Článek
Mezi ně patří i Kamila. Velikonoce nepovažuje za svátek, ale za špatný zvyk. Tradice spojené s tímto obdobím odmala nesnášela, dokonce z nich má dle svých slov trauma. Nepřeje si proto, aby její syn způsoboval podobná traumata svým spolužačkám.
Velikonoce jsou za trest
„Nikdy jsem nechápala holky, které se těšily na koledníky. Pro mě byly velikonoční přípravy doslova utrpením. Nesnášela jsem barvení vajíček, zdobení beránka a podobné nesmysly. A samotnou pomlázku jsem vnímala jako trest,“ vypráví Kamila. Snažila se proto vždy z příprav vymanit a v den D se někde schovat. Většinou jí to ale neprošlo. „Vždycky jsem se cítila strašně trapně, že se mám někomu nastavovat, aby mě zmlátil. Bylo to pro mě šílené ponížení. Navíc dospělí koledníci byli opilí a kolikrát ti, kteří přišli mezi posledními, u nás seděli až do večera a nemohli jsme se jich zbavit. Dodneška z toho mám trauma a Velikonoce jednoduše neslavím.“
Nechci, aby byl ze syna koledník
Své přesvědčení Kamila neztratila ani o mnoho let později, kdy už je z ní matka. Manžel naštěstí nikdy velikonoční tradice nedodržoval, ale jejich starší syn nyní přišel domů ze školky s tím, že chce jít na koledu. „Holčičky ze školky mu naslibovaly čokoládová vajíčka a on vehementně chce být koledníkem. Já jsem ale zásadně proti. Odmítám ho podporovat v těchto šílených tradicích, jen nevím, jak mu to vysvětlit. Pohádala jsem se kvůli tomu dokonce i s tchyní, která mi vyčítá, že ničím klukovi dětství. Já si na svém ale trvám a nemyslím si, že jsem špatná matka, spíš naopak. A tak přemýšlím, že radši naplánuju nějaký výlet, sedneme do auta a odjedeme někam pryč. Snad nějaký pěkný zážitek přehluší Kubíkovu touhu po pomlázce…“ uzavírá Kamila.
