Článek
Jenže, co teď s tím?
Vesmír se vyvíjí od okamžiku Velkého třesku, naše planeta (potažmo celá Sluneční soustava) posledních nejméně 5 miliard let a dokonce i na té naší modré planetě se od samého jejího počátku vyvíjí sám život. (Odpůrce moderních vědeckých poznatků prosím, aby se k tomuto bodu raději nevyjadřovali.)
Takže se dá ve stručnosti říct, že „co svět světem stojí“, tak se vyvíjí a vyvíjet se samozřejmě bude i nadále, ať se to někomu líbí nebo nelíbí. Tento fakt platí jak pro neživou přírodu, tak pro živočišné druhy, ale samozřejmě též pro lidskou společnost a pro námi používané technologie.
Jakmile se jednou něco vynalezne, lidé to začnou používat a je prakticky nemožné je „po dobrém nebo po zlém“ přimět, aby s tím přestali, tedy aby se „vrátili zpátky na stromy“.
Ano, pár pokusů, jak „zastavit“ nebo dokonce „zvrátit“ pokrok sice v minulosti proběhly, ale za prvé příliš úspěšné nebyly a za druhé ty metody, které byly používány, zpravidla nebylo vůbec nic hezkého, takže všechny tyto snahy ve finále napáchaly daleko více škody než užitku.
Přípomeňme třeba Číňany, kteří v určitý moment nejen, že svou úžasnou flotilu zničili, ale i do budoucna přísně zakázali jakékoliv pokusy o námořní výpravy i zmínky o těchto minulých námořních cestách. V podstatě tuto slavnou kapitolu svých dějin komplet „vymazali z historie“, aby to náhodou někoho „nesvedlo“ k touze ji zopakovat.
A k čemu jim to bylo dobré? Místo, aby předběhli Evropany při kolonizování Indonésie, Malajsie, Indie či částí Afriky (a možná třeba i Austrálie a Ameriky), nebo jim aspoň v této věci byli důstojnými protivníky, stali se nakonec sami evropskou polokolonií, z čehož se „vyhrabávali“ téměř dvě století - a přes veškerou snahu v některých parametrech ten „Západ“ nedohnali dosud.
To si tedy pomohli!
Nebo můžeme uvést příklad z evropských dějin, kdy po vynálezu knihtisku byly „nevhodné“ knihy zakazovány a páleny - občas dokonce i se svými autory. (Jen tak na okraj, nevyváděli to pouze katolíci, takoví anglikáni, lutheráni nebo kalvinisté v tomto byli taky nesmírně aktivní a často dokonce „úspěšnější“ než ti katolíci, třeba takový Miguel Servet o tom stoje na hranici v Ženevě věděl svoje.)
A výsledek? Přestaly se snad knihy tisknout a vrátilo se zpátky k jejich opisování? Pochopitelně, že ne. A přes sebedrakoničtější tresty lidé stejně pořád dál a dál ty „nevhodné“ věci psali, tiskli a četli.
Tedy výsledný efekt všech těchto krvavých represí opravdu nic moc.
A úplně stejné to je a bude se současnými technologiemi. Za prvé neexistuje nikdo, kdo by všechny ty „počítače a internety“, chytré mobily a hodinky, placení pouhým prstenem, Chat GPT a podobné nástroje umělé inteligence chtěl doopravdy nějak zakázat. A za druhé i kdyby se náhodou nějaký takový šílenec našel, stejně by se mu to nepovedlo.
Takže ano, samotná skutečnost, že někomu vadí, jakým směrem se moderní svět vyvíjí, pochopitelně není vůbec nic špatného, natož pak odsouzeníhodného. Ovšem pokud tento člověk čeká, že se najde politická síla, která dosavadní vývoj zabrzdí nebo dokonce úplně „otočí“, je více než mimo.
Žádná taková politická síla neexistuje a nikdy existovat nebude.
Tak-to-prostě-je. Se-s-tim-smiř.
Pokud nějaká politická strana nebo hnutí tvrdí opak, tak docela sprostě lže.
To je taky důvod, proč žádná aspoň trochu slušná a demokratická politická strana nic podobného svým voličům neslibuje. Přímo či nepřímo to slibují pouze populisté toho nejhrubšího zrna, kteří jsou ale ochotní naslibovat komukoliv úplně cokoliv, aniž by měli sebeméně v úmyslu to splnit. Proto taky velmi často slibují naprosto protichůdné a navzájem se vylučující věci, případně úplně nereálné a nerealizovatelné nesmysly. A je mi líto, ale pokud jim na to někdo „skočí“, tak je opravdu hloupý.
Požadovat, aby někdo „zařídil“, že se současný pokrok zastaví, je úplně stejně nesmyslné, jako kdyby někdo chtěl, aby se po vynálezu bronzu lidé vrátili zpět k přitesávání pazourků. Předpokládám, že už tehdy v eneolitu to staromilci, kteří pořád tvrdošíjně trvali na kamenných hrotech oštěpů, měli v životě taky dost těžké.
Takže, co může dělat silně konzervativní člověk, kterému se současný překotný vývoj nelíbí?
Musí se o svou spokojenost postarat sám a nečekat, že to „někdo“ udělá za něj.
