Článek
Do podobné situace se dostal i Petr (44). S manželkou se brali brzy, hned poté, co Petr dostudoval vysokou, nepodařilo se jim však počít potomka, a tak Alena zaháněla svůj smutek seberealizací, vzděláváním a různými kurzy.
Náš život byl v pohodě, dokud manželka nezačala vymýšlet
S Alenou jsme měli pěkný vztah, žili jsme jako všichni kolem – pracovali, jezdili na výlety, jednou do roka na dovolenou, postavili jsme dům na hypotéku. Byli jsme spokojení, jen se nám nepodařilo mít děti. Alena se tím hodně trápila, ale aspoň v té době ještě nějak normálně fungovala – chodila do práce, k tomu se starala o domácnost, bylo u nás vždy navařeno a napečeno, naklizeno, kdykoliv mohl kdokoliv přijít na návštěvu a nemuseli jsme se za nic stydět. Jenže pak se to začalo měnit.
Alena se rozhodla, že když nemůže mít děti, začne pracovat na sobě. Nejprve se zapsala do nějakého dvoudenního kurzu, pak následovaly další, pak se rozhodla, že si dodělá vysokou, aby měla titul jako já. K tomu chodila do práce a samozřejmě měla najednou málo volného času – domácnost sice udržovala, ale o teplých večeřích už jsem si mohl nechat jen snít. A o víkendech byla buď ve škole, nebo se učila.
Doma to začalo silně skřípat
Ze začátku jsem se ještě snažil zavírat před tím oči a říkal jsem si, že ji to brzy přestane bavit. Nepřestalo. Chtěla pořád víc a na vše okolo kašlala. Bylo jí jedno, že ve dřezu zůstalo nádobí, že nemám vyžehlené košile na další den do práce… Neříkám, že by u nás byl bordel, to zase ne, ale prostě už nedělala každý den to, co se od ní očekávalo. Už to nebyla ženská, kterou by zajímala rodina a domácnost, ale ženská kariéristka. A mně to hodně vadilo, takže jsme se začali dost hádat.
Prý mám taky ruce
Došlo to tak daleko, že mi jednoho dne vyčetla, že přeci ona není žádná služka, která by musela mít celé dny jen ruce ve dřezu. A prý chce něčeho dosáhnout. Ale jak by to dělala, kdybychom měli děti? Copak si opravdu neuvědomovala, že jako máma by musela být k dispozici 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, a nikdo by se jí neptal, jestli se jí chce, nebo nechce? Když mi řekla, že mám taky ruce a můžu spoustu věcí v domácnosti udělat sám, to mi už opravdu bouchly nervy. Strašně jsme se pohádali, řekla mi, že už toho má dost a že se chce rozvést.
Ať si s ní trpí někdo jiný
A já se rozvodu nebránil. Než žít s takovou ženskou, to to radši skončit a být bez ní. Rozvedli jsme se po pár měsících, ale odstěhovala se hned. Dneska dělá nějakou vysoce postavenou manažerku, prý si pořídila luxusní byt a žije s chlapem, co dělá ředitele v nějaké firmě. Peníze jí rozhodně nezávidím – a jemu už vůbec nepřeju ženskou, kterou teď doma má… Můj názor je pořád stejný – ženská prostě patří k plotně, má se starat o domácnost a teplo rodinného krbu, ne se honit za kariérou. A pokud chce teda mermomocí dělat kariéru, tak ať se nevdává a zůstane sama. Jinak akorát kazí život všem okolo.
Anketa
Zdroj: autor vycházel z příběhu hlavního aktéra Petra
