Udmurtské pohanské Velikonoce aneb Ugrofinské ozvěny zapomenutých slovanských náboženských tradic

Udmurtský myšlenkový a duchovní svět byl již odpradávna formován životním prostorem, jímž byly zdejší hluboké hvozdy a bezprostřední závislost na okolní přírodě. Jejich jazyk má dokonce dva různé výrazy pro strom živý a strom již odumřelý, mrtvý…

Udmurti byli vždy úspěšní lovci, proto obchodovali kožešinami, zejména veverčími. Udmurtské slovo pro peníze – koňdon – lze doslovně přeložit jako „cena veverky“. Udmurtský folklor obsahuje dodnes pozůstatky zvířecích kultů, hlavně medvěda, kdy byl mrtvý medvěd po ulovení „usmiřován“ během zvláštního rituálu (obdobně jako je tomu dosud u Chantů a Mansů).

Dalšími posvátnými zvířaty Udmurtů, vyskytujícími se jako motiv na většině výšivek, kování a ozdobných dřevořezeb na domech, jsou labuť a kůň.

Pohanství udmurtského lidu bylo založeno na uctívání fenoménu Matky Přírody (nazývané také Naše Paní) a mnohých dalších božstev a duchů.

Je známo, že vznik udmurtské kultury je spojen s matriarchátem. Žena-matka stála vždy v čele klanu. Hlavní náboženské obrazy byly neoddělitelně spjaty s mateřstvím.

Udmurtský národní epos Dorvyžy (který ovšem původně sestavil a vydal v ruštině Michail Chudiakov ve 20. letech 20. století pod názvem „Píseň o udmurtských hrdinech“)[1] uvádí jako hlavní bohy udmurtského panteonu Inmara (Nejvyššího boha nebes)[2], Kyldyšin (božstvo Země) a Kuaž (boha větru, deště a mraků).

Za zmínku stojí epizoda o obrech v Dorvyžy, v níž podle Ville Ropponena degenerace udmurtských obrů a jejich proměna v mravence jakoby evokovala pocit hluboké beznaděje, celonárodního traumatu z poroby a ztráty identity pod ruskou nadvládou.

Obecně lze říci, že udmurtské tradiční náboženství je v mnohých aspektech podobné náboženství starých Slovanů nebo Keltů, resp. japonskému šintoismu, jehož ústřední ideou je víra v kami – všudypřítomná božstva přírodních elementů, stromů, řek, pramenů, hor atd. – v udmurtštině nazývaná murtové.

Hlavními objekty uctívání byly tradičně Slunce (Šundy-mumy), Měsíc (Tolez-mumy), Země (Muzjem-mumy) a voda (Vu-mumy).

Stejně tak Udmurti uctívají např. konkrétní stromy či skalní útvary a obětují jejich duchům. Každá udmurtská vesnice nebo i rod má svůj posvátný – jedlový, borový či březový – háj, zvaný ludňjuk, kde se odehrávají tradiční obřady (mimo období obřadů je vstup na tato místa zapovězen).

Kdysi zahrnoval udmurtský rituální kalendář až 70 obřadů, z nichž valnou část představovaly obřady rodinné či rodové. K tomuto účelu byl součástí každé zdejší usedlosti tzv. kual (resp. kvala) neboli obřadní dům. V této rodinné svatyňce byly v truhle uložené předměty symbolizující předky rodiny, jimž zde byly přinášeny oběti.

Duch předka-patrona patrilineárního rodu, zvaný voršud (z udm. vordyna – „rodit, vychovávat“, a šud – „štěstí“), měl v udmurtské duchovní tradici velmi důležitou roli.

Lidé se obraceli na voršuda s žádostí o uzdravení a záštitu v podnikání. Také se věřilo, že voršud může seslat nemoc na osobu, která ho urazila.

Každé hospodářství mělo i několik svých domácích duchů, murtů.

Korka murt chránil rodinu před zlými duchy, pomáhal jejím členům. Gid murt byl duch dvora a hospodářství, ochránce domácích zvířat před šelmami a nemocemi, zajišťoval jejich zdraví a plodnost. Svého murta měla také baňa (domácí sauna) a sýpka.

Dnes se již obecně dodržuje jen několik málo původních obřadů, jako třeba Akaška, což jsou udmurtské Velikonoce, dále Jö-keljan, Pagža njaň, Numyr-keljan, Šort-tuj, Kreň jún, Žečyran a Sizyl pörtmaskon[3].

Úvodním obřadem roku, předcházejícím Akašce (Velikonocům), je Jö-keljan neboli Vyprovázení ledu. Jde o jakýsi obřad vítání jara.