Ano, pokud někoho současné technologie děsí nebo přinejmenším obtěžují a chce žít co možná nejvíce bez nich, tak samozřejmě může, ale nebude to zrovna snadné. Pokud zůstane žít v této civilizaci, musí se smířit s tím, že se už nikdy nebude cítit opravdu komfortně. Současná společnost je - a do budoucna bude stále více - „uživatelsky příznivě nastavená“ především pro ty, co všechny ty „digitální vymyšlenosti“ chtějí a umějí aktivně využívat.
Chci-li se člověk zříct „digitálního světa“, budu si muset vždycky všechno fyzicky „oběhat“ - a to ať se týká úředních záležitostí, nákupů nebo čehokoliv jiného. Tedy jinými slovy věnovat tomu spoustu času, který ti druzí věnují své zábavě nebo odpočinku.
Asi nejsnadněji se uzavřít se do nějaké své „retro bubliny“ mohou lidé, kteří buď vůbec nepracují (penzisté, nezaměstnaní), a nebo jejichž pracovními nástroji jsou pouhé koště a kbelík, případně krupáč a lopata. Ti asi mohou prožít zbytek svého života bez toho, že by zapnuli počítač nebo chytrý mobil.
Otázkou ovšem je, jak moc spokojený ten jejich život bude. V případě penzistů s průměrným nebo dokonce nadprůměrným důchodem to až tak zle nevypadá, ovšem ti kopáči a uklízečky nejspíš budou rádi, že se svými příjmy nějak přežijí.
Další možností je samozřejmě odstěhovat se někam na venkov, tam si pořídit co možná nejvíce soběstačné hospodářství a s „vnějším světem“ se stýkat minimálně. Zkrátka stát se takovým nějakým „evropským Amišem“. I takto žít je samozřejmě možné, byť asi ne moc pohodlné - a je otázkou, jestli je to vážně tak moc příjemné.
Lze to také udělat ještě radikálněji, tedy odjet třeba i na zbytek života někam „do divočiny“, např. na africký či asijský venkov, kde lidé pěstují plodiny a chovají zvířata úplně stejně jako před 100, 200 i 500 lety, na nějaký polozapomenutý ostrůvek, na kterém žije jen pár rybářů, mezi domorodce do Amazonské džungle, mezi Inuity na sever Kanady atd.
Také je možným řešením svou nechuť vůči modernímu světu vyřešit vstupem do nějakého velmi přísného kláštera, lhostejno, zda buddhistického, ortodoxního či katolického, kde se celé dny tráví výhradně modlitbami (nebo meditacemi) plus prací na zahradách, políčkách či v řemeslných dílnách, to celé ještě občas za povinného mlčení. S moderními technologiemi se zde nejspíš nikdy nepotkáte.
A vzhledem k tomu, že v drtivé většině takto přísných klášterů existuje i takřka stoprocentní klausura, tedy téměř nulový kontakt s okolním světem, nejspíš vás ani nebude rozčilovat, jak se svět mimo tento klášter mění, protože to zkrátka nebudete vůbec vědět.
Ve stručnosti řečeno si holt buď musíte vytvořit svou vlastní „sociální bublinu“, která žije „postaru“, nebo se do nějaké takové již existující sociální bubliny přidat. Třetí cesta není. Resp. myslet si, že celý zbytek světa nějakým způsobem donutíte k tomu, aby se do té hypotetické „jeskyně“ vrátili s vámi, je přinejmenším naivní, ne-li úplně pitomé.
A úplně stejný postup musejí zvolit i ti, kterým ani tak nevadí moderní technologie, jako spíš společenské změny.
Jestliže vás opravdu nepředstavitelně iritují slečny, které chodí potetované nebo „polonahé“, kluci s nalakovanými nehty, „mládežníci“, na kterých na první pohled nepoznáte, jakého jsou pohlaví, objímající se homosexuálové apod., nezbývá vám zkrátka nic jiného, než se odstěhovat někam, kde se podobní „divnolidé“ nevyskytují.
A jestli to bude „samota u lesa“ někde v Beskydech, nebo v Karpatech, Pyrenejích, Alpách, Andách, Himalájích, v okolí Kilimandžára, jezera Tanganika, na poušti Gobi či třeba v horách na pomezí Afghánistánu a Pákistánu, jestli se odstěhujete na téměř pustý ostrov ve Středomoří, v Karibiku, v Indonésii nebo v Paficiku, to už je vaší ryze soukromou věcí, do které samozřejmě nikomu nic není.
A nebo tedy chcete zůstat žít ve veškerém pohodlí většího či menšího českého města - ale pak se musíte smířit s tím, že budete občas potkávat lidi, které absolutně nechápete a kteří vás pouhou svou existencí rozčilují, a že těchto lidí bude nejspíš stále přibývat.
Nezbývá než poradit, aby vás jejich existence přestala rozčilovat.
Zkuste je zkrátka ignorovat.
Jestliže se nad jejich existencí budete pohoršovat a rozčilovat, budete tím škodit jenom sami sobě a svému zdraví. A za to vám snad nestojí. Nebo ano?
Vážně nečekejte, že je „někdo“ z vašeho zorného pole odstraní - i kdyby to sliboval. Nepovedlo se to ani Kaczyńskému ani Orbánovi ani Ficovi, tak proč by se to mělo povést Babišovi, Konečné, Okamurovi, Rajchlovi nebo třeba Semelové?
Na podobná (jaký si to uděláš, takový to máš) témata:
