Článek
Nejspíš zjistíte, že vás se to opravdu netýká. Psychologie člověka skutečně není taková věda, jak je nám neustále předkládáno. Psychoanalýza nám slouží k tomu, abychom za všech okolností dokázali porozumět chování konkrétního člověka. Pokud se zaměříme na určité projevy jednotlivce, vždy je možné rozkrýt pozadí jeho činů. Komu ale takové poznání ve skutečnosti slouží? Jeho obětem? Ani moc ne, ty se analyzují odděleně. Nechme to být.
Já se zabývám Typologií osobností a studuji základní vzorce chování. Používám vlastní terminologii, která opisuje základní psychické funkce člověka tak, jak je vymezil C. G. Jung. Své poznání dávám volně k dispozici, neboť věřím, že je pro mnohé lidi inspirativní a užitečné. Už jsem o tom napsala přes šedesát článků a dospěla jsem k tomu, že zkoumat minulost člověka je jistě zábavné a prospěšné pro jeho nápravu (je-li vůbec možná), ale mnohem užitečnější je základní vzorce chování promítnout do budoucnosti. Ukázat jasné souvislosti příčiny a důsledku.
Dnes jsem tedy připravila strhující příběh dítěte, které se stane monstrem, v naprosto běžných podmínkách života. Text je formulován jako návod svého druhu, neboť chci prezentovat právě souvislosti příčiny a důsledku a nechci nikoho urážet tím, že bych vyprávěla jeho konkrétní příběh. Každý si do něj tedy může dosadit postavy dle vlastních zkušenosti.
V Typologii osobností platí jedno základní pravidlo, a to zní „za vším hledej matku“. Náš příběh tedy začíná o dvě generace dříve. U rodičů naší budoucí matky. Je to velice běžný párový stereotyp osobností INFP a ENFP. Není důležité, kdo z nich je žena. Oba preferují potenciály Kreativita a Snílek. Je to tedy dokonalý mikrosvět těchto dvou potenciálů. Tento pár působí velice spořádaně, jsou to příjemní lidé, jejichž společnou prioritou je vyvolávat „dobrý dojem“ a mít „vliv na druhé“. Alespoň jeden z nich zastává vlivnou pozici v rámci komunity. Rodinná prestiž je pro ně velice důležitá.
Tomuto milému a spokojenému páru se narodí dcera, osobnosti ENTP. Ona preferuje potenciály Kreativita a Koumák. Je to o něco silnější osobnost než oba rodiče, ale do rodiny velice dobře zapadá. Kreativní děti bývají krásné, protože krása je v jejich životě velice důležitá. Pro rozvoj své kreativity má dcera ideální podmínky. Je snaživá, chápe, že je třeba „dělat dobrý dojem“, snaží se zalíbit. Rodinná prestiž jí slouží jako nástroj. Rodiče Snílci v ní vidí sami sebe, chtějí mít vliv i nad ní. Ale ona není Snílek, je Koumák, proto má čím dál silnější potřebu autonomie.
S přibývajícím věkem začíná být zřejmé, že něco „nesedí“. Dcerka je obklopena pohodlím a očekávání, která jsou na ní kladena, se jí daří bez problémů plnit. Je přemýšlivá, proto je i ve škole úspěšná. Její rodiče jí milují. Žije ve zlaté kleci, ve které rozhodují většinou rodiče. Neznají totiž Typologii osobností a všechno jim říká, že jejich dítě je Snílek (který jak víme, v dětství ocení, když někdo rozhoduje za něj). Ona je ale Koumák, čím je starší, tím méně dokáže přehlížet fakt, že klec, ve které žije (byť zlatá) je ve skutečnosti vězením.
Dcera dospěla, kreativita jí dává krásu, na které jí velice záleží. Sleduje trendy a má i nápadně pěstěný vzhled, protože v tom jí podporují i oba rodiče. Má skvělý „původ“, ale je Koumák, proto si udržuje rezervovaný odstup, tváří se naivně a hledá prospěch. Stala se z ní dokonalá kořist.
Na scénu přichází Zabiják, osobnost ESTP (preferované potenciály Talent a Koumák). Jeho minulost, vzhled ani věk nejsou důležité. Je to světák, má zkušenosti, vyzařuje agresivitu a hledá kořit. Nezajímá ho každá žena, hledá to nejlepší. Zakrnělý Koumák dcery se zamiluje do přerostlého Koumáka v osobě Zabijáka. Nikdo na tom nemůže nic změnit, jsou pro sebe jako stvořeni.
