Článek
Modigliani byl italský žid s vizáží knížete, kapsami plnými hašiše a plícemi rozežranými tuberkulózou. Modigliani, v pařížské čtvrti Montparnasse přezdívaný „Modì“ (což ve francouzštině zní jako maudit – prokletý), byl ztělesněním romantického mýtu o umělci, který musí trpět a zemřít mladý, aby ho svět konečně vzal na milost.
Modiglianiho styl je nezaměnitelný. Jeho postavy mají labutí krky, protažené obličeje připomínající africké masky a oči, které často nemají zorničky – jsou to jen blankytně modré nebo břidlicové plochy. „Až poznám tvou duši, namaluji tvé oči,“ říkával. Zatímco jeho současníci jako Picasso experimentovali s rozbíjením forem v kubismu, Modigliani zůstával věrný lince a lidskému tělu, kterému dodával melancholickou, až nadpozemskou eleganci.
Jenže zatímco jeho obrazy byly tiché a harmonické, jeho život byl nepřetržitým hurikánem. Modigliani byl schopen se v baru opít do němoty, svléknout se do naha a začít recitovat Danteho Božskou komedii, zatímco rozbíjel nábytek. Byl to muž, který v sobě nosil vznešenost italské renesance a vztek pařížské stoky.
V roce 1917 dostal Modigliani jedinou šanci na samostatnou výstavu v prestižní galerii Berthe Weill. Jenže to dopadlo přesně v jeho stylu: katastrofou. Do výlohy nechal umístit své akty. V tehdejší Paříži se sice akty malovaly běžně, ale ty Modiglianiho byly jiné – byly příliš reálné, smyslné a hlavně měly (šok!) ochlupení.
Kolem výlohy se srotil dav, zasáhla policie a komisař nařídil výstavu okamžitě zavřít s tím, že ty „vulgární obrazy“ musí zmizet. Modigliani neprodal za celý život skoro nic, obrazy měnil za jídlo nebo za sklenici absintu a často je v záchvatu vzteku ničil. Právě ony inkriminované akty jsou, mimochodem, z jeho díla dnes ceněny nejvýše.
Jeden z nejslavnějších aktů Amedea Modiglianiho
Osudovou ženou jeho života byla devatenáctiletá studentka umění Jeanne Hébuterne. Byla to jeho tichá, bledá múza s vlasy barvy mědi. Jejich vztah byl destruktivní – žili v absolutní chudobě, v nevytopených ateliérech, přežívali na alkoholu a sardinkách. Modigliani Jeanne miloval i tyranizoval, a její dobře postavená rodina ho nenáviděla jako „toho špinavého Žida“, který jejich dceru táhne do hrobu.
A bohužel měli pravdu. V lednu 1920, když se Modigliani několik dní neukázal, ho přátelé našli v ateliéru ležet v horečkách, v posteli plné prázdných lahví od vína a obalů od sardinek, zatímco ho Jeanne zoufale držela za ruku. Zemřel v nemocnici na tuberkulózní meningitidu ve věku 35 let.
Tragédie tím ale neskončila. Druhý den po jeho smrti Jeanne, která byla v devátém měsíci těhotenství s jejich druhým dítětem, v naprostém zoufalství vyskočila z okna v pátém patře domu svých rodičů. Chtěla být s ním i po smrti.
Dnes se Modiglianiho obrazy prodávají za stovky milionů dolarů. Ten samý muž, kterého v Paříži vyhazovali z kaváren, je nyní symbolem nejčistšího umění. Modigliani byl kontroverzní ne proto, že by chtěl svět šokovat jako například Dalí, ale proto, že nedokázal žít v kompromisu.
Byl to aristokrat ducha, který raději zvolil sebedestrukci, než aby přestal malovat ty své „divné protáhlé obličeje“. Je to příběh o tom, že cena za genialitu je někdy příliš vysoká, ale krása, která z ní vznikne, nakonec přežije i tu nejhorší kocovinu.
Další díly volného seriálu Galerie kontroverzních hvězd:
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Amedeo_Modigliani
https://artsandculture.google.com/story/_gXR3F4GopmytQ?hl=cs
https://brno.rozhlas.cz/ecce-homo-amedeo-modigliani-6470817
https://casjenprome.cz/rubrika/inspirace/osudy/amedeo-modigliani-35-bohem-a-genius-kteremu-osud-dopral-jen-kratky-zivot/
Francoise Cachinová, Ambrogio Ceroni: Modigliani (česky Odeon 1992)
