Nejčtenější články na mém blogu za poslední rok

V posledních měsících mají naše víkendy jeden společný rys. V tu pravou chvíli se objeví myšlenka, jestli už mám napsaný blog na příští týden. Někdy společně prožijeme něco zajímavého, například je to krátký pobyt v zahraničí. Pak se každý den v cizím městě může stát inspirací pro samostatný text. Občas si ale říkám, že prostě nevím, o čem budu psát. Souhlasím, že to není povinnost publikovat pravidelně něco pozoruhodného. Jenže nakonec se vrátí ten neodbytný pocit a já si sednu ke klávesnici.

Opravdu si myslím, že je někdo zvědavý na moje "rozumy"? Možná se tu projevuje profesionální deformace dvacetileté kariéry vysokoškolského učitele. Člověk pořád něco povídá a obvykle se najde i někdo, kdo ho pozorně poslouchá. Proč by to nemělo fungovat i s textem a fotografiemi na blogovací platformě. Především to ale byla, je a snad i bude zábava. Podívat se na proměnlivý počet sledujících nebo s podivem sledovat často nevyzpytatelnou čtenost jednotlivých příspěvků. I když se řídím obecným desaterem „jak psát úspěšný text“ i konkrétními radami editorů, stejně je to občas překvapení jako u rulety.

Získal jsem seznam nejčtenějších článků na mém blogu za poslední rok a uvědomil si jednu podstatnou věc. Postupně se na druhou kolej přesunuly odborněji laděné texty a do popředí vystoupily popisy mých zážitků. Neznamená to, že je to od sebe striktně odděleno. Práce je pro mě velice důležitá a často ovlivňuje také můj volný čas. Naštěstí je tomu ale i naopak. Tedy že si dovedu odpočinout i na příjemném výletě, kde se snoubí moje láska k historii se zájmem o širokou problematiku náboženství. Religionistou jsem prostě i o víkendu nebo na dovolené.

Nebudu vás tedy dlouho napínat a představím vám moje nejčtenější texty. V prvé řadě to byly příspěvky spojené s naší letní dovolenou do severních Čech. Na plné čáře zvítězil blog „Naším cílem byl Úštěk“. Byl to opravdu krásný den na velice zajímavém místě. Navíc se diskuze pod tímto blogem zapojilo docela hodně různorodých názorů. Texty o Litoměřicích a Ploskovicích z této série dopadly také velice dobře. Když už jsme u toho cestování po Čechách, podobně čtenáře oslovily i moje zážitky z druhé návštěvy v Karlových Varech.

Dlouhou dobu byl ale v čele úplně jiný příspěvek. „Cesta lesem z Kájova do Českého Krumlova“ přibližuje krásnou jihočeskou krajinu v okolí dvou historických sídel. Možná se v tom textu jen projevila moje láska ke kraji, do kterého jsem se před dvaceti lety přistěhoval. Podobných lesních stezek ale najdete v našem okolí spoustu. V tomto případě je to snad specifické nejen místy, odkud se na putovaní vyrazilo a kam se nakonec přijde. Náhrdelník meších sakrálních staveb okolo trasy je totiž moc příjemným společníkem během odpočinku v přírodě.

Není to přece jen o krásách různorodých lokalit v jižních Čechách. Minulý rok se mi podařilo vyrazit párkrát do zahraničí. Věnoval jsem pozornost týdennímu pobytu v Istanbulu. Byl to pro mě opravdu zážitek a moje vyprávění si našlo své čtenáře. Přesto všechny texty o mešitách, palácích a muzeích jedné ze světových metropolí předběhl článek „Jak jsem začal prodloužený víkend ve Vídni“. S nadsázkou mohu napsat, že Turci byli před rakouským hlavním městem poraženi i potřetí. Připomíná mi to religionistické vtipy, které jsme si v druhé polovině devadesátých let vyprávěli se spolužáky na brněnské filosofické fakultě.

Přesto se moje práce na univerzitě promítla také do popularity článků. Nebylo to ale primárně o běžném provozu, i když zaujala i jedna sobota v životě vysokoškolského učitele. Nečtenějším z této oblasti se stal příspěvek „Islám pod Alpami na Noci vědců 2024“. Kombinoval moje vzpomínky na půlroční výzkumný pobyt v Rakousku s popisem oblíbené popularizační akce. Nikdy totiž přesně nevíte, kdo se při té příležitosti u vás na chvíli zastaví na své cestě za poznáním. Podobně je to i na středních školách, kde mívám mimo jiné i přednášku o islámu pro maturanty.

Skončím ale s úsměvem na tváři. Jsem moc rád, že v desítce mých nejčtenějších textů za poslední rok jsem našel i “ Jak jsem vyhrál na plese kance". S nedočkavostí vyhlížím další plesovou sezónu a její výzvy spojené nejen s parketem. V posledních letech se nám totiž dařilo z farních bálů odcházet obtěžkáni cenami z tomboly, které nevyžadovaly tak komplikovanou logistickou přípravu. Naštěstí ale člověk nikdy neví, co ho čeká.

Děkuji všem svým pravidelným čtenářům i náhodným návštěvníkům mého blogu. Občas je fajn napsat pár slov o tom, jak ten život utíká. Pokud jsem někoho dokonce inspiroval, pak to všechno mělo smysl. Prostě ten učitel ve mně se nezapře. Přeji příjemný začátek adventu a těším zase na shledanou.