Článek
Ráno procházíme Bulhary. Slunce, ptáci, vinařství za vinařstvím a pokušení zastavit se dřív, než vůbec vyrazíme dál.
„Brzda! Víno, špek – tady…“
Ale jdeme. Stezka čeká.
Škoda, že je tak brzy. Zastavit se v šenku? Daleko bychom dnes nedošli.
Na prvním rozcestníku nás vítá cedulka Stezky Českem. Tu právě jdeme. A rovnou od Aše na východ a z východu se vracíme už jižní cestou zpátky do Aše.
Jdu napřed koupit něco na zub. Pak čekám na manžela a usedám na lavičku vedle místního pána.
Ptám se: „Neprošel tu náhodou pán s batohem?“
„Ne, on by vás tu určitě nenechal.“
„No, jak kdy,“ odvětím.
V tom přichází manžel a pán už mu hlásí:
„Já jsem říkal, že byste tu paní nenechal!“
Manžel bez mrknutí oka:
„Chcete ji?!“
Pán z nás má legraci. Netuší, že drahá polovička možná nežertovala.
Pohled, který neomrzí: Řeka Dyje lemovaná hustou zelení a v dálce první obrysy pálavských kopců
Pálava na dosah ruky
Přecházíme most přes Dyji. Vlaštovky létají nízko nad hladinou a věští déšť. Před námi se otevírá prastará krajina a moravský klenot – Pálava.
Jdeme po náspu po červené. Napravo svítí purpurová louka. Manžel riskuje ranní rosu a brodí se vysokou trávou. Výsledek? Mokré nohavice, ale objevená kráska – růžově kvetoucí silenka.
Z mraků na nás shlíží anděl s roztaženými křídly. A my starosti rázem házíme za hlavu.
Andělská křídla nad Pálavou. Příroda nám za Bulhary vykouzlila na obloze tohle neuvěřitelné představení
A to ještě netušíme, že dnešek pro nás chystá další překvapení.
Stezka Českem: Ubíráme se rozjařeným ránem
Voda napravo i nalevo. Už druhou etapu testuji nordic walking hole. Po dvou zlomeninách nic moc, ale s oporou to šlape lépe.
Pěšinka mizící v dálce směrem k Novým Mlýnům. Chvíle, kdy si člověk užívá každý krok obklopen čistou přírodou
První rybář si tu sedí v klídku na židličce pohroužený do sebe. Těsně před Novými Mlýny si na vysokém stožáru velkolepě ustlala místní šlechta – pán a paní Čápovi.
Setkání nesetkání a barevná symfonie u vody
Míjí nás mladá rodina s kočárkem. Jen rychlý pozdrav v letu. Když se ohlédnu, vidím na batohu známou vizitku: Stezka Českem. Škoda, metelili tak rychle, že nebyl čas na kus řeči. Asi spěchali.
Když zpomalíte krok, uvidíte neuvěřitelné věci. Včelka v plném nasazení v zářivém květu kousek od cesty
Novomlýnská nádrž jako moravské moře
Od rozcestníku Nové Mlýny poprvé nahlížíme na obří vodní nádrž a měníme barvu značky – pokračujeme po zelené podél břehu. Cesta k Novomlýnské nádrži? To je čistá botanická nádhera.
Příroda namíchala koktejl barev. Dostaveníčko si tu dávají heřmánek, šípkové růže, žlutá mochna, fialková štíhlá vikev. Nad tou krásou záštitu přebírá vysoká svízel.
Propletené taneční duo tvoří červený vlčí mák s bílou šípkovou růží.
Detail fialového květu bodláku, který k suchým a slunným pálavským stráním neodmyslitelně patří
Pálava: Moravské moře, které vám nařídí zpomalit
Tolik krásy na jednom místě člověka paralyzuje. Když se k tomu přidá pohled na modravou, jemně se vlnící vodní hladinu, zastavujeme se.
