Děkuji všem, kteří omylem, nebo dokonce záměrně proklikli až sem, na mou profilovou stránku. A když už se to stalo, možná bude slušné vysvětlit, odkud a proč jsem se tu vzal já…

Je čtvrtek začátkem roku 2021 a já jedu po D4 směrem ku Praze. Dnešní meteorologická situace je příznivá –tedy příznivá na to, že je konec ledna. Prostě mezi mraky zase po nějaké době sem tam vykoukne slunce. Což je fajn. Takže jsem si udělal malý výlet autem na Sedlčansko. Jen tak, pro radost.

Na tyhle projížďky zdánlivě bez smyslu a cíle jsem si zvykl už kdysi na motorce. Po pár hodinách za volantem nebo řídítky člověk přijde obvykle na veselejší myšlenky, než jsou ty, které mu do hlavy proudí společně s nepřetržitými zprávami o postupu hrdinné vlády v boji s virovou nákazou. Je mi fajn, připadám si tak nějak lepší a radostnější a těším se, až dorazím domů a uvařím si kafe.

Znovu se mi potvrzuje, že jízda autem je pro mne jedním ze zaručených způsobů, jak si udělat hezčí den.  Ne jediným, ale  většinou spolehlivým. O něm, i o těch dalších, bych tu chtěl napsat. Podělit se o tu radost. O věci které mám rád a které mne baví.

Nejsem novinář, nemám ambice založit si internetové živobytí. Takže budu psát o autech, jak je vidím já. Co si o nich myslím. A o řízení. O radosti, kterou člověku pohyb rychlostmi, které mu nebyly do vínku dány přínáší. O tom, jak krásné a podivuhodné mi připadají automobily z dob, kdy se většina součástek vyráběla v podstatě na koleni, ale i o tom, jak mne fascinují technologie, o kterých se v době mého mládí psalo ve sci-fi literatuře. A občas se třeba vrátit časem a podívat se, jak moc se vývoj dokázal za kus jediného lidského života posunout kupředu.

A protože pro mne život zdaleka nejsou jenom motory, občas se tu možná vedle těch aut a motorek objeví další věci o kterých si myslím, že dokážou udělat lidské žití lepším. Jako třeba dobré jídlo a pití. Výlety -kamkoli člověka napadne. Nebo třeba sci-fi. Počítačové hry.  Anebo prostě jen tak – co mne zrovna napadne.

Pokud jste zabloudili na můj blog a bůh ví proč se sem dokonce občas vrátíte, buďte prosím shovívaví. Nechci se tvářit, že mám patent na rozum a co je psáno to je dáno a basta. Všechno, co tu budete číst, jsou moje nápady, moje vidění světa, moje radosti. Někdy snad správné, někdy podivné, někdy naprosto na hlavu.  Každý přece vidí věci jinak. Každý člověk v sobě nese své znalosti, zkušenosti, názory. Každý je jedinečný. Tak trochu. Naštěstí. Vždyť jinak by to byla docela nuda…