Článek
1. díl - matematika
Základem organizace vyučovacího procesu a výchovy v naší škole je třídně hodinový systém založený před více než 300 roky. Vyučovací hodina je základním článkem v organizaci procesu vyučování matematice. K pomocným článkům tohoto procesu můžeme přiřadit domácí úkoly, mimotřídní práci, individuální a kolektivní práci s talentovanými nebo naopak slabými žáky mimo vyučování apod.
Ve struktuře vyučovacího procesu můžeme v hodině matematiky vyčlenit následující základní strukturální prvky: seznámení s novou učební látkou, upevnění učiva, řešení úloh, opakování dříve probraného učiva, prověrka výsledků předcházející domácí přípravy, zadání domácího úkolu, samostatné řešení úloh žáky, kontrola, hodnocení a klasifikací vědomostí a dovedností žáků. Ne na každé hodině matematiky můžeme najít všechny uvedené prvky, ale můžeme z nich v různých kombinacích sestavit libovolnou hodinu. Seznámení s novým tématem v hodině je nutné realizovat v procesu aktivního učení se žáků při intenzivním využívání jejich samostatného myšlení. K tomu musí učitel matematiky směřovat a stále tvořivě pracovat. V příštím období bude nutné zabezpečit takové didaktické pomůcky, které současné vyučování podstatně ulehčí ve srovnání s vyučováním tradičním.
Při problémovém vyučování se upevňování zařazuje do procesu opakování a hodnocení samostatné práce a jejích výsledků. Analogicky je to v případě uplatnění metody samostatné práce při osvojování nového učiva. Upevňování nového učiva v dané hodině probíhá i při řešení úloh ze cvičení, která jsou v učebnici. Je nutné organizovat samostatné řešení úloh, které se stává základní metodou výuky v hodinách, jejichž cílem je vypracování trvalých návyků a dovedností.
Přirozená vlastnost psychiky člověka postupně zapomínat vyžaduje pravidelné časové opakování takových poznatků, které se nesmějí zapomenout, ale které se neobjevují permanentně v dalším učivu. Otázky týkající se takových poznatků lze položit v kterékoli vyučovací hodině, i když nebyly uloženy k opakování. Spolu s učením nové látce se v každém ročníku uskutečňuje systematické opakování základního učiva probraného v minulém roce (obvykle na začátku prvního pololetí) i učiva probraného v běžném roce (na konci druhého pololetí). Zvláštní pozornost se věnuje opakování ve 4. ročníku.
Po ukončení širšího tematického celku se doporučuje zařadit opakování se zkoušením. Opakují s nejen poučky, ale řeší se především základní typy úloh. Dbáme na to, abychom nepřetížili žáky množstvím jednotvárných úloh. I opakování má být tvořivá činnost, různorodá a má vzbuzovat zájem žáků.
Zdroj:
Divíšek Jiří, Buřil Zdeněk: Didaktika matematiky pro učitelství 1. stupně ZŠ, 1989.