Rodiče jsou zděšeni, se vztahem nesouhlasí, ale dcera si postaví hlavu. Konečně může odhalit pravdu, že ve zlaté kleci už dál žít nehodlá. Že nesnáší to, jak jí rodiče řídí život a toto své rozhodnutí chce obhájit. Kreativita je extrémně emotivní, odchod od rodičů bude nanejvýš dramatický. Rodiče jsou šokováni a zrazeni postojem své dcery. Toto je ale první důležitý moment našeho příběhu. Rodiče za dcerou zavřou dveře, a to definitivně. Jsou přemoženi emocemi a cítí se oprávněni to udělat. Do konce života se v tomto rozhodnutí budou vzájemně utvrzovat.
Dcera se osamostatnila, nezná Typologii osobností a neví, že nezralost jejího Koumáka jí staví do velké nevýhody. Doposud si žila pohodlně a očekává pohodlí i nadále. Její silně rozvinutá Kreativita, jí to ale nezajistí. Upoutala pouze pozornost Zabijáka. To je nejsilnější osobnost ze všech. Dcera žije v iluzi, že Zabiják se stane „řešením jejího problému s klecí“, a že se plní její nejhlubší přání. Nedokáže vidět, že namísto svobody vstupuje pouze do nové závislosti. Zabiják to ale chápe velice dobře. Jejich vztah je plný vášně a rychle směřuje k dítěti. Chtějí ho oba, ale každý z jiného důvodu. Svoboda je pro ně však důležitá, dcera se nově nabytého pocitu zdánlivé svobody nemůže nabažit, pro Zabijáka je svoboda prioritou na celý život. Svatba není na pořadu dne.
Dcera otěhotní. Přivést na svět dítě, vnímá jako úžasné navýšení hodnoty vlastní osoby. Jak už víme, je velice emotivní, své těhotenství nejenom silně prožívá, ale především demonstruje. Její život se od teď začíná zdánlivě točit výhradně okolo dítěte. Je tu příležitost pro svatbu, ale není jisté, zda k ní dojde. Ona chce totiž, ve svůj svatební den, vypadat dokonale. Rozhodně ale proběhne mnohavrstevné ujištění, že svatba bude. Zabiják je v jádru milující rodič, pro své dítě je ochoten udělat cokoliv.
Už dávno ale cítí, že ve vztahu cosi zásadního postrádá. Ani on nezná Typologii osobností a nechápe, že jeho Talent je (v mnoha ohledech) pravým opakem její Kreativity. Nejzřetelněji se to projevuje v otázce sexuality. Zabiják postrádá něco esenciálního, co však pro ni nemá naprosto žádný význam.
Dcera se stává matkou. Definitivně pochopí, že žádná svoboda se nekoná. Narození dítěte však vítá, jako další nový nástroj moci. Doposud používala sex, nyní získala něco mocnějšího. Narodil se syn, je to další Zabiják, ale introvertní varianta ISTP (preferované potenciály Koumák a Talent). Je to dokonalé. Kreativní matky ze všeho nejvíce touží po synovi, ten se stává středobodem jejich života, chtějí mu být nablízku až do vlastní smrti a řídit jeho život. Syn je v první řadě Koumák, je to mistr čekání na to, kdo se ujme jeho práce. Veze se na káře, kterou řídí matka a spokojeně houpe nohama. Jeho potřeba autonomie se projeví až za několik let, ale do té doby se všechno změní.
Naše matka ve všem, co se týká syna, reaguje přemrštěně, všemu dává obzvláštní význam. Její chování začíná být konfliktní, zejména proto, že chápe, že její Zabiják už dávno loví jinde. Netají se tím, postrádá to, co je v jeho životě nejdůležitější, cítí se podveden svou partnerkou a oprávněn to dělat, ale přesto se za to sám nenávidí. Láska mezi nimi zemřela, ale k rozchodu nedojde. Zabiják je rovněž silně fixovaný na syna.
Matka se soustředí především na syna, má tendence k dramatizování každého problému, je přehnaně starostlivá, ale nikoli pečující. To jí Zabiják ze všeho nejvíce vyčítá. Najednou vidí, jak je emočně nedostupná, chladná a vypočítavá. Její chování je strojené a vychloubačné. Chová se tak i k synovi, svými požadavky a očekáváním ho přetěžuje. Zabiják chápe, že taková byla vždy, jen on byl doposud zaslepen vlastní chtivostí. Ví dobře, že to byla hloupá chyba, a že si za to může sám.