Slavnostně oblečení vesničané přichází k řece nesouce s sebou slavnostní pokrmy a nápoje. Každá hostitelka je naaranžuje na ubrus položený na mostě. Poté vedoucí obřadů za hlasitého zaříkávání hází do řeky kůrky odříznuté ze všech bochníků v rodinné svatyni a ostatní účastníci obětují řece po kousku ze všech svých pokrmů a odlijí do řeky trochu z nápojů. Po tomto obětování začíná společná hostina a zábava doprovázená písněmi a tanci na mostě.

Jádrem slavnosti je usmíření ducha řeky s přáním poskytovat lidem a hospodářským zvířatům dostatek vody, zavlažovat pole a louky, chránit rolníky před suchem, neúrodou, požáry a morem.

Svátek Akaška[4] (zvaný též Bydzym nunal[5] anebo Veliktem) neboli Svátek pluhu (či První brázdy) se kdysi – stejně jako u Keltů[6] – slavíval v den jarní rovnodennosti, tedy 20. března. Pod vlivem christianizace následně splynul s pravoslavnými Velikonocemi, čímž se stal de facto nejdůležitějším ze všech udmurtských svátků, a slaví se pět nebo sedm týdnů po Maslenici[7].

Začíná stejně jako u nás, na náš Zelený čtvrtek, přičemž některé obřady začínají již během noci ze středy na čtvrtek, nazývané „noc návratu mrtvých“. Traduje se totiž, že v tuto noc mrtví navštěvují živé a zjevují se různí démoni – žobjos, išanjos, veduňjos.

Strach z temných sil byl zároveň překonáván magickými praktikami, které měly odehnat démony: o půlnoci chodila mládež po vsi s chrastítky a práskala biči, střílelo se z pistolí, odpalovaly petardy ze střelného prachu apod.

Na ochranu domovů byly již předtím umísťovány na parapety oken a nade dveřmi domů a hospodářských budov kříže, resp. i větvičky vřesu, jedle nebo horského jasanu (společně nebo samostatně); ráno se vykuřovaly rohy obydlí dýmem z vřesu.

Zajímavým obyčejem bývalo, že v noci na Zelený čtvrtek si rolníci zavazovali láptě (lýkové střevíce) opačným způsobem, zprava doleva (aby prý zmátli „zlé duchy“), a poté, oblečení do bílých šatů, se odebrali za vesnici „naslouchat zvukům z temnot“. Buchot cepů na mlatu a další zvuky spojené se zemědělskou prací a chlebem předznamenávaly dobrou úrodu.

Stejně tak vidět chléb ve snu v tuto noc bylo považováno za předzvěst bohaté sklizně. O dobré úrodě a štěstí v zemědělské činnosti po celý rok svědčil i nález žitných klasů nebo zrn jiných plodin v domě v předvečer čtvrtka.

Zvykem bylo absolvovat též v předvečer svátku i fyzickou očistu v bani(domácí sauně), která měla dotyčnému zajistit zdraví na celý rok.

Noc na Zelený čtvrtek je též považována za příznivou pro věštění o budoucím osudu. Duše mrtvých předků, které této noci přicházejí navštívit živé, jsou žádány o pomoc v záležitostech hospodářství.

Tento den byl zároveň začátkem nového zemědělského roku, proto kouzlo prvního dne a provádění magických úkonů za účelem zajištění ekonomického blahobytu mělo mít příznivý vliv na výsledky hospodaření. Hospodáři se tedy časně ráno, ještě před východem slunce, odebrali do chléva a zaříkávali dobytek, aby se množil, k témuž účelu mu nechávali sežrat metličku z březového proutí; resp. posypávali ovce hrstí mravenců, aby jim porodily tolik jehňat jako je hmyzu.

V období svátků Akaška brávali též Udmurti své koně do domů a hostili je pivem jako své přátele.

Další rituál k podpoře zdraví a plodnosti dobytka spočíval v tom, že byl na dvoře rozdělán malý oheň, který byla zvířata nucena přeskakovat. Obdobný očistný rituál, přeskakování ohně věřícími, byl i běžnou součástí celé řady udmurtských obřadů.

Agrární magie se projevila též tak, že hospodyně vyšla do zahrady a křičela: „bakčajam odig no žagez ӧvӧl“ („na zahradě není ani smítko“). Následně rozdělala malý ohníček ze slámy a sena a vyslovila přání, aby se na zahradě a na poli nerozmohl škodlivý hmyz, červi, mšice a další škůdci zemědělských rostlin.