Pohled přes Novomlýnskou nádrž na Pavlov a zříceninu Děvičky. Tráva na břehu už kvete a pálavský hřeben máme jako na dlanï
Vodní nádrž se pohupuje jako obří dětská kolébka.
Duše je blažená. Usedám na kámen a nechávám se pohltit klidem. Mlčím. Není potřeba mluvit.
Větřík mi fouká do tváře.
Před námi se do svahu zakusují domky, nad nimi barevná pruhovaná pole. Vypadají jako položené žebřiny. Do toho všeho neúnavně vyhrává cvrček.
Zvlněné svahy plné vinohradů zalité sluncem. Typický pálavský obrázek, který nás provází na každém kroku Stezky
Pálavská panoramata
Manžel mi ukazuje Svatý kopeček nad Mikulovem, kde jsme kdysi byli. Napravo se tyčí Děvín a zřícenina Děvičky, naproti přes vodu svítí pět kilometrů vzdálený Pavlov.
Nad hlavou nám máchá křídly racek. A za ním další. Voda vysílá tak uklidňující energii, že se nám najednou vůbec nechce spěchat.
Zvolňujeme.
Vlnky omývají kamenitý břeh, šplouchají o balvany a halí je do bílé pěny.
Zní to, jako by někdo jemně drnkal na struny harfy.
V kamenech na břehu se rozpíná růžový kakost a šumění vody mě v myšlenkách vrací k moři. Tady se prostě nedá profičet jen na výkon. Jako by nám to místo samo říkalo:
„Člověče, postůj, nespěchej. Prožij si ten okamžik…“
Nalevo zpoza rákosí vykoukly Milovice
Konipásci třepetají křídly o sto šest, rackové se chladí přímo na hladině. Tohle je opravdové ptačí království. A korunu tomu nasazují chuchvalce rozložitých tamaryškových keřů lemujících cestu. A mně hned v hlavě naskočí písnička od Jarka Nohavici.
Jenže dnešek ještě zdaleka neřekl poslední slovo.
Hladina jiskří a vysílá hvězdičky. Kačer s družkou vyplouvají na výlet.
Podél Novomlýnských nádrží, v pozadí se tyčí Pálava a obec Pavlov s hradem Děvičky
Rybářská latina v praxi a nečekaný luxus u vody
Míjíme partu rybářů s komfortním zázemím. Chytají kapry.
„Na co chytáte?“ ptám se. Pán mi ukazuje velké koule coby návnadu. Přichází druhý kolega a směje se:
„My nechytáme, my krmíme.“
Od té doby potkáváme na břehu už jen samé rybáře. Nevycházím z údivu nad dnešním vybavením. Solární panely, nejrůznější vozítka, protože auta sem nesmějí.
Najednou cedule: „Opatrně pejsek. Děkujeme.“
Koukám, kde je jaká tyčka či znamení. Pejsek?
Na to s úsměvem odpovídá další sdílný rybář:
„Ne, to není žádné znamení, ale můj živý pes.“
Máme dovoleno si sameťáčka Nera pohladit. Úžasný pohodář, americký bulteriér. Panička mu nabalila plyšáky a dokonce má i maskáčovou vestičku! Prostě člen rodiny.
Nalevo si pyšně vykračuje čáp a pohupuje krkem dopředu – dozadu. Nenechává se nikým a ničím rušit. Jsme obklopeni živoucí přírodou.
A už kráčíme po silnici. Okolo nás projela parta s koly na autě a volají na nás vesele z okýnka:
„Ahoooj!“
Mávám jim hůlkami jako o závod.
Pohled na přístav v Pavlově na břehu Novomlýnské nádrže, lemovaný zelení
Pavlov voní levandulí a vínem
Přicházíme k Archeoparku Pavlov. V pondělí zavřeno. Co naděláte. Aspoň že místní restaurace nezklamala. Po kilometrech kolem vody mizí oběd z talířů rychlostí blesku.
V Pavlově nezhynete hlady ani žízní. Míjíme spoustu restaurací i rodinných vinařství. Pavlov navíc nádherně voní levandulí.
