestě“, nebo „v cíli“ (případně má „zvládnuto“).
A vlastně se nelze divit, že se tento formát tak ujal, když nám jde příkladem samo NPI. Všimněte si, že i oni jsou se svou velkou revizí RVP už roky neustále „na cestě“. Kdyby totiž náhodou došli „do cíle“ a předložili hotový, jasný a srozumitelný dokument plný konkrétního obsahu, mohl by ho někdo změřit, zhodnotit a případně jim ho omlátit o hlavu. Zůstat trvale „na cestě“ je zkrátka institucionálně nejbezpečnější strategie.
Zdroj:
https://edurevue.npi.cz/clanky/podcast-novy-svp-pojdme-do-toho-jak-formulovat-ocekavane-vysledky-uceni
https://www.pedagogicke.info/2026/08/jak-na-svp-ocekavane-vysledky-uceni-s.html
https://www.pedagogicke.info/2026/09/milan-hausner-ocekavane-vystupy-uceni.html