Hned po východu slunce hospodyně pekly tabani (lívance z kynutého těsta) a chleba. První tabania chléb byly slavnostně posvěceny na dvoře nebo v rodinném kualu. Teprve poté rodina usedla ke svátečnímu stolu.

Na stole, prostřeném bílým ubrusem, se nacházel bochník chleba speciálně upečeného v ten den, miska se solí, ošatka s barevnými vejci, mísy tabani a džbán domácího alkoholického nápoj zvaného kumyška.

Kumyška je destilát z kumysu (oblíbený i mezi Čuvaši, Marijci a Mordviny), který bývá ochucen medem, případně šťávou z ovoce (malin, třešní).[8]

Hospodář bral z mísy jedno obarvené vajíčko po druhém, každé políbil a poslal dál dětem sedícím kolem stolu. Ty pak soutěžily, kdo tím svým dokáže rozbít další vajíčko. Vyhrál ten, jehož vejce zůstalo neporušené.

Jedním z dalších velikonočních zvyků bylo vzájemné mlácení vajíčky do čela, „aby se zjistilo čí čelo je pevnější“ („kymysyd jun-a, ӧvӧl-a“).

Je zajímavé, jak mnohé zdejší velikonoční zvyky připomínají naše venkovské tradice.

Brzy ráno jezdili například po vesnici mladíci na koních. Zastavili se u každého domu, kde jim hospodyně oknem podávaly vajíčka. Výslužku v podobě vajíček a sladkostí dostávaly i děti, recitující různá přání. Ty si též mezi sebou pak obarvená vajíčka vyměňovaly anebo hrály různé hry, v nichž velikonoční vajíčka figurovala buď přímo, anebo jako odměna výherce.

Zatímco se omladina bavila, dospělí navštěvovali příbuzné, kteří je symbolicky pohostili tzv. velikonoční polévkou (veliktem šyd). V každém domě se majitel nejprve obrátil k Bohu s modlitbou (kuriskon). Teprve poté se všichni posadili ke stolu a zapěli bydğim nunal gur.

Oslavy velikonočních svátků (Akašky) se samozřejmě v detailech lišily kraj od kraje.

Například v Nikolajevově rodné vesnici Karamas-Pelga (Kijasovský okres) je zvykem, že na Zelený čtvrtek od časného rána obcházejí domy ve vesnici dospělá děvčata a sbírají od hospodyň obiloviny, vejce a máslo na společnou kaši.

Všechny suroviny pak odnášejí na vyhrazené místo za vesnicí. Na mýtině u posvátné břízy žrec (kněz) ve velkém kotli spolu se svými pomocníky vaří z nasbíraných obilnin kaši, která je hlavním pokrmem svátku.

Poté, co žrec trochu kaše obětuje bříze s prosbou o dobrou úrodu a zdraví domácích zvířat a lidí, pohostí posvátnou (posvěcenou) kaší všechny účastníky obřadu. Po jeho skončení se kotel s navařenou kaší odváží do vesnice.

Zde přichystají hospodáři u brány každé usedlosti stůl s občerstvením pro žrece a lidi, kteří ho doprovázejí. Žrec každého gazdu pohostí posvěcenou kaší. Poté, co navštívil všechny domy, je zbývající kaše odvezena do kualu (modlitebny) rodu Salja, kde je opět trochu z ní obětováno předkům rodu.

Na závěr obřadu se všichni dospělí obce spolu se žreci shromáždí v jednom domě, kde je pro ně přichystaná slavnostní tabule.

Specifickým a velmi zajímavým udmurtským obřadem je Numyr-keljan neboli Vyprovázení housenek. Jde o jeden z rituálů pro vyvolání deště, obvykle koncem května až v červnu.

Děti v doprovodu starších žen tehdy procházejí zahrady účastníků a sbírají z listů zelí housenky, které kladou do obnošeného střevíce. Při procházce po zahradách mají ženy rozpuštěné vlasy, děti mají na krku zavěšené zvonečky anebo kravský zvonec. S křikem a zvoněním pak odcházejí k řece nebo rybníku a za zpěvu házejí lýkové střevíce do vody.

----------------------------------------

[1] Vycházel z folklorních děl N. Pervuchina, G. Potanina, B. Gavrilova, B. Munkácsiho, Kuzebaj Gerda (K. Čajnikov) a Aleksandra Spicyna.

[2] Současní neopohané uctívají jen Inmara, jako nejvyšší božstvo-stvořitele, v podstatě jde o monoteismus, spojený s vírou v duchy (murty).

[3] Пагӟа нянь, Нумыр-келян, Шорт-туй, Йӧ-келян, Крень юон, Ӟечыран a Сӥзьыл пӧртмаськон.