Neshody jsou na denním pořádku, matka prožívá utrpení, ale jak víme, nemá se kam vrátit. Nikdy se nedokázala postavit na vlastní nohy, ze zlaté klece se dobrovolně přesunula do vězení. A takto nyní nahlíží na svůj život. Cítí se v pasti a stylizuje se do role oběti, přitom chápe, že si za to může sama. Syn se tak dostává do role „partnerské náhražky“. To je druhý klíčový moment našeho příběhu.Jeho úkolem je nyní uspokojit potřebu náklonnosti a lásky své matky.
Syn se stává tím nejcennějším, co v životě má. Očekávání jsou převeliká a dítě nemá nejmenší šanci uspět. Matka je totiž bytostně nespokojená se svým životem a dítě to nedokáže změnit. Svou frustraci bude matka obracet proti každému, kdo bude jejímu synáčkovi překážet na cestě k prestiži, po které touží jen ona sama. V roli partnerské náhražky žije dítě zahrnuto trvalou pozorností matky, nejde však o pečující náklonnost. Osobnost dítěte je trvale manipulována, omezována a soužena silnou frustrací matky. Nemohu žít, bez svého dítěte …. protože pak si připadám naprosto bezcenná. Takový je pravý postoj matky, ze kterého prezentuje pouze první polovinu.
Její soužití se Zabijákem však umožnilo dozrání jejího Koumáka, který je na počátku spojil. Své životní podmínky vnímá jako mimořádně nepříznivé, proto nezadržitelně rozvíjí dovednosti své temné stránky. Matka je Predátorem a vždycky byla. Ovšem teprve nyní se tak začne chovat. Na Zabijáka to ale nestačí, nemá proti němu šanci. Krása a prestiž je pro ni stále velice důležitá. Nastává třetí klíčový krok. Matka se chopí nové životní příležitosti a odchází s novým mužem, syna nechává otci. Cítí se podvedena životem a plně oprávněna to udělat.
Synovi však otrávila duši. On toto rozhodnutí vždy bude vnímat jako vlastní selhání. Nedokázal matce dát lásku, po které tolik toužila a ona musela odejít s jiným. Zklamal ji a nikdy to už nenapraví. Otec se o syna postará, ten ho ale bude vždy nenávidět. Bude si pamatovat jejich neshody a nenávist, kterou vůči němu prožívala matka.
Jsou to ale dva Zabijáci. Mikrosvět, ze kterého si syn odnese absolutní soběstačnost. Bude to tremp a zálesák, světák se všemi talenty, rychlými reakcemi. Emočně však zcela zdevastovaný. Na prvním místě má nešťastného Koumáka, je tedy mimořádně přemýšlivý, chytrý a málo komunikativní. Straní se kolektivu, nikoho nepotřebuje. Nesvěřuje se, stará se jen o své věci.
Radikální poškození jeho osobnosti v raném věku, má masivní následky, které se budou projevovat celý život. Nenávist vůči otci a zklamání z vlastní neschopnosti, které do něj vložila jeho matka, ho budou pohánět. Ideální obraz, který si vytvořil o sobě a své matce mu umožní zcela odhlédnout od reality a hodnocení druhých. Je pozoruhodné, jak opravdový je nezájem tohoto člověka o druhé lidi. Žije ve vlastním světě, není schopen milovat sebe ani nikoho jiného.V přítomnosti spokojených a úspěšných lidí se necítí dobře. Jedině pokud se omámí drogami. Je to nebezpečné lidské monstrum, které je schopné čehokoliv. Na ničem mu totiž nezáleží, to jediné, co mělo v jeho životě cenu, odešlo už dávno a on věří tomu, že za to nese vinu především on sám.
Všimněte si, že tomuto dítěti se v životě nestalo nic, co by se na první pohled zdálo jako problém. Jedině, že jeho rodiče se rozešli. Pokud byste o tom mluvili s jeho matkou, nic nepochopitelného byste na tom neviděli. Naopak, sdíleli byste její utrpení, které zažívala s otcem dítěte a nekonečné trauma z toho, že „musela“ opustit své dítě, protože v novém životě by jí překáželo. Výchova, kterou dal otec dítěti mohla být příkladná. Jiné dítě by to zvládlo těžko, ale naše dítě je také Zabiják, měl všechno, co potřeboval a otec ho naučil soběstačnosti. Po emoční stránce ale neměl šanci mu pomoci. To je celé.
Ohledně zdrojů informací musím tradičně přiznat, že článek píši z hlavy, ale tentokrát se opírám především o původní výzkum C. G. Junga k psychickým funkcím člověka.