Před Sklepem Art: O…sudové víno se pobavíme nad cedulí:
Stoupáme městečkem výš a míjíme poslední zahradu s upoutávkou: Posezení na zahradě. Paní zametá na terase.
Nedá mi to:
„Já bych si u vás tak ráda poseděla, jenže už bych se asi nezvedla.“
Usměje se.
Alespoň si to představte, jak sedíte na té zahradě na vinici. S výhledem na nádhernou Novomlýnskou nádrž. Nad hlavou nakupená bílá oblaka na blankytném nebi…
Malebný výhled na rozlehlou Novomlýnskou nádrž z pálavských vinic zalitých sluncem
Pod Pannama a zpátky do krajiny
My se sem budeme muset ještě vrátit! Sem stojí za to vyrazit i mimo Stezku.
Než opět zaplujeme do zeleně, míjíme historická boží muka ve viniční trati Pod Pannama, která byla obnovena a vysvěcena před sedmi lety. Máme rádi, když místní vrací život zmizelým památkám.
Tradiční boží muka v Pavlově s malou soškou, tyčící se nad vinicemi s výhledem na vodní hladinu v pozadí
Po zelené stoupáme ke zřícenině hradu Děvičky. Ptám se manžela:
„Už tam budeme?“
„Co by dup,“ odpovídá.
Jak vypadá coby dup?
Nacházíme se v Národní přírodní rezervaci Děvín s vápencovými bradly. A jak se dozvídáme z info tabule, z biologického hlediska, jedné z nejcennějších u nás. Roste zde například písečnice velkokvětá, která u nás jinde neroste.
Typický dub pýřitý jako jeden ze symbolů Pálavy, rostoucí na travnatém vápencovém svahu pod zářivě modrou oblohou
Kochám se ukazovatelem od srdce – Stezky z lásky. Až díky putování po Stezce Českem jsme objevili, že Stezky z lásky je vlastně parta dobrovolníků. Pomáhají s udržováním cest, staví povalové chodníky, sekají louky a jsou prostě tam, kde je potřeba.
Abychom my, tuláci, mohli pak šlapat po pěkných udržovaných cestách. Děkujeme!
Stezky z lásky a Stezka Českem, dvě nerozlučné kamarádky
Děvičky za odměnu
Vystoupáme na Děvičky, dominantu hřebene Děvín. Nabízejí ikonický výhled na Novomlýnské nádrže a vinice pod Pálavou. Jedním slovem nádhera.
Panoramatický výhled na obec Pavlov s červenými střechami domů a rozlehlou vodní plochu Novomlýnských nádrží
Vstupné posíláme QR kodem a trošku víc, protože se nám tu tuze líbí.
Pohled z Pálavy na malebné Dolní Věstonice pod azurovým nebem
Po prohlídce alespoň na chvíli uléhám na lavičku s mým oblíbeným heslem:
„Bez ulehnutí není výletu.“
A opět tiše vnímám nádherné zvuky živé přírody.
Kamenná věž zříceniny hradu Děvičky na skalnatém ostrohu, s kovovými schody a výhledem do krajiny
Překvapení dne? Chrobáci!
Procházíme Naučnou stezkou Děvín a pokračujeme po červené. Do kopečka se mi nejde zrovna lehce, když nás najednou zastaví něco, co jsme dosud viděli jen v televizi.
Dva chrobáci a mezi nimi kulička
Poprvé v životě a v přímém přenosu pozorujeme jejich neuvěřitelnou souhru.
Tady se člověk zastaví, i když původně vůbec nechtěl.
Jeden couval, druhý tlačil.
Milimetr po milimetru. Do kopce.
A pak… jim to ujelo dolů.
A začali znovu.
Stáli jsme tam a bylo úplně jedno, kolik kilometrů máme ještě před sebou.