[4] Název je zřejmě odvozen z protobulharských výrazů: ak – pluh, jaška – hody.

[5] Bydzym nunal (Быдӟым нунал), resp. buzzinnal(буӟӟиннал), znamená „Velký den“.

[6] Keltský svátek Alban Eilir.

[7] Jak je známo, Velikonoce jsou pohyblivým svátkem, jejichž termín je odvozen od astronomických konstelací, navíc ty pravoslavné se řídí kalendářem juliánským, kdežto katolické (naše) kalendářem gregoriánským. Tudíž např. v r. 2016 začínaly u nás 27. března, zatímco v Rusku až 1. května.

[8] Síla nápoje se liší v závislosti na regionu: v jižních oblastech bývá slabý, obsahuje zhruba 2% alkoholu; seveřané mají naopak v oblibě nápoj silný. V zimě se pije horký. Takový nápoj se pak nazývá posjatem. Zákonem z 24. dubna 1890 bylo vaření kumyšky zakázáno pod trestem pokuty. Ale od počátku 19. století je tento nápoj nejen součástí tradičních (pohanských) obřadů, ale i pravoslavných svátků.

Svět duchů, upírů a čarodějnic v mordvinské náboženské tradici: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-svet-duchu-upiru-a-carodejnic-v-mordvinske-nabozenske-tradici-107847

Marijské pohanství jako naše oživená minulost: ttps://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-marijske-pohanstvi-jako-nase-ziva-minulost-107675

================================================

Zdroj: F.R. Hrabal-Krondak: PŘES ČUKOTKU NA FIDŽI A ZPĚT 2016-2017, díl první - Regionem Idel-Ural, ISBN 978-80-8236-012-0 (Výňatek, str. 185-190)

Podrobnosti: http://www.cadpress.sk/cestopisy.htm

nebo

http://www.cadpress.sk/fidzi1vynatky.htm

http://www.cadpress.sk/povolzi2016obsah.pdf

http://www.cadpress.sk/recenze_povolzi2016web.pdf

https://info.dingir.cz/2023/10/cesta-regionem-idel-ural-historie-politika-nabozenstvi/

---------------

O AUTOROVI:

https://www.facebook.com/fero.hrabal/

http://www.cadpress.sk/frhk_media.htm

AUTOROVY ROZHOVORY:

https://www.youtube.com/results?search_query=hrabal+krondak

http://www.cadpress.sk/medialni_ohlasy.htm

======================================

Regionem Idel-Ural aneb Neznámá Evropa a připomínka našich pozapomenutých tradic

https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-regionem-idel-ural-aneb-neznama-evropa-a-pripominka-nasich-pozapomenutych-tradic-121575

Mystické sibiřské Okuněvo aneb Jiné Rusko: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-mysticke-sibirske-okunevo-aneb-jine-rusko-109933

Pohanská oslava Novoletí 7527 aneb Slavjanský svátek Ovseň se sibiřskými starověrci: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-pohanska-oslava-novoleti-7527-aneb-slavjansky-svatek-ovsen-se-sibirskymi-staroverci-110122

Tajemné balkarské Elťjubju aneb kavkazské Město mrtvých: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-tajemne-balkarske-eltjubju-kavkazska-vesnice-stoletych-a-mesto-mrtvych-108552

Zápisky z omského Mrtvého domu aneb Dostojevskij v Omsku: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-zapisky-z-omskeho-mrtveho-domu-aneb-dostojevskij-v-omsku-109787

Admirál Kolčak - námořník, polárník, vědec a diktátor, poslední zákonný vládce Ruské říše: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-admiral-kolcak-namornik-polarnik-vedec-a-diktator-posledni-zakonny-vladce-ruske-rise-109847

Spor o Ilju Muromce, jeho souboj s ukrajinským yettim a dožívání v klášterní kobce kyjevské lávry: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-spor-o-ilju-muromce-jeho-souboj-s-ukrajinskym-yettim-a-dozivani-v-klasterni-kobce-kyjevske-lavry-117959

Zajatci Severu - trudný život obyvatel ruské Arktidy: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-zajatci-severu-trudny-zivot-obyvatel-ruske-arktidy-106551

Tajemný VOYNICHŮV RUKOPIS - nejzáhadnější kniha světa s českou pečetí: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-tajemny-voynichuv-rukopis-nejzahadnejsi-kniha-sveta-s-ceskou-peceti-111029

Vanuatský svátek Nakamal (Chief’s day) aneb Presidentský guláš a parlamentní výčep v Port Vila: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-vanuatsky-svatek-nakamal-chiefs-day-aneb-presidentsky-gulas-a-parlamentni-vycep-v-port-vila-112373