Článek
Tato mladá Australanka se stala jednou z nejmladších řečnic v historii TED a její poselství o klíčových faktorech zdravého vývoje dětí rezonuje po celém světě. Podívejme se na pět klíčových oblastí, které Molly zdůrazňuje, a porovnejme je s realitou českých rodin.
1. Propojení: Tradice vs. moderní doba
Česká společnost vždy stavěla na silných rodinných poutech. Prarodiče často žili pod jednou střechou s mladou rodinou a podíleli se na výchově vnoučat. Dnes však vidíme, že tato tradice ustupuje uspěchanému modernímu životnímu stylu.
„Když jsem byla malá, babička s dědou byli součástí našeho každodenního života. Dnes vidím své vnuky jednou za několik měsíců, protože dcera pracuje do večera a o víkendech doma dohání, co přes týden nestihla,“ řekla mi moje kamarádka Marie (68) z Hradce Králové. Obávám se, že to takhle nemá jako prarodič sama.
Mnozí rodiče tráví v práci dlouhé hodiny ve snaze zajistit rodině lepší materiální podmínky. Kvalitní čas s dětmi však nelze nahradit drahými dárky nebo nejnovějšími technologiemi. Výzkumy ukazují, že pro zdravý vývoj dítěte je důležitější pravidelná, byť kratší interakce s rodiči než množství hraček či digitálních zařízení. Právě společné chvíle, kdy je rodič skutečně přítomen - ať už při čtení pohádky, společné hře nebo běžných denních činnostech - vytvářejí ten nejcennější základ pro budoucí život dítěte.
2. Komunikace: Kde se ztrácí dialog?
„Jak bylo ve škole?“ - „Dobře.“ Tímto způsobem často končí pokus o dialog mezi rodičem a dítětem. Česká společnost bohužel v posledních letech tlakem doby a práce inklinuje ke strohé, účelové a nebál bych se říct až korporátní komunikaci.
Chybí nám kultura hlubších rozhovorů s dětmi, kde by měly prostor vyjádřit své pocity, obavy i radosti. Psychologové upozorňují, že když rodič odbyde dítě jednoslovnou odpovědí nebo příkazem, vysílá mu signál, že jeho myšlenky a pocity pro něj nejsou důležité. A to není moc prima vzkaz.
3. Hra: Podceňovaný nástroj rozvoje
České školství je stále silně zaměřené na memorování faktů, plnění osnov a přípravy na testy nebo zkoušky (např. maturitu). Hry jsou často pokládány za „zábavu“, která nenabízí hmatatelné výstupy a neodpovídá tradiční představě o efektivním učení.
Pedagogové a někteří rodiče mohou vnímat hry jako zbytečné, protože jejich přínos je obtížně měřitelný pomocí klasických známek. Máme také přetížené osnovy, což učitelům nedává prostor pro kreativní výuku. Přitom právě prostřednictvím hry se však děti učí nejdůležitější životní dovednosti:
- Kreativitu a řešení problémů
- Sociální interakci a empatii
- Emoční inteligenci
- Motorické dovednosti
Ve školách často chybí metodika a materiály, které by učitelům ukázaly, jak efektivně zapojit hry do výuky. Učitelé nemají ani dostatečnou přípravu, jak hry integrovat do vzdělávacího procesu tak, aby podporovaly jejich konkrétní cíle.
A v mnoha případech, mají obavy, že hry naruší kázeň nebo povedou k chaosu ve třídě. Pedagogická inovace tak bývá pomalá a je závislá na odvaze a chuti jednotlivých učitelů. Mnoho škol má konzervativní přístup, který dává důraz na autoritativní styl výuky.
Mnoho škol nemá dostatečné vybavení ani prostředky na zavedení moderních her do výuky, například digitálních her nebo simulačních programů. To platí zejména pro školy mimo velká města. A systém hodnocení a standardizovaných testů (např. přijímací zkoušky) neumožňuje individuální hodnocení měkkých dovedností, tedy těch, které hry rozvíjejí.
4. Zdravé domácí prostředí: Pod tlakem současnosti
Rostoucí životní náklady, nejistota na pracovním trhu a bytová krize vytváří v mnoha českých domácnostech toxické prostředí plné stresu. Situace se v posledních letech významně zhoršila - dramatický růst cen energií, potravin a bydlení dostává stále více rodin do finančních problémů, což nevyhnutelně negativně ovlivňuje atmosféru domova a možnosti rozvoje dětí. Ohrožujíce samotnou existenci rodin.
5. Komunita: Návrat ke kořenům?
Zatímco dříve bylo běžné, že se o výchovu dětí podílela celá vesnice či městská čtvrť, dnes často neznáme ani sousedy za zdí. Komunita je pro výchovu dětí zásadní, protože dětem ukazují, jak fungují sociální vztahy, spolupráce a pomoc mezi lidmi. Díky pozorování a zapojení do komunitních aktivit se děti učí empatii, respektu a zodpovědnosti vůči druhému, což jsou klíčové hodnoty pro jejich další vývoj a život.
Co s tím můžeme dělat?
- Začít u sebe - věnovat dětem kvalitní, nerušený čas (plánovat si ho)
- Aktivně dětem naslouchat a vést s respektem skutečné rozhovory
- Vrátit hře její důstojnost v procesu učení nejen ve škole
- Vytvářet bezpečné a stabilní domácí prostředí a rodinné tradice
- Zapojit se do místní komunity a posilovat sociální vazby
Jak řekla Molly Wright: „Je to jednoduché, ale nesmírně důležité.“ Možná je čas, abychom si vzali ponaučení od sedmileté holčičky a začali měnit přístup k výchově našich dětí. Protože investice do raného dětství je tou nejlepší investicí do budoucnosti celé společnosti.
A jaká je vaše zkušenost? Jak vnímáte současný stav výchovy dětí v České republice? Podělte se o své postřehy v komentářích.
----------------------------------------