Vrubouni vyvíjeli neskutečnou trpělivost, sílu a úžasnou spolupráci. Manžel pro vás tenhle přírodní zázrak natočil na video.
Kvůli těmhle dvěma jsme na chvíli zastavili 😁
Až sem jsme obdivovali Pálavu, Novomlýnské nádrže a výhledy. Nakonec nás ale nejvíc zastavila dvě drobná stvoření na cestě.
Teprve později jsme zjistili, že naši dva pracanti byli chrobáci vrubounovití (Sisyphus schaefferi). Podle CHKO Pálava jde o zákonem chráněný ohrožený druh, který je mimo Pálavu mnohem vzácnější.
Levá větev vztyčená k obraně, kmen kryje střed a oko hlídá soupeře. Do střehu!
Scházíme k rozcestníku Pod Děvínem
Ptáme se kolemjdoucích, zda jsou to pastviny, protože nikde nevidíme ohradníky. Dozvídáme se, že zde ovce prý pase přímo pastevec, proto žádné nejsou potřeba.
Bílé vápencové skály se zvedají ze zeleně kolem nás. Odskočíme si na vyhlídku. Pak už začínáme klesat směrem ke Klentnici.
Vápencová bradlá a turistické stezky stoupající na travnaté svahy Pálavy pod modrou oblohou
V Klentnici se zastavujeme u památné Klentnické lípy sv. Jana Nepomuckého. S obvodem kmene 400 cm, stáří přes 200 let. Vypadá, díky bohu, zdravě.
Zastávka v Café Fara
V Café Fara doplňujeme síly kávou a chvíli jen sedíme. Užíváme si fantasticky krásné prostředí i milou obsluhu. Najednou přichází pocit, že dnešek utekl až příliš rychle.
Zasloužená kávová pauzička na terase Café Fara v Klentnici, s výhledem na pálavskou krajinu
Po hlavní silnici pak pokračujeme směrem k Mikulovu. Za zády necháváme Kočičí skálu, míjíme rezervaci Turold a mezi vinohrady pomalu scházíme dolů. Manžel se jako obvykle ztrácí někde za mnou při fotografování, takže mu z klacků stavím improvizované šipky.
Pohled přes pálavské vinice na silnici vinoucí se krajinou, skalní útvar Kočičí skála a hřeben Děvína se zříceninou Děvičky
Cestou obdivuji přírodní souhru - žluťáska prolétajícího nad žlutým kosatcem. Protože se znám, pro jistotu se ptám paní, která jde proti mně.
„Jdu správně do Mikulova?“
„Ano. A odkud jdete?“
„Z Bulhar.“
Paní uznale pokývá hlavou.
„No, to jste se pěkně prošla.“
Chvíli si povídáme – odkud pochází, popřeje nám šťastnou cestu, usměje se.
A pak už je tu Mikulov.
Zámek Mikulov obklopený zelení s výhledem na zvlněnou krajinu Pálavy
Poslední kilometry etapy Dolnomoravský úval
Když se ještě jednou ohlédnu za sebe, vidím v duchu Novomlýnské nádrže, Pálavu, rybáře, Nera v maskáčové vestě, čápa vykračujícího skoro vedle nás i dva vrubouny, kteří s obdivuhodnou trpělivostí tlačili svou kuličku.
Za čtyři dny jsme prošli krajinou lužních lesů, polí, vinohradů i skal. Potkali jsme spoustu milých lidí a objevili místa, kolem kterých bychom jinak možná jen projeli autem.
A právě to je na Stezce Českem krásné.
Neukazuje jen slavné cíle. Učí člověka všímat si i obyčejných věcí.
Nastupujeme do vlaku příjemně unavení a spokojení.
A jedno víme jistě.
Na Pálavu jsme dnes nezavítali naposledy.
Pokud jdete s námi od začátku Stezky Českem – Dolnomoravského úvalu:
Zdroje: vlastní, web Stezky Českem
Dnes jen krátká - 25 km. Vygenerováno z aplikace EPP Pomáhej pohybem
