Článek
Pokud mé články o důchodech sledujete delší dobu, tak možná vidíte, že se k politikům a krokům v oblasti důchodů snažím přistupovat co nejvíce nezaujatě. Když něco udělají dobře, tak to pochválím, když je něco špatné, kriticky to okomentuji. Není pro mě důležité, jestli je to vládní nebo opoziční politik, hodnotím činy z pohledu toho, jak dopadají na běžné lidi.
Určitou nevýhodou tohoto přístupu je, že jsem kritizován ze všech stran. Když napíšu, že Aleš Juchelka neříká pravdu, nebo že hnutí ANO přistupuje k jednání o důchodové reformě nezodpovědně, jsem pro část čtenářů provládní pisálek. A když naopak zkritizuju vládu, že dělá překotné změny důchodů a vytváří důchodový chaos, nebo napíšu že Zbyněk Stanjura je důchodový alibista, dozvím se, že jsem zarytý fanoušek Andreje Babiše. Zkrátka se nezavděčím nikomu.
Zároveň si ale díky tomu můžu s klidným svědomím ohodnotit působení ministra Mariana Jurečky a jeho kroky v oblasti důchodů. Právě v těchto dnech to bude přesně 3 a půl roku, kdy převzal Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Chyby byly, ale celkově dvě mínus
Známka za důchody je dvě mínus. Jsem přesvědčen, že za pár let budeme na Mariana Jurečku vzpomínat v lepším světle, než to dnes ve vyhrocené společenské atmosféře a před volbami vypadá.
Podstatné je, že i když udělal významné chyby, jako celek dokázal připravit soubor změn, díky kterým se důchodový systém do budoucna alespoň částečně stabilizuje. I odborníci dnes začínají hovořit o tom, že díky úsporným krokům bychom mohli bez problémů přečkat odchod silné generace Husákových dětí do důchodu a nemusíme se obávat zásadnějších problémů s výplatami a financováním důchodů. Jinými slovy současná i budoucí generace důchodců může být docela v klidu, a pokud se nestane nic dramatického, zřejmě si užije celkem normální důchod.
Za důležité považuji zmínit, že politici, kteří kritizují důchodovou reformu, protestují především proti úsporným krokům, tedy třeba proti zvyšování důchodového věku nad 65 let nebo zpomalení valorizací důchodů. S většinou změn, které jsou spíše solidárního charakteru nebo napravují různé důchodové nespravedlnosti, ale souhlasí i opozice. Ostatně i představitelé hnutí ANO dnes otevřeně říkají, že pokud budou ve vládě, zruší jen dvě nebo tři změny, ale zbytek zůstane v platnosti.
Za mě je dobrou zprávou, že se zavede fiktivní vyměřovací základ za péči o děti i nemocné blízké osoby, který bude rovnocenně přistupovat k mužům i ženám. Výchovné sice také řeší kompenzaci za výchovu dětí, ale dodnes tam je patrný určitý neférový přístup k mužům, což řeší i soudy. Oceňuji i to, že manželé a partneři ve stejnopohlavních párech budou moci dobrovolně sdílet své vyměřovací základy pro důchod. Rovněž zmírnění tvrdých podmínek u vdovských důchodů nebo navázání minimální procentní výměry důchodů na růst průměrné mzdy jsou věci, které pomohou těm, kteří neměli tolik štěstí. V podstatě to nikdo nekritizuje.
I kdyby v budoucnu nějaká vláda začala důchodovou reformu rušit, je velmi pravděpodobné, že mnohé věci zůstanou. Minulost ukazuje, že ne všechna silná předvolební slova o rušení reforem se po volbách propíšou do reality a už v nedávném článku jsem napsal, že ani od hnutí ANO nečekám, že by vše plošně zrušilo. A i když to představitelé hnutí nahlas neříkají, jsou nepochybně rádi, že nepříjemné úsporné kroky udělal někdo jiný.
Na Jurečkovi oceňuji i to, že se opakovaně snažil jednat a hledat kompromis i s opozicí. Také byl ochoten do jisté míry naslouchat a vyhodnocovat kritickou zpětnou vazbu. Ať už máme na zvyšování důchodového věku nad 65 let jakýkoliv názor, původní návrh byl špatný, komplikovaný a částečně neférový. Když na to demografové upozornili, zapracoval připomínky. Také zavedl strop na 67 letech, protože nekonečné zvyšování důchodového věku je opravdu neúnosné.
