Článek
Tento francouzský spisovatel, dramatik a věčný vězeň byl mužem, kterého společnost odepsala dříve, než se naučil psát. Genet však provedl dokonalý protiútok: místo aby se za svou existenci na okraji styděl, prohlásil ji za posvátnou. Stal se miláčkem intelektuálů jako Sartre nebo Foucault, kteří v něm viděli „svatého Geneta“, zatímco justice v něm viděla jen recidivistu a nenapravitelného zloděje.
Genetův start do života byl jako z nejčernějšího románu. Matka, prostitutka, ho odložila krátce po narození. Vyrůstal v pěstounských rodinách a už jako dítě zjistil, že svět je rozdělen na „slušné lidi“ a na něj. Rozhodl se tedy přijmout roli zloděje jako svou identitu. Od deseti let pendloval mezi nápravnými ústavy a věznicemi.
V mládí proputoval Evropu jako tulák, žebrák a mužský prostitut. Kradl v Praze, žil v harémech v Africe a v podstatě každou evropskou hranici překročil ilegálně. Tato totální svoboda (nebo totální vyvrženectví) se stala podložím jeho děl. Pro Geneta nebyl zločin selháním, ale aktem vzpoury a krásy.
Své nejslavnější dílo, román Panna zázraků nebo Deník zloděje, začal psát na toaletní papír v cele věznice ve Fresnes. Jeho styl byl šokující: používal vznešený, až barokní jazyk k popisu těch nejdrsnějších scén z vězeňského života, homosexuálních lásek mezi vrahy a rituálů ponížení.
Když mu v roce 1948 hrozilo doživotí (podle zákona o recidivě), zasáhla elita francouzské kultury. Jean Cocteau a Jean-Paul Sartre napsali petici prezidentovi, v níž tvrdili, že takový literární génius nemůže shnít v cele. Dostal milost. Z kriminálníka se stal celebritou, která však nikdy nepřestala plivat do tváře měšťácké morálce.
Genet si nikdy nezvykl na pohodlí salonů. Jeho hry jako Balkon nebo Služky rozbíjejí iluze o moci a hierarchii. Postupem let se stal politickým radikálem. Podporoval Černé pantery v USA, Palestince v uprchlických táborech a byl jedním z prvních, kteří otevřeně kritizovali francouzský kolonialismus.
Jeho osobní život zůstal temný a neklidný. Měl sklony k manipulaci, trpěl depresemi a jeho vztahy byly často destruktivní. Miloval muže z okraje společnosti – cirkusové akrobaty nebo mladé delikventy – a často je finančně i citově vydíral. Genet nehledal lásku, hledal absolutní oddanost a rituál.
Zemřel v hotelovém pokoji v Paříži, sám, s rukopisem své poslední knihy Zamilovaný zajatec u postele. Jean Genet nám zanechal dědictví, které je dodnes těžké strávit. Ukázal nám tenkost hranice mezi svatostí a hříchem. Pro někoho byl geniálním básníkem ponížení, pro jiného amorálním provokatérem, který oslavoval zlo. Genet ale především nutil svět, aby se podíval do zrcadla a uviděl v něm všechno to, co se snažíme skrýt.
Další díly volného seriálu Galerie kontroverzních hvězd:
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jean_Genet
https://www.reflex.cz/clanek/causy/73991/jean-genet-francouzsky-basnik-dramatik-a-spisovatel-ktery-se-zivil-kradezemi-zebranim-a-prostituci.html
https://www.csfd.cz/tvurce/29610-jean-genet/biografie/
https://www.lidovky.cz/ceska-pozice/jean-genet-podvojny-ale-jednoznacnemu-hodnoceni-unikajici-zivel.A201121_222151_pozice-recenze_lube