Na problémové kroky nelze zapomínat
Zdaleka ale nebylo vše dobré. Považuji za důležité připomenout nezodpovědné kroky, které zbytečně vyvolávaly nejistotu u budoucích důchodců. Konkrétně mám na mysli změny předčasných důchodů z roku 2023, které nepříjemně dopadly na řadu lidí krátce před důchodem.
Nepovažuji za správné, když zásadní důchodové změny začínají platit v podstatě ze dne na den a ještě krátce před plánovanou účinností není jasné, co vlastně bude schváleno. Někteří lidé v podstatě krátce před plánovaným důchodem ztratili dočasně nárok na předčasný důchod a vznikly nepochopitelné rozdíly mezi lidmi narozenými ve stejném roce. Nehledě na to, že část lidí pod tlakem požádala o předčasný důchod, i když to pro ně nebylo výhodné. Myslím si, že stát by neměl nikdy dopustit situaci, aby lidé ohledně důchodu spekulovali nebo cítili obavy a nejistotu. A přesně to se stalo a z pozice ministra je za to odpovědný Marian Jurečka.
Také jednorázové snížení mimořádné valorizace důchodů z června 2023 považuji za nešťastné. Rychlou a nečekanou změnu sice celkově posvětil Ústavní soud, zároveň ale jasně konstatoval, že legitimní očekávání důchodců bylo narušeno, byť v menší míře. Jsem přesvědčen, že tento krok narušil důvěru mnoha lidí ve stát a získali pocit, že politici mohou svévolně cokoliv měnit. Nehledě na skutečnost, že ještě pár dnů před zveřejněním údajů o inflaci Marian Jurečka v médiích říkal, že mimořádná valorizace proběhne v plné výši podle zákona.
Jiné řešení přitom existovalo a považuji za chybu, že Marian Jurečka, potažmo celá vláda, více nenaslouchali opozici, která podporovala vyplacení plné valorizace v červnu 2023 a připouštěla zavedení výraznějších úspor pro budoucí valorizace. Věřím, že mnoho důchodců by tento krok mnohem více pochopilo a úplně bychom se vyhnuli politickým obstrukcím, vypjatým emocím a velké nejistotě při čekání na rozhodnutí Ústavního soudu.
Časem možná jeho změny uvítáme
Jak vše zhodnotit závěrem? Myslím si, že z pohledu důchodů (hodnotím pouze tuto oblast) patří Marian Jurečka rozhodně k těm lepším ministrům a v dlouhodobém hledisku jeho kroky zpětně oceníme. V době ekonomické krize, ve stínu války v Evropě a v situaci, kdy máme názorově rozdělenou společnost, dokázal připravit a prosadit docela kompromisní důchodové změny. A úsporné změny – až na předčasné důchody – docela únosně rozložil v čase. (To je mimochodem zcela zásadní rozdíl třeba oproti předchozí vládě, která také chtěla řešit důchodovou reformu, ale kvůli covidové krizi na to úplně rezignovala.)
Udělal při tom několik vážných chyb a do jisté míry narušil předvídatelnost důchodů, což považuji za problematické. Ale vždy bychom měli hodnotit celek, a tady Marian Jurečka uspěl.
Je možné, že za to zaplatí svou politickou kariérou, což ale klidně může souviset i s kroky a chybami v jiných oblastech. Ale za mě je lepší politik, který něco zanechal do budoucna, než politik, který je dlouho u moci, ale jen tam bez větších ambicí přežívá a pobírá plat. Jurečka je podle mě ten první případ. A naprosto respektuji, pokud je někdo přesvědčen o opaku.
Je mi jasné, že jsem se pustil na tenký led politického hodnocení. Zároveň ale dostávám hodně dotazů, jak vládní důchodové změny hodnotím. Také myslím, že s blížícími se volbami je dobré trochu upozadit emoce a na věci se podívat z nadhledu. Budu moc rád, když mi v diskusi pod článkem napíšete, jak to vnímáte vy. Rád si přečtu vaše postřehy a pohled na věc.
